Článek
08:00 – Šampaňské k snídani a vysněný let na nejjižnější kontinent
Je středa 28. listopadu 1979 ráno. Z mezinárodního letiště v Aucklandu odlepuje třímotorový McDonnell Douglas DC-10 společnosti Air New Zealand na vyhlídkovém letu číslo 901. Na palubě panuje sváteční nálada. Cestující popíjejí šampaňské, sledují dokumenty o polárních výpravách a těší se na neopakovatelný zážitek. Z 237 pasažérů a 20 členů posádky nikdo netuší, že směřují do osudové pasti.
V pilotní kabině sedí vysoce zkušený kapitán Jim Collins a druhý pilot Gregory Cassin. Před startem absolvovali důkladnou instruktáž. Na mapách, které kapitánovi dali k dispozici na předletové přípravě, vedla trasa bezpečně přes průliv McMurdo Sound. Byla usazena zcela mimo dosah aktivní sopky Mount Erebus, která se tyčí do výšky téměř čtyř tisíc metrů.
12:30 – Neoznámená oprava dat a klesání k ledové hladině
V noci před odletem si zřízenec v navigačním oddělení aerolinek všiml drobné chyby v počítačovém kódu zadaném do letového systému. Změnil pár souřadnic a letovou trasu posunul o 45 kilometrů na východ. Jenže o této změně vůbec nikdo neinformoval kapitána Collinse ani jeho posádku. Když piloti před startem zadávali do navigačního počítače palubní data, byli přesvědčeni, že automatika vede letadlo bezpečně nad mořskou hladinou průlivu. Ve skutečnosti však letový počítač nasměroval obří stroj přímo na masiv Mount Erebus.
Když se letadlo kolem poledne přiblíží k antarktickému pobřeží, kapitán navazuje kontakt s americkým řídicím střediskem na stanici McMurdo. Aby cestujícím dopřál co nejlepší výhled na ledovce, žádá o povolení poklesnout pod mraky. Dispečer v domnění, že letadlo dodržuje standardní trasu nad mořem, klesání schvaluje. Collins klesá na hranici dvou tisíc stop, tedy do výšky přibližně šesti set metrů nad mořem.
12:47 – Zrádný efekt whiteout a neviditelná hradba ze sněhu a ledu
Na rovinu, v ten moment se zavírají čelisti dokonalého optického klamu. V polárních oblastech vzniká specifický jev zvaný sektorační whiteout. Dochází k němu ve chvíli, kdy rozptýlené sluneční světlo prochází vrstvou mraků a odráží se od nekonečného bílého sněhu na zemi. Kontury, stíny i horizont zcela mizí. Pro lidské oko vzniká iluze průzračného vzduchu a perfektní viditelnosti, i když se přímo před vámi nachází obří zasněžená hora.
Piloti i cestující vidí přes prosklený kokpit desítky kilometrů daleko na vzdálené pobřeží. Domnívají se, že bílá plocha před nimi je zamrzlá mořská hladina průlivu. Ve skutečnosti však hledí přímo na sněhem pokryté úpatí sopky Mount Erebus. Žádný stín, žádná skála, nic nevaruje posádku, že se obří rychlostí řítí proti masivní zdi.
12:49 – Zoufale pozdní poplach a odhalená lživá kampaň
Je 12:49:44. V pilotní kabině rozezní ticho syntetický hlas varovného systému GPWS: „Pull up! Pull up!“ (Stoupejte! Stoupejte!). Kapitán Collins bez zaváhání přitahuje knipl a nastavuje motory na maximální vzletový výkon. Obří DC-10 začíná zvedat čumák k nebi. Do nárazu však zbývá pouhých šest sekund.
Ve výšce necelých pěti set metrů nad mořem naráží letadlo v rychlosti přes čtyři sta kilometrů za hodinu do úpatí Mount Erebus. Výbuch a okamžitá destrukce trupu usmrcují všech 257 lidí na palubě.
Prvotní vyšetřování zpočátku hodilo veškerou vinu na mrtvého kapitána s tím, že klesl pod minimální bezpečnou výšku. Jenže obrovský tlak veřejnosti si vynutil zřízení královské vyšetřovací komise. Jak detailně dokládají vyšetřovací spisy, které eviduje Aviation Safety Network, komise odhalila skandální pravdu. Vedení aerolinek se pokusilo zamést zavinění navigačního oddělení pod koberec a vědomě lhalo vyšetřovatelům. Jak potvrdil i Národní úřad pro bezpečnost dopravy, primární příčinou katastrofy byla neoznámená změna letového plánu v kombinaci s optickou iluzí. Tragédie na Mount Erebus tak zůstává mementem, jak nebezpečné je spoléhat na neprověřená data v extrémních podmínkách.
Další zdroj:
