Článek
Ze začátku mi to připadalo skoro ideální
V předchozí práci jsem byla osm let. Nebyla hrozná, jen jsem se tam už nikam neposouvala. Peníze stejné, šéf věčně podrážděný, každé volno kvůli dětem jsem si připadala, jako bych žádala o milost.
David měl menší firmu a už nějakou dobu hledal člověka na administrativu a komunikaci se zákazníky.
„Pojď ke mně,“ řekl jednou večer. „Stejně půlku těch věcí zvládáš líp než lidi, co tam mám.“
Nejdřív jsem nechtěla. Práce a vztah dohromady mi přišly jako recept na průšvih. Jenže nabídka byla dobrá. Vyšší plat, možnost část týdne pracovat z domu, žádné dojíždění přes celé město.
David mě uklidňoval.
„V práci budeme kolegové. Doma jsme my.“
Tak jsem dala výpověď.
První měsíce byly opravdu fajn. Znala jsem ho, takže jsem se nebála zeptat. On věděl, co umím. Když dítě onemocnělo, nebyla z toho porada se třemi lidmi. Občas jsme spolu jeli do práce a cestou si dali kafe.
Kamarádka mi tehdy řekla, že by s partnerem nevydržela ani jeden pracovní den.
Já se smála.
„My to máme nastavené dobře.“
Dneska tu větu nesnáším.
Stačila jedna chyba a doma seděl můj šéf
Pohádali jsme se kvůli zakázce.
Klient chtěl změnu na poslední chvíli a já mu slíbila termín, který David považoval za nesmyslný. Před kolegy mi řekl, že jsem to měla nejdřív konzultovat. To jsem ještě brala. Byl šéf a v tomhle měl možná i pravdu.
Jenže doma to pokračovalo.
Přišli jsme večer, já začala dělat večeři a David za mnou chodil po kuchyni a znovu rozebíral, co jsem pokazila.
„Už jsme to řešili v práci,“ řekla jsem.
„Ne dost.“
To mě vytočilo.
Řekla jsem mu, že se mnou nemůže mluvit jako s neschopným dítětem jen proto, že pracuju pro něj. On odsekl, že bych si měla uvědomit, kdo za tu firmu nese odpovědnost.
Pak jsem mu řekla něco dost nepříjemného. Že kdyby poslouchal ostatní lidi stejně málo jako mě, možná by nemusel všechno hasit na poslední chvíli.
A tehdy padla ta věta.
„Dávej si pozor, jak se mnou mluvíš. Pořád jsem ten, kdo rozhoduje o tvojí výplatě.“
Zůstala jsem stát u sporáku s vařečkou v ruce.
Nebyla jsem schopná hned odpovědět.
Ne proto, že bych se bála, že mě druhý den opravdu vyhodí. Spíš proto, že jsem najednou pochopila, jakou kartu má v ruce. A že ví, že ji má.
„Tohle myslíš vážně?“ zeptala jsem se.
David okamžitě začal couvat. Prý to řekl v afektu. Prý jsem ho vyprovokovala. Prý samozřejmě nemíchá vztah a práci.
Jenže přesně to právě udělal.
Od té chvíle jsem si začala počítat, co všechno je jeho
Další ráno jsem normálně šla do kanceláře.
David se choval, jako by se nic nestalo. Přinesl mi kávu. Zeptal se, jestli se nezlobím. Dokonce mě políbil na chodbičce, kde nikdo nebyl.
Já se ale celý den nemohla soustředit.
Najednou jsem si v hlavě skládala věci, které mi předtím nepřipadaly důležité.
Bydlíme v jeho bytě.
Jezdím autem, které je napsané na jeho firmu.
Pracuju v jeho firmě.
Výplatu mi posílá jeho účetní na jeho pokyn.
A kdyby se náš vztah jednoho dne opravdu rozpadl, velmi rychle bych mohla přijít o práci, auto i bydlení najednou.
Tohle mi předtím nedocházelo. Nebo jsem si to nechtěla připustit, protože přece milujeme jeden druhého a mezi námi se takové věci nedělají.
Jenže už udělaly.
Neodešla jsem hned. To bych si vymýšlela hezčí příběh, než jaký skutečně žiju. Mám závazky a nechci skočit z jedné závislosti rovnou do paniky.
Začala jsem ale posílat část peněz na vlastní účet, obnovila životopis a ozvala se dvěma bývalým kolegyním. Ne tajně proto, že bych chystala útěk. Spíš proto, že už nechci mít celý svůj život položený na jednom člověku.
Davidovi jsem to řekla.
Nelíbilo se mu to.
„Takže mi nevěříš?“
„Po té větě už ne úplně.“
Tentokrát jsem necouvla.
Pořád spolu jsme. Pořád pracuju ve firmě, zatím. A vztah není každý den peklo, právě naopak. Možná i proto bylo tak snadné přehlédnout, jak nerovné to celé začalo být.
David se omluvil. Tvrdí, že by moji práci nikdy nepoužil proti mně.
Možná je to pravda.
Jenže já už jednou slyšela, jak zní člověk, kterého miluju, když se naštve a potřebuje mě rychle usadit.
Nepřipomněl mi, že jsme partneři.
Připomněl mi, kdo posílá výplatu.
A od té chvíle už se mi těžko věří, že práce ve firmě mého přítele je jen hezká rodinná výhoda.
