Článek
V dubnu 2003 se 27letý americký horolezec Aron Ralston rozhodl vyrazit do Národního parku Canyonlands v Utahu. Tento park s dechberoucími kaňony a skalními útvary je ideálním místem právě pro milovníky přírody a horolezce jako je právě on. Už v tu dobu poměrně zkušený Aron se rozhodl, že si právě zde odpočine od každodenního ruchu. Nečekal však, že právě tady bude bojovat o holý život.
Během slézání stěny Blue John Canyon v odlehlé části parku, se na něj zřítil balvan. Ten vážil zhruba 360 kilogramů a Arona Ralstona uvěznil tím, že mu přiskřípl ruku ke skalní stěně. Tím začal Aronův boj o život. A aby toho nebylo málo, Ralston nikomu nic o svém výletu neřekl.

Blue John canyon v národním parku Canyonlands v Utahu, kde byl uvězněn Aron Ralston.
Aron Ralston se nesčetněkrát pokoušel ruku vyprostit, dokonce se pokoušel svým kapesním nožem odsekat kus balvanu. Po několika hodinách ale dosáhl bohužel jen nepatrného pokroku, proto od tohoto plánu upustil.
Aron s sebou měl sice nějaké jídlo i vodu, ale bylo mu jasné, že mu to nevydrží moc dlouho. Zhruba třicet metrů pod povrchem pouště a přibližně 13 kilometrů od jeho auta, se zásoby tenčily, i když s nimi nakládal opatrně. Přes to všechno se odmítal vzdát a po tom co mu voda došla, byl Ralston nucen pít i svou vlastní moč.
I přes fakt, že nikomu nedal vědět, to neznamenalo, že nikomu nechyběl a někdy okolo třetího dne po něm bylo vyhlášeno pátrání poté, co nepřišel do práce. Problém byl ale v tom, že nikdo nevěděl, kde Arona vlastně hledat.
I tak byl po třech dnech velmi vysílený a dehydratovaný. Čtvrtý den už začínal být se svým osudem smířený. Nahrával videa na rozloučenou pro svou rodinu a do skály vedle sebe vyryl své jméno, datum narození i předpokládaný den úmrtí. Následkem vyčerpání a nedostatku tekutin začal blouznit a mít halucinace, to ho však přivedlo na nápad. V jedné halucinaci viděl sám sebe bez ruky. Tato vize mu dala novou naději a ukázala mu, že má ještě šanci se zachránit.
Samozřejmě to nebylo nic jednoduchého, proces vyžadoval neuvěřitelnou dávku mentální síly a odhodlání. Ruku si zaškrtil a pak pomocí svého kapesního nože začal řezat. I tam však nastal malý problém , jeho nůž nestačil na přeřezání kosti. Po tom co se dostal ke kosti, si uvědomil, že si ruku ještě ke všemu bude muset v zápěstí zlomit. To celé mu trvalo kolem hodiny a na závěr ještě musel slanit zhruba dvacet metrů.
Jakmile byl volný, věděl, že ještě není všemu konec. Stále byl daleko od civilizace a teď se bál i toho, že vykrvácí. Jedinou šancí na jeho záchranu bylo to, že potká nějaké turisty. To se mu naštěstí vyplnilo a Aron Ralston skutečně narazil na dva nizozemské turisty. Ti mu dali jídlo, vodu a zavolali záchranné složky a tak byl Aron zachráněn a vrtulníkem přepraven do nemocnice.
Lékaři, kteří se ho ujali, věřili, že moment amputace jeho ruky nemohl být lépe načasovaný. Kdyby si Ralston ruku amputoval dříve, nebyla by krev kvůli dehydrataci tolik zahuštěna a on by vykrvácel.
Po svém uzdravení se rozhodl svůj příběh sdílet s celým světem a to pomocí své autobiografie Between a Rock and a Hard Place, která byla následně námětem pro film režiséra Dannyho Boyla 127 hodin z roku 2010, kde Arona ztvárnil známý herec James Franco.
Aron Ralston, který byl pod balvanem uvězněn celkem pět dní a sedm hodin, se dodnes věnuje horolezectví. Již o dva roky později završil své úsilí o překonání všech 59 coloradských „čtrnáctitisícovek“. Stal se i motivačním řečníkem a je symbolem lidského odhodlání a vůle přežít.
Zdroje: