Článek
Tento den slýcháme slovo láska častěji než jindy. Co je to ale láska? Možná nás to překvapí, ale láska nemá jednotnou definici. Existuje stovky, možná tisíce popisů tohoto jevu. Není tak jisté, zda všichni mluvíme o stejné lásce.
Sociologický slovník tvrdí, že láska označuje silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy, který se může lišit jak svojí povahou, tak také předmětem. Někdy převažuje volní, jindy citová nebo sexuální stránka vztahu. Jeho předmětem může být druhý člověk, určité společenství nebo božstvo, ale také určitá věc, místo a vlast, nějaké hnutí či idea a konečně i život, bohatství nebo moc.
Psychologický slovník v lásce vidí kladný, silný emocionální vztah k osobě, ideji nebo věci, v některých podobách přecházející až k obecnějšímu ztotožnění s altruistickými morálními hodnotami. Může být také součásti diagnostické bipolární škály láska – nenávist.
Jak vidíme, definici lásky mohou být různé v závislosti na tom, zda se autor definice více zaměřuje na toho, kdo lásku prožívá, na samotný jev a související pocity, na jednotlivé složky lásky, na objekt lásky apod.
Nic nám tedy nebrání vytvořit si vlastní popis toho, čím konkrétně pro nás láska je. Inspirovat nás může například populární trojúhelníková teorie lásky. Podle ní má láska 3 složky:
- vášeň (tzv. „horká“ komponenta, motivační složka, charakterizována jako složka sexuální přitažlivosti, pocitů zamilovanosti, je zdrojem touhy),
- intimita (tzv. „hřejivá“ komponenta, emoční složka, charakterizována potřebou blízkosti, sdílení pocitů a porozumění),
- oddanost/závazek (tzv. „chladná“ komponenta, charakterizována záměrem člověka ve vztahu setrvat, odráží oddanost).
Tyto tři složky lze vyobrazit jako vrcholy trojúhelníku. Jeho plocha se mění na základě kvantity jednotlivých složek, tedy čím je větší láska, tím je větší plocha. Jeho tvar závisí na rovnoměrnosti výskytu míry složek, podle kterého je určen druh lásky.
Jedna ze zajímavějších vědeckých prací na téma láska, která byla zveřejněna v publikaci Philosophical Psychology, zkoumá 27 různých typů lásky. Podle této studie je láska základní biologický, psychologický, sociologický a náboženský fenomén. Vědci se však zaměřili na mapování ztělesněných zkušeností spojených s různými typy lásky a přišli na to, že různé typy lásky se různě projevují i v lidském těle. Láska je podle nich otevřená, trochu rozmazaná, přesto nepřetržitá zkušenostní kategorie potenciálně nevyčerpatelných podtypů, které spojuje různý stupeň podobnosti pozitivně hodnocených emocionálních pocitů.
Jak ukazuje následující obrázek (popisky jsou bohužel jen v angličtině), tak například láska matky k dítěti (mother's love for her child) je silně pociťována v srdci, naopak například láska k přírodě (love of nature) v hlavě. Výsledky také ukazují, že subjektivní pocity spojené s různými typy lásky tvoří kontinuum od silně po slabě pociťovaných lásek.
Vědecky tak máme například doloženo, že každá láska se v žaludku neprojevuje. Vědci také neříkají, kde je cítit láska k penězům. Ze zkušenosti Akademie peněz mohu jen tvrdit, že pro investování a pojištění je důležitá sebeláska a láska k našemu budoucímu já. To by ale bylo na samostatný článek, ke kterému by jistě někteří z vás rozhodně žádnou lásku necítili.
Co říci závěrem? Možná jsme se z vědeckých studií dozvěděli, že se láska projevuje rozmanitými způsoby, že si ji pro sebe můžeme vyjádřit nejen slovy, obrázkem či jinou formou. Jenže v konečném důsledku nejde jen o znalost teorie lásky, ale především o samotnou praxi. Láska by se měla projevovat také činy.
Zdroje:
1) Jan Jandourek: Sociologický slovník, Portál, Praha 2001, str. 139n.
2) Jan Hartl a Helena Hartlová: Psychologický slovník, Portál, Praha, 2000
3) Wikipedia
