Článek
Co je madogiwa-zoku?
Slovo madogiwa-zoku (窓際族) se doslova překládá jako „kmen u okna“. Označuje zaměstnance (obvykle staršího věku), kteří už nedostávají žádné důležité úkoly, ale firma si je přesto ponechá.
Západní firmy by v podobné situaci spíše sáhly k ukončení pracovního poměru. V Japonsku ale hraje velkou roli loajalita a zachování tváře. Proto se těmto lidem najde „místo u okna“, kde tráví čas bez práce, ale stále pobírají plat.
Kolik jich je?
Podle zveřejněných průzkumů 40 až 50 % mladých japonských zaměstnanců uvedlo, že ve své kanceláři mají někoho, kdo se řadí k madogiwa-zoku. Blogy o japonské kultuře popisují i temnější stránku. Někteří pracovníci vnímají takové přeřazení negativně, což může vést k depresím či sebevražedným myšlenkám.
Zkušenosti z Česka a inspirace pro firmy?
Na první pohled se může zdát, že v českých firmách nic podobného není. Přesto lidé v diskusích na sociálních sítích vzpomínají, že podobnou „parkovací pozici“ zažili i zde. Starší zaměstnanci bývali „odklizeni“ do méně viditelných míst, čekali na důchod, a občas se z nich stal zdroj rad pro mladší kolegy.
Fenomén madogiwa-zoku lze chápat i jinak – jako prostor mezi aktivní prací a úplným vyřazením. V čase, kdy člověk „oficiálně nic nedělá“, může přijít nový nápad nebo zkušenost, kterou předá ostatním. Pro české firmy tedy může být fenomén madogiwa-zoku inspirací, jak lépe využít lidi, kteří už nejsou v hlavní linii výkonu. Místo pasivity lze nabídnout roli mentorů, zapojení do inovačních projektů, výpomoc na krátkodobých úkolech či účast na firemních aktivitách. Tak se z „posezení u okna“ může stát prostor pro sdílení zkušeností i vznik nových nápadů.
Bouřlivé reakce na sociálních sítích
Když se toto téma objevilo na sociální síti LinkedIn, vzbudilo živou debatu:
- „Tohle by se mi líbilo – být placený za nicnedělání. Ale po čase by to byla spíš past.“
- „Zažil jsem to v německém korporátu. Zůstal jsem rok a půl bez projektu a firma na mě jaksi zapomněla.“
- „V Česku se tomu říkalo ‘před důchodem v klidu’. Hodně takových ‘dědků’ sedělo v údržbě nebo v archivu.“
- „To u živnostníků nehrozí. Přestože stojí firmu méně než zaměstnanci, kde se nějaký ten kmen vždycky najde, jejich produktivita se sleduje mnohem více.“
- „Mně se to líbí. Na stáří, kterému se nikdo nevyhneme, je podle mě kromě přicházejících zdravotních problémů nejhorší ztráta důstojnosti a pocit zbytečnosti. Nevěřím, že by tito lidé neměli mladší generaci co nabídnout a jistě větší šanci k tomu mají od stolu u okna, než z lavičky v parku.“
- „V japonských firmách je to úplně jiné než u nás. Panuje tam naprostá loajalita, oddanost firmě a až otrocká podřízenost do doby než se člověk dostane do manažerské pozice. Druhá strana mince je ta, že se skutečně o své lidi starají až do vysokého věku a zaměstnávají je například jako poradce, aby mohli pracovat. V Japonsku je každý člověk součástí hodinového strojku a funguje naprosto přesně a oddaně. Žijí tam pro práci.“
- „Myslím, že je neplatí za ‘nic‘, ale za to, aby mladší viděli, že se o ně firma ‘postará‘ až budou staří, takže je to motivace pro ně, tam pracovat věrně až do vysokého věku.“
- „Na jednu stranu je hezké, že firmy uznávají loajalitu a nechají lidi dožít kariéru důstojně. Na druhou stranu to může působit jako brzda pro ostatní – zvlášť pokud mladší kolegové vidí, že někdo pobírá plat a nic moc nedělá.“
Anketa
Anketa
Zdroj: LinkedIn příspěvek
