Článek
Bavorský královský dvůr Wittelsbachů v Possenhofenu nemohl být odlišnější od přísnými pravidly sešněrovaného císařského Hoffburgu ve Vídni. Houf dětí, psů a ochočených zvířat lítal po stráních a lesích, a jejich matka - tetička mladého rakouského císaře Františka Josefa I. - se snažila zkultivovat alespoň svou nejstarší dceru Helenu zvanou Nene.
Měla - spolu se svou sestrou, arcivévodkyní Žofií a matkou mladého císaře - v plánu spojit obě větve rodu sňatkem. Jenže zaúřadovala náhoda a Františku Josefovi se víc zalíbila mladší Sissi, Alžběta Bavorská, kterou vzaly matka se sestrou na oslavu císařových narozenin a oznámení zasnoubení s Helenou více méně jen do počtu.
Alžbětě bylo tehdy 15 let a v podstatě nebyla na novou roli vůbec nachystaná. Vyhovovala jí volnost, milovala koně a o trůn císařovny vlastně nestála. Nakonec ale vyšla vstříc mladému příbuznému a složili spolu zásnubní slib.
Její následná cesta do Vídně se uskutečnila po Dunaji a byl to jedním slovem triumf, stejně jako svatba samotná, která se konala v roce 1854. Vypadalo to, že po revolucích a doznívajících neklidech roku 1848 se blýská na lepší časy. A tady by bylo ideální skončit, protože dál už to nemá s pohádkou o krásném a zamilovaném princi a půvabné princezně nic společného.
Sissi rychle za sebou porodila tři děti - 2 dívky a chlapce (druhá dcera zemřela už ve 2 letech). Když ale jako mladá matka projevila přání sama se o ně starat, bylo jí vysvětleno, že tuhle roli přebírá babička - arcivévodkyně Žofie.
Dvorská etiketa vycházející z přísného španělského stylu, ztráta soukromí i nemožnost rozhodovat o sobě, jak byla zvyklá, to všechno vedlo k postupnému odcizení manželů, ale také ke zhoršení zdravotního stavu mladé císařovny. Navíc si i po porodech toužila zachovat štíhlý pas, a tak se drasticky trápila na tu dobu nezvyklými tělesnými cvičeními, hodiny jezdila na koni a vymyslela si vlastní dietu sestávající ze silných masových vývarů, šťávy ze syrového hovězího, ovocných šťáv a mléka.
Portrét Alžběty Bavorské od malíře Hermanna Nigga
Za pár let se u ní projevila tuberkulóza, kterou na radu lékařů jezdila kurýrovat na jih - ať už šlo nejprve o Benátsko, plavby na lodi Mirammare nebo později o ostrov Korfu, kde si nechala postavit letní sídlo zvané Achillion.
Bez vlivu ale Alžběta na dvoře nezůstávala. U čtvrtého dítěte - dcery Marie Valerie, už si prosadila větší díl svojí výchovy, a významně se zasadila o rakousko-uherské vyrovnání. Uhry jí vůbec byly svým temperamentem a láskou ke koním mimořádně blízké a uherská šlechta jí to oplácela větší nákloností, než samotnému císaři.
Narození „uherské princezny“ Marie Valerie bylo spíš labutí písní za manželstvím obou panovníků. Alžběta se rozhodla žít definitivně po svém, což znamenalo, že na dlouho odjížděla z domova. K jejímu chatrnému zdraví nepřispěla ani sebevražda s otazníkem jejího jediného syna, korunního prince Rudolfa.
Když Alžbětu 10.září 1898 potkal na břehu ženevského jezera osud s tváří anarchisty a světoběžníka Luigiho Luccheniho, byla už stárnoucí ženou se stopami bývalé krásy. Zbraň v podobě ostře nabroušeného pilníku ukončila život rakouské císařovny a uherské královny, ale tím náš příběh ještě nekončí.
Rakousko-Uhersko se v závěru 1. světové války rozpadlo a zbytek země řízený obrovským hlavním městem se oficiálně prohlásil republikou, kde jakékoliv vzpomínky na Habsburky byly vnímány jako vlastizrada.
Po druhé světové válce ale bylo všechno jinak. Alpská země potřebovala nutně jednak zahladit svou pověst nacistického přisluhovače a jednak získat peníze na obnovu zničené infrastruktury, což vzhledem k poloze bylo nejlepší z turistiky.
V té době padl nápad nalákat svět do Vídně na dva unikáty - ušlechtilé bílé lipicány, kteří se svou španělskou jezdeckou školou patřili k císařskému dvoru po staletí. Druhou šťastnou kartou se ukázalo obnovení kultu Sissi.
Jako nákladná pozvánka do Vídně byly natočeny hned tři pokračování romantické ságy o zamilovaném císaři a jeho vyvolené, kterou představovala vycházející herecká hvězda Romy Schneiderová. Ostatně, při natáčení prvního dílu jí bylo 15 let, tedy stejně, jako když Alžběta souhlasila se zásnubami.
Romy Schneiderová jako Sissi
A sázka na Sissi Vídni vyšla. Dodnes se tu můžete vydat po jejích stopách, obdivovat repliku svatebních šatů s pasem tak úzkým, až je to zarážející, koupit si suvenýry, a pak se ještě zajít do divadla podívat na muzikál o jejích osudech.
Ale to už je úplně jiný - marketingový život někdejší dívky, která znala rodokmeny koní líp, než leckterý zkušený chovatel a tajně psala verše ve stylu Heinricha Heina, a rozhodně ne špatné!
