Článek
Vše začalo ve městě Fruita ve státě Colorado, v září roku 1945. Některé zdroje uvádí, že toho dne byl farmář Lloyd Olsen vyslán ven svojí ženou Clarou Olsenovou, aby zabil a přinesl kuře, které by ona připravila k jídlu. Jiné mluví o tom, že kuřat ten den měl Olsen zabít zhruba 50. Ať tak či onak nakonec nic nedopadlo ani zdaleka podle plánu a manželům a vlastně i celému městu to následně změnilo život.
Když po jednom máchnutí sekery přišlo o hlavu kuře známé jako Mike, stalo se něco ne příliš běžného. Kuře, místo aby padlo k zemi, pobíhalo dál po dvorku. Namísto pronásledování se Olsen rozhodl, že počká až kuře zemře. Další den ale na manžele Olsenovy čekalo překvapení. Ukázalo se, že Mike nejenže žije, ale snaží se i sezobnout zrní, což mu bez hlavy pochopitelně nešlo. Když to Lloyd Olsen uviděl, ucítil příležitost a našel způsob jak kohoutka pomocí kapátka krmit uměle směsí zrní, mléka a vody přímo do jícnu.
Jak to, že kuře přežilo?
Podle odborníků, kteří později kohoutka zkoumali, se přišlo na to, že se farmář Olsen prostě netrefil správně, nebo nakonec ano? Když Mikovi usekl hlavu, minul krční tepnu, proto nevykrvácel. Slepičí mozky jsou velmi malé, takže se ho farmáři Olsenovi nepodařilo useknout celý. Většina důležitých funkcí, jako třeba dýchání a reflexy, se nachází v mozkovém kmeni, který kuřeti zůstal a Mike tak nakonec žil téměř normální život. Dokonce se pokoušel i kokrhat, spíše však vydával jen bublavé zvuky, které lidi trochu děsily.
Kuře, které přineslo bohatství
Zpráva o bezhlavém kuřeti se brzy roznesla a na Olsenovu farmu se začali sjíždět zvědavci z okolí. Farmář neváhal a začal vybírat peníze za to, aby se na kuře mohli návštěvníci podívat. Později s Mikem vyrazil Lloyd Olsen i na turné po USA. Zprvu to bylo zhruba jen 25 centů, ale v dobách jeho největší slávy vydělalo kuře klidně i 4 a půl tisíce dolarů měsíčně (to by dnes bylo přibližně 70 a půl tisíce dolarů). O Mika se samozřejmě začali zajímat média a to nejen místní ale později i světově známé časopisy jako Time nebo Life.
Stinnou stránkou Mikovy popularity bylo to, kolik lidí se pokoušelo o to, aby měli svou vlastní „zlatonosnou slepici“. Naschvál tak neúplně sekali svým kuřatům hlavy ve snaze napodobit Mika. Výsledky však byly neúspěšné a zvířata tak jen zbytečně trpěla kvůli lidské chamtivosti a snaze se zviditelnit.
Zázračné kuře Mike žilo s hlavou přibližně pět a půl měsíce a bez hlavy celých 18 měsíců. Jedné noci v březnu roku 1947 na motelu ve Phoenixu v Arizoně, když byl spolu se svým majitelem na jednom z turné, se Mike začal dusit. Bohužel svoji sadu na krmení a čištění zapomněl Olsen den předtím na show, kde vystupovali a tak nebyl schopen kohoutka zachránit.
Mike žije dodnes přinejmenším jako legenda. Například v jeho rodném městě Fruita se každoročně koná festival bezhlavého Mika třetí květnový víkend od roku 1999. Kde jsou zábavné akce jako „Závod v běhu jako bezhlavé kuře“, hod vejcem nebo třeba „připni hlavu na kuře“ a další.
Zdroje:
