Článek
Postava Tomáš Baťa bývá právem spojována s mimořádným myšlením, podnikatelskou odvahou a schopností proměnit vizi ve skutečnost. Vykonal mnoho dobrého – nejen v podnikání, ale i ve způsobu, jakým ovlivnil životy tisíců lidí. Je proto přirozené, že se z něj stal symbol, který je dnes často vnímán téměř bezchybně.
Právě v tomto bodě má smysl zpomalit. Každý silný příběh má tendenci zjednodušovat a vybírat jen ty části, které zapadají do inspirativního obrazu. Ani Baťa nebyl výjimkou. Vedle nesporných přínosů existovaly i momenty, které lze vnímat kriticky – rozhodnutí a přístupy, jež nebyly pro každého přínosné a nesly svou cenu. Obraz téměř bezchybného symbolu je proto nutně zjednodušený. Instituce navazující na jeho odkaz přirozeně zdůrazňují inspirativní stránku, historická realita je však pestřejší.
Připomínat tyto slabší stránky neznamená jeho odkaz zpochybňovat. Naopak mu to vrací hloubku a lidskost. Umožňuje vidět Baťu ne jako nedostižný ideál, ale jako člověka, jehož síla i limity tvořily jeden celek. A právě takový pohled může být nakonec inspirativnější než jakákoliv dokonalá legenda.
Nekompromisní komunikace
Jedním z méně zmiňovaných aspektů byla i komunikace Tomáše Bati vůči ostatním – přímočará, náročná a často až nekompromisní. Vyžadoval rychlost, jasnost a stručnost, netrpěl nejasnost ani zbytečnou „omáčku“. Jeho slovník nebyl květomluvou. Slovo vole bylo u něho prý skoro citoslovcem, ale užíval ho také o sobě jako o jiných. „Víte, co pánové, pane? Volové jsme, volové.“ Vedoucím na poradě, s nimiž byl v nějaké věci nespokojen, pravil: „Břucha máte, prdele máte, ale hlavy nemáte.“ Když byl Baťa rozhořčen nad chybou nějakého pracovníka třeba z nedbalosti, z rozhořčení používal slova lump, zločinec či zloděj.
Tento ostrý, bezohledný způsob vyjadřování měl souviset s patriarchálním rázem podniku. Jeho manželka musela nejednou z jeho skutků či slov, kterými se někdy nešetrně dotkl lidí, dodatečně uhlazovat, „žehlit“, omlouvat jako prudké. Sám se měl Tomáš Baťa omlouvat nerad a zřídkakdy, zřejmě proto, že cítil, že každou takovou omluvou obviňuje sám sebe.
I přes tuto tvrdost v komunikaci si dokázal u mnoha lidí udržet respekt i oblibu. Důvodem nebyl jeho způsob vyjadřování, ale to, co za ním stálo. Lidé vnímali, že nároky, které klade na ostatní, klade především sám na sebe. Jeho přísnost tak nepůsobila jako pokrytectví, ale jako součást širšího principu, v němž výkon, odpovědnost a osobní nasazení tvořily jeden celek.
Přílišná pracovitost a málo chvály
U Tomáš Baťa se často zmiňuje mimořádná pracovitost, která však měla i svou odvrácenou stranu. Pracoval s obrovským nasazením, často až na hranici vyčerpání, a odpočinek pro něj znamenal spíše změnu činnosti než skutečné uvolnění. Tento přístup nejen formoval jeho vlastní výkon, ale vytvářel i implicitní normu pro ostatní. Tempo, které si nastavil, bylo pro mnoho lidí těžko udržitelné, přesto se stávalo měřítkem. Jeho pracovitosti se věnuje článek Tomáš Baťa byl v Americe nejpomalejší dělník. V Anglii ho pak měli za blázna.
S tím souvisel i jeho přístup k hodnocení lidí. Chválu používal střídmě, téměř zdrženlivě, protože se obával, že by mohla oslabit pracovní nasazení. Naopak kritika byla přímá, důrazná a někdy i veřejná. V určitých situacích svolával širší okruh spolupracovníků a chyby jednotlivce pojmenovával před ostatními, čímž jim dodával váhu. Tento způsob mohl posilovat odpovědnost a důslednost, ale zároveň mohl být pro některé lidi demotivující nebo ponižující. Zajímavý je rozpor mezi tímto jednáním a principy, které sám formuloval. V jeho „desateru“ se objevuje myšlenka chválit veřejně a kárat soukromě, což odpovídá moderním představám o vedení lidí. Realita však někdy zřejmě vypadala jinak.
Dvojí metr
Tomáš Baťa byl také proti uplácení jakéhokoli druhu. Každý, kdo přijal úplatek, tak byl bez milosti propuštěn. Baťův pražský ředitel však novinářům posílal dárky a zval je na soukromé večeře s úplatky přímými i skrytými. Podle některých nemohl Baťa o těchto aktivitách nevědět. Jednou měl také rozvíjet své naivní plány ohledně časopisu, který hodlal založit, a jako novinku uvedl, že redaktor bude u něj zároveň inzertním akvizitérem, aby měl hospodářský zájem na prosperitě listu. Takových a podobných nápadů měl zřejmě nemálo. Pozitivní ale je, že po vyslechnutí názoru od jiných od nich dokázal upustit.
Zasahování do života lidí
Tomáš Baťa vytvořil ve Zlíně unikátní „město firmy“. Nabízel zaměstnancům bydlení, školství i zdravotnictví — ale za cenu jisté kontroly. Zaměstnanci byli sledováni nejen v práci, ale i v soukromí. Existovala přísná pravidla chování a tlak na výkon byl velmi vysoký. Někteří historici to označují za „osvícený paternalismus“, jiní za sofistikovanou formu kontroly lidí. V literatuře o něm zaznívají i názory, že zaměstnance vykořisťuje, je mamonář, panovačný diktátor či člověk chtivý bohatství a moci. Setkat se lze i s tvrzením, že Baťa se svými zaměstnanci příliš manipuloval, nakládal s nimi dle svých potřeb a zájmů. Kritici se najdou vždy a všude.
To, co je také známo o jeho poměru k ženám ukazuje, že měl málo milostných dobrodružství. Oceňoval půvab ženy, ale jeho vztah k ženám byl vždy zaměřen na sňatek a rodinu. Neztratil nikdy hlavu, dovedl s rozvahou sledovat chování, povahu i zdraví žen, které se mu líbily a o nichž si myslel, že by se s nimi mohlo oženit. Tento svůj přístup ale vnucoval i ostatním. Když se dozvěděl, že například vztah mistra k některé z jeho spolupracovnic překročil běžný pracovní vztah, přiměl je - a zdaleka ne jednoho - k tomu, aby se s tou ženou oženil.
Pragmatismus a práce s psychologií
Tomáš Baťa byl mnohými považován za pragmatického podnikatele. To dokládá rychlá expanze do zahraničí (včetně autoritářských režimů), tvrdé obchodní strategie či důraz na efektivitu někdy převážil nad „měkkými“ hodnotami.
I slavné „baťovské ceny“ (např. 9,90 místo 10) se dají číst jinak, než jak se obvykle prezentují. U Tomáš Baťa se často vykládají jako důkaz geniality a pochopení zákazníka. Ale z pohledu zákazníka v sobě nesou i méně pohodlnou rovinu. Nešlo o skutečně nižší cenu, ale o změnu vnímání ceny. Baťa chtěl zpřístupnit zboží širokým vrstvám. To je bezpochyby pozitivní. Ale „levněji působící“ ceny mohly podporovat impulzivní nákupy a zákazník mohl utratit víc, než původně plánoval.
Tomáš Baťa nebyl dokonalý. Občas míval sám se sebou nemálo práce. Své slabší stránky se ale snažil překonávat vůlí, aby v jeho jednání převládalo to lepší. Někdy bylo těžší chybu napravit než jí předejít. Možná právě proto jeho příběh nepůsobí slabší, ale silnější. Ne jako legenda o jeho dokonalosti, ale jako připomínka jeho lidskosti.
Zdroje:
Archiv Tomáše Bati ve Zlíně
Miroslav Stříteský: Tvůrčí odkaz Tomáše Bati současným podnikatelům
Turek Svatopluk: Pravá tvář batismu
