Článek
Mladí Češi se snaží žít samostatně, ale jejich finanční realita je často křehká. Nový průzkum Young Money Matters 2025 ukazuje, že i když roste sebevědomí i touha po nezávislosti, většina Generace Z stále balancuje mezi sny a realitou každodenních nákladů.
Jakou mzdu a finanční rezervu mají mladí Češi?
V současnosti má v Česku stálé zaměstnání na plný úvazek pouze 44 % mladých lidí. Nejčastěji jsou to muži a ti starší z věkové skupiny do 35 let. Každý pátý mladý člověk vydělává více než je celostátní průměrná mzda, u mužů je to dokonce každý čtvrtý. Zhruba 43 % mladých bere průměrnou mzdu a 37 % vydělává méně než průměr. Životní situace je přitom různorodá – polovina mladých žije s partnerem či dětmi, třetina stále u rodičů a pouze 15 % samostatně.
Na první pohled se zdá, že finanční gramotnost roste – mladí mají průměrně naspořeno na dva měsíce výdajů. Jenže pod povrchem se skrývá znepokojivý fakt: téměř polovina (48 %) má rezervu jen na měsíc nebo méně, u nízkopříjmových mladých je to až 70 %.
Důležitost peněz od rodičů
Zhruba polovina mladých (56 %) dostává finanční podporu od rodiny, a to i po dosažení dospělosti. Nejčastěji jde o věkovou skupinu 18 až 21 let, kde pomoc rodičů přiznává až 79 % respondentů. V praxi to znamená, že mladí dospělí si část svých výdajů (často za jídlo, bydlení či volnočasové aktivity) stále platí z peněz od rodičů.
Není divu, že právě jídlo (21 %) a nájem (19 %) tvoří největší položky měsíčních rozpočtů. Volný čas je pro Generaci Z důležitý: za zábavu dávají průměrně 13 %, mladší až 17 %. Výdaje na energie a služby (12 %) se po předchozí krizi stabilizovaly, ale i tak představují citelnou část rozpočtu.
Z pohledu spoření jde zhruba 11 % příjmu stranou, u lépe vydělávajících až 14 %. Každý pátý však přiznává, že na konci měsíce mu nic nezbývá. Ti, kterým něco zůstane, si peníze nejčastěji ukládají na spořicí účet (34 %) nebo je nechávají na běžném účtu (26 %), aby k nim měli rychlý přístup.
Půjčky a investice? Stále s opatrností
Mladí Češi zůstávají ve vztahu k zadlužení zdrženliví. Pokles úrokových sazeb sice učinil půjčky atraktivnější pro 41 % z nich, ale většina (zejména ženy, lidé s nižšími příjmy a ve věku 26 až 29 let) se půjčkám stále vyhýbá. Používání kontokorentu například kleslo z 11 % na 7 %.
Kreditní karty ale zažívají návrat. Jejich využívání vzrostlo z 32 % na 40 % – zejména díky mladším ročníkům, které se k úvěru staví pragmatičtěji než generace jejich rodičů. Roste i obliba služeb typu „kup teď, zaplať později“. Naopak pojištění a investiční produkty zaznamenaly pokles. Téměř polovina Čechů odkládá investování kvůli napětí ve světě. Výjimku tvoří kryptoměny – ty aktuálně používá nebo o nich uvažuje 35 % mladých, oproti 29 % loni. U nadprůměrně vydělávajících roste zájem i o akcie a fondy.
Realismus i nejistota
Polovina mladých Čechů cítí, že se jejich životní úroveň za poslední rok zlepšila. Přesto každý pátý věří, že jeho finanční cíle nejsou dosažitelné. Nejčastější důvody? Vysoké životní náklady (47 %), nízké mzdy (34 %) a drahé bydlení (34 %).
Hlavním finančním snem zůstává mít dost peněz pro sebe a rodinu, ale jeho důležitost klesla z 43 % na 25 %. Na dalších místech žebříčku jsou vlastní bydlení a život bez obav z účtů.
Finanční zen
Na zlepšení finanční gramotnosti Generace Z pracuje v České republice nezisková organizace Nekrachni, která provozuje mobilní aplikaci a pořádá vzdělávací workshopy. Podle ní chtějí mladí lidé dosáhnout tzv. finančního zenu, tedy klidu a jistoty ve vztahu k vlastním financím. Konkrétně to znamená vzdělávat se a realizovat akční kroky v šesti oblastech: právo, rozpočet, investice, krize (pojištění), bezpečnost a práce.
V kontextu evropského trhu je česká Generace Z zvláštním paradoxem – je digitálně gramotná, spořivá a informačně zdatná, ale zároveň finančně zranitelná. Mnozí by byli ochotni odjet za prací do zahraničí (75 %), přesto stále hledají způsob, jak se v Česku postavit na vlastní nohy.
V mezinárodním srovnání stojí mladí Češi přesně uprostřed: nejsou ani nejvíce finančně zajištění, ani nejvíce ohrožení. Dokážou spořit víc než jejich vrstevníci například v Rumunsku, ale méně než v Polsku. Častěji než jinde spoléhají na pomoc rodiny, přesto zůstávají v otázkách dluhů a půjček zdrženliví. Česká generace Z tak žije mezi dvěma světy – mezi odpovědností a závislostí, mezi snahou o jistotu a tlakem každodenních nákladů.
Zatímco předchozí generace snila o kariéře a majetku, Generace Z začíná přemýšlet jinak: o rovnováze, svobodě a smyslu. Možná právě to je jejich skutečné bohatství?
