Článek
Betty MacDonald se narodila 26. 3. 1970 ve městě Boulder, ve státě Colorado. Její otec byl důlní inženýr, který se kvůli práci často přesouval, a tak v Bettyině životě hrál velmi silnou roli ženský faktor. Ženy si prostě poradila a ze stránek Bettyiných románů čtenář cítí lehkost života rodiny důlního inženýra.
Pět dětí, tchýně v domě, tatínek sázející na ranní otužování, světová krize a nezaměstnanost, slepičí farma, dospívání dětí, manželská krize, dokonce tuberkulóza… na stránkách Bettyiných románů má všechno lehkost, kdy i smutek je jenom jako lehký mlžný opar s krůpějemi rosy, za kterým už zase pomalu vychází slunce.
Knížky Betty MacDonald jsem poprvé četla asi ve dvanácti - s babiččiným komentářem, ať si to přečtu o pár let později znovu, že si to užiju víc. Měla pravdu, i když právě dětská léta Bettyina nebo jejích dětí dokázal ocenit i čtenář ještě skutečně dětský. Pravdou také je, že když jsem se ke knížkám vracela později, vždycky jsem našla něco, co mě oslovovalo více nebo méně než při čtení předchozím. Jistě, tak jako autorka, také já jsem procházela nějakým vývojem, a ať už vědomě, nebo nevědomě jsem v jejích knížkách hledala to, co mě tehdy trápilo nebo mi naopak dělalo radost.
Zatímco já jsem se měnila, Betty zůstávala stejná, úžasná žena s nadhledem, schopná brát s humorem i obtížné peripetie celé své rozsáhlé rodiny. Možná právě ona Bettyina neměnnost umožňovala, brát si něco z jejích přístupů, které byly vtipné, rázné, účinné a místo traumat nabízela nadhled a schopnost dělat si legraci sama ze sebe.
Za celý život jsem přečetla mnoho knih, soustu románů různých spisovatelů, románů o různých spisovatelích i biografií či autobiografií spisovatelů. U většiny z nich mi to přišlo zajímavé, například o sestrách Bronteových jsem si četla ráda, možná proto, že jsem ani je ani jejich postavy nevnímala jakou své skoro současnice, ke kterým se jde obrátit o radu (i když by jistě šlo, jen by byl třeba ohrnout větší nános návyků staletí).
Pak se mi do ruky dostala kniha Hledání Betty MacDonald od americké novinářky Pauly Becker. Paula Becker je velice pečlivá autorka, ukazuje čtenáři časté ekonomické problémy rodiny Bardových, ukazuje, jak je řešili… a ukazuje i to, že propast mezi skutečnou Bettty a onou lehkonohou turistkou života, která sbírá svoje i cizí příběhy, a jak Betty sama sebe v knížkách vnímá, že ta propast je obrovská.
Je to jen jeden případ z mnoha, u jiných autorů jsem si jejich biografie přečetla ráda, ale v tomto případě mě zamrzelo, že jsem se - byť jen na stránkách knihy - setkala se skutečnou Betty a nezanechala si jen tu, kterou ona sama pro nás vytvořila. Případ, kdy souhlasím s Milanem Kunderou, že autor by měl zmizet za svým dílem :). Tvrdím to s nadsázkou, ale bez skutečného obrazu Betty MacDonald bych se zcela bez problémů obešla…
