Článek
První týdny jsem mu vysvětlovala úplně všechno
„Kde najdu ty staré smlouvy?“
„Jak se tady zadává reklamace?“
„A komu posíláme tenhle report?“
Petr nastoupil k nám do oddělení před dvěma měsíci a většinu prvních týdnů seděl vedle mě. Nic proti němu nemám. Je příjemný, ptá se normálně a když něco neví, nesnaží se předstírat opak.
Jenže toho samozřejmě neví hodně.
Ve firmě jsem osm let, takže mi šéf rovnou řekl, že ho mám „vzít pod křídla“. Dostala jsem jeho zaškolení navíc ke své běžné práci a první měsíc jsem kvůli tomu skoro každý den odcházela později.
Ukazovala jsem mu systém, seznamovala ho s klienty, opravovala první výstupy a několikrát zachraňovala věci, které odeslal špatně. To není výčitka. Každý nový člověk se musí učit.
Připadalo mi proto logické, že jsem v týmu zkušenější a podle toho bude nastavené i moje ohodnocení.
Pak jsme jednou seděli s kolegy na obědě a řešilo se zdražování. Petr mezi řečí řekl něco o své výplatě. Nechtěl se chlubit, prostě mu nedošlo, že číslo, které zmínil, mě zastaví s vidličkou ve vzduchu.
Bylo vyšší než moje.
Ne o pár stovek.
O několik tisíc.
Nejdřív jsem si říkala, že jsem ho špatně pochopila. Možná mluvil o částce s bonusy nebo o nějaké jednorázové odměně.
Nemluvil.
Nastoupil rovnou za víc.
Šéf mi vysvětlil, že mzda není odměna za věrnost
Dva dny jsem se rozmýšlela, jestli to vůbec otevřít. O platech se u nás moc nemluví a člověk má pořád zvláštní pocit, že dělá něco nevhodného, když zjistí, kolik bere kolega.
Nakonec jsem šla za šéfem.
Neřekla jsem mu, odkud přesně číslo znám. Jen jsem se zeptala, jestli můžeme probrat můj plat vzhledem k odpovědnosti, délce působení ve firmě a tomu, že právě zaškoluji nového zaměstnance.
Pochopil okamžitě.
„Ty myslíš Petra.“
Takže to zjevně nebylo žádné tajemství.
Řekl mi, že trh se změnil a nové lidi je dnes těžší sehnat. Petr při nástupu požadoval určitou částku a firma na ni přistoupila.
„On si prostě lépe vyjednal podmínky.“
Ta věta mě pořádně naštvala.
„Takže já jsem potrestaná za to, že jsem tady osm let a nechodím každý rok vyhrožovat odchodem?“
Prý ne.
Plat se podle něj odvíjí od celé řady okolností a nejde automaticky porovnávat dva zaměstnance jen podle délky praxe ve firmě.
To chápu.
Jenže když nový kolega každý den chodí k mému stolu pro radu, protože jeho práci zatím ovládám lépe než on, je dost těžké poslouchat vysvětlení, že naše hodnoty se nedají vůbec srovnávat.
Zeptala jsem se tedy přímo, jestli mi plat dorovnají.
Šéf začal mluvit o rozpočtu a pravidelném období hodnocení.
Jinými slovy ne.
Nejvíc mě štve, že jsem si o víc měla říct až ve chvíli, kdy mě něco naštvalo
Po schůzce jsem byla několik dní protivná i na Petra, což nebylo fér. On mi plat neurčoval a nijak se netvářil, že si zaslouží víc než já.
Pak mi jednou řekl: „Jestli tě tím údajem z oběda dostal do nepříjemné situace, tak promiň.“
Řekla jsem mu, že nemusí.
A zeptala jsem se, jak vlastně při pohovoru vyjednával.
Prý měl ještě jinou nabídku a řekl si rovnou o částku, pod kterou nechtěl jít. Firma ji nejdřív odmítla a pak mu zavolala zpátky.
Tak jednoduché to bylo.
Já mezitím roky přijímala každoroční navýšení o pár procent a byla ráda, že mám stabilní práci. Když přibyly povinnosti, brala jsem to jako důvěru. Když jsem dostala nového člověka na zaškolení, považovala jsem to skoro za pochvalu.
Jenže pochvala se na účtu neukáže.
Šéfovi jsem proto poslala konkrétní seznam agendy, kterou vedu, zodpovědností, které jsem za poslední roky převzala, a výsledků, které se dají doložit. Tentokrát už ne jako obecnou otázku, jestli „by se nedalo něco dělat“, ale jako žádost o konkrétní zvýšení.
Výsledek zatím nevím.
A možná bude zase záporný.
Ale jednu věc už dělat nechci: čekat, že si někdo sám všimne, že jsem loajální, zkušená a užitečná, a podle toho mě automaticky ocení.
Pořád mi připadá absurdní, že člověk, kterého zaškoluji, nastoupil za víc než já.
Zároveň mě ale štve i moje vlastní naivita.
Osm let jsem si říkala, že když budu dobře pracovat, peníze se nějak srovnají samy.
Petr mi během jednoho oběda ukázal, že ve firmách někdy hlasitější otázka udělá pro výplatu víc než roky tichého výkonu.
