Článek
Mnoho lidí si bude pamatovat vtipy o Chucku Norrisovi (Carlosi Ray Norrisovi), někteří i jeho odvahu a ochotu se učit a porozumět především sám sobě. Z jeho knih je zřejmé, že jeho cílem nebylo pouze trénovat tělo, ale především rozhýbat mysl a naučit ji používat stejně aktivně, jako fyzické cvičení nutí člověka používat vlastní tělo.
Skutečné lekce bojových umění proto neviděl v kopech a úderech, ale v klidné sebedůvěře, která vychází z vnitřní jistoty – z vědomí, kým člověk je, čeho chce dosáhnout a jakou cestou se k tomu vydat. Bojová umění zároveň vnímal jako velmi vhodnou aktivitu pro děti. Ze své zkušenosti i z rozhovorů s nimi věděl, že děti potřebují něco, co mohou respektovat – silnou myšlenku nebo vzor, kterého se mohou držet a v který mohou věřit. Právě v tomto smyslu podle něj bojová umění tuto potřebu často naplňují, protože vedle fyzického rozvoje formují i charakter, disciplínu a vztah k sobě samému.
V souvislosti s bojovými uměními často zdůrazňoval, že nikdo – ani milovaný člověk – se na tebe nedívá tak soustředěně jako soupeř, který tě chce v ringu porazit. Popisoval, jak vnímal protivníkův pohled, který zkoumá každý detail, sleduje i ten nejmenší pohyb, odhaduje dech i fyzickou kondici. A stejně tak pozoroval i on jeho. Tento způsob vnímání si postupně přenesl i do běžného života. Naučil se soustředit plnou pozornost na každý okamžik, ať už šlo o hlas na druhém konci telefonu, tvář naproti němu, objektiv kamery nebo obyčejnou zahradu růží. Přítomný okamžik pro něj byl jedinou skutečnou realitou.
Jeho životní transformace proběhla v několika konkrétních zlomech. První přišel ve chvíli, kdy získal černý pás v karate – to byl moment, kdy přešel od života řízeného ostatními k tomu, že začal řídit svůj vlastní směr. Druhý zlom přišel s úmrtím jeho bratra ve Vietnamu, které otřáslo jeho identitou mnohem víc než jakýkoliv úspěch a přivedlo ho do období pochybností a ztráty směru.
Třetí zlom přišel zvenčí, když se ho Steve McQueen zeptal, proč nezkusí herectví. Právě tato jediná otázka přispěla ke změně jeho směru a otevřela novou fázi života, která vyžadovala opustit část toho, kým do té doby byl. Jako herec si pak vybíral pouze role, které odpovídaly tomu, čemu věřil. Nešlo jen o osobní hodnoty, ale i o vědomí odpovědnosti vůči publiku. Uvědomoval si, že velkou část jeho fanoušků tvoří děti, které nerozlišují mezi postavou a hercem – vidí v něm prostě Chucka Norrise. Poznají jeho tvář a očekávají určité chování. A právě proto nechtěl vytvářet rozpor mezi tím, kým je, a tím, koho hraje.
Na jeho osobnost měl zásadní vliv vztah s otcem. Byl napjatý a právě proto se stal jedním z klíčových zdrojů jeho pozdější disciplíny. Svého otce vnímal jako příklad člověka, který nepřevzal kontrolu nad svým životem – spíše jím proplouval, klopýtal, hledal výmluvy a odmítal odpovědnost za vlastní selhání. Tento obraz v něm zanechal silnou stopu. Z této zkušenosti si vytvořil obecnější pohled na lidské chování. Mnoho lidí podle něj žije podobně – ne že by neměli sny nebo představy o úspěchu, ale vedle nich si zároveň budují systém výmluv, který je zastaví dřív, než vůbec začnou jednat. Vždy se objeví důvod, proč to nejde: není správný čas, okolnosti nejsou ideální, energie chybí. Navenek to zní logicky, ale ve skutečnosti tím jen zakrývají vlastní nečinnost. Norris tento mechanismus pojmenovává jednoduše: největší překážkou člověka nebývají okolnosti, ale on sám. A právě tímto směrem se rozhodl nejít.
V jeho přístupu se tak přirozeně odráží i osobní disciplína. Byl puntičkář na dochvilnost, nerad nechával ostatní čekat a stejně tak neměl rád čekání. Čas vnímal jako vzácnou komoditu, které nikdy není dost na všechno, co považoval za důležité. Zároveň nikdy nebyl okázalý ani předváděcí typ. Nedělal věci proto, aby na sebe upozornil, a přesto se postupně ocitl ve světle reflektorů. O pozornost sice usiloval – chtěl uspět a přitáhnout studenty do své školy karate – ale vedle toho se z něj stala veřejně známá osobnost, aniž by to byl jeho původní záměr.
Co je důležité, že odkaz Chucka Norrise sahá daleko za hranice vtipů, které o něm kolují. Z jeho knih lze vytěžit řadu myšlenek, které mají praktický dopad na to, jak člověk přemýšlí a jedná.
Níže jsem vybral deset životních lekcí, které v první fázi zaujaly mě – vás mohou oslovit jiné. Je však třeba připomenout, že sám Norris zdůrazňoval, že nejde o návod k následování. Nevybízí k tomu, aby člověk přejímal jeho pohled na svět, ale aby si našel vlastní směr a vydal se po své cestě – teď hned!
1) Nauč se pracovat s tím, co přichází.
To, co dokážeme ovládat, často rozhoduje o rozdílu mezi vítězstvím a prohrou. Skutečný mistr života se nikdy nesnaží měnit věci tím, že se proti nim postaví silou. Místo toho využívá jejich plnou energii (buď je mírně vychýlí z přímého směru, nebo jejich energii přenese tak, aby mohla být použita proti nim).
2) Rozhodni se být ve svém oboru lepší než ostatní.
Rozhodni se vědět o svém oboru víc než kdokoliv jiný a to, co víš, si skutečně osvoj. Vizualizuj všechno, co se učíš – představuj si, že to opravdu používáš. A především – na co se často zapomíná: dělej to. A pak to dělej znovu. A když si myslíš, že už ses to naučil, nauč se to znovu z trochu jiného úhlu.
3) Zůstaň studentem.
Bez ohledu na to, jak daleko se dostaneš, nikdy nepřestávej být otevřený učení. Skutečný pokrok nevzniká z přesvědčení, že už všechno víš, ale z ochoty neustále se zlepšovat, vracet se k základům a učit se i od ostatních. Jakmile má člověk pocit, že už dosáhl vrcholu, přestává růst.
4) Přijímej život takový, jaký je.
Přijímej život pozitivně, a když věci nelze změnit, vyjednávej, místo abys vnucoval svou vůli ostatním.
5) Dorovnej, co zaostává.
Představ si svůj den nebo konkrétní oblast jako kolo s paprsky, kde každý paprsek představuje jednu činnost a jeho délka ukazuje, kolik pozornosti jí věnuješ. Pokud jsou paprsky nevyvážené, kolo se „zadrhává“. Nejprve si proto svůj čas zaznamenej a převeď ho do tohoto modelu. Vizualizace ti rychle ukáže slabá místa. Cílem není posilovat to, co už funguje, ale dorovnat to, co zaostává. V praxi to znamená drobné úpravy – lépe rozložit aktivity, omezit zbytečnosti a soustředit se na podstatné. Jakmile se kolo vyrovná, fungování se zjednoduší a zefektivní.
6) Jednej, jde to ale jen v přítomném okamžiku.
Žít v přítomném okamžiku bez toho, aby do něj vstupovaly myšlenky na minulost nebo obavy z budoucnosti, vyžaduje zvláštní druh koncentrace a soustředění. Znamená to zpomalit a být skutečně otevřený ostatním lidem (mít "třetí oko a třetí ucho"), naslouchat tomu, co říkají, místo abychom jejich slova hned redukovali na problém, který chceme rychle vyřešit.
7) K fyzické síle přidej vnitřní stabilitu.
Být ve skvělé fyzické formě ti nepomůže, pokud jsi plný pochybností o svých schopnostech, pokud se neustále srovnáváš s ostatními a vidíš se jako nedostatečný, nebo pokud jsi naopak přehnaně sebevědomý.
8) Buď otevřený lidem, náhodě a novým myšlenkám.
Nikdy nevíš, kdy setkání s někým neznámým změní směr tvého života, pokud si v tom nebudeš stát sám sobě v cestě. Musíš se také naučit být otevřený novým myšlenkám, i když jsou jiné nebo v rozporu s těmi tvými.
9) Připrav se, že pod tlakem tvoje tělo i mysl reaguje jinak.
V životě, stejně jako na žíněnce, si musíš uvědomit, že v určitých situacích, například při konfliktu, tvoje tělo i mysl přepnou do přehnaného chování. Proto se na tyto změny musíš připravit, věnovat tomu čas a zvyknout si na ně. Své myšlenky ovládáš tím, že se soustředíš na to, co je právě před tebou, co je skutečný problém, ne na to, co si jen představuješ jako problém. Musíš znát sám sebe a to, jak reaguješ, když se situace vyhrotí, a věřit, že ji dokážeš zvládnout.
10) Ovládni sám sebe.
Cílem bojových umění je ovládnout sám sebe. I když to může znít vágně, má to velmi konkrétní význam. Znamená to rozpoznat něco, co přesahuje tvé osobní já. Dva základní prvky, které k tomu vedou a zároveň to odrážejí, jsou respekt a disciplína: respekt k sobě, k druhým i k umění, a disciplína ve smyslu přijímání učení, dodržování pravidel a jejich aplikace při zvládání základních emocí jako je hněv a strach. Někdy lze překvapivě vyhrát i tím, že se necháš porazit.
Zdroje:
Norris, Chuck. Against All Odds: My Story. Broadman & Holman Publishers, 2004.
Norris, Chuck. The Secret of Inner Strength: My Story. Little, Brown and Company, 1988.
Norris, Chuck. Black Belt Patriotism: How to Reawaken America. Regnery Publishing, 2008.
Norris, Chuck. The Justice Riders. BroadStreet Publishing, 2006.
