Článek
S bývalým manželem jsme se rozvedli před čtyřmi lety. Naší Aničce je devět a střídá týden u mě a týden u něj. S jeho ženou Terezou vycházím slušně. Nebyla důvodem našeho rozchodu, nikdy mi nemluvila do výchovy a když si Anička zapomene něco do školy, bez řečí mi to přiveze. Sama děti nemá, ale s dcerou si rozumí. Dlouho jsem to považovala hlavně za štěstí. Nemusím se bát, že u táty tráví čas s někým, kdo ji jen trpí. Já mám tři roky Davida a na červen plánujeme svatbu. Anička má nést košíček s kvítky a od chvíle, kdy jsme jí to řekli, řeší hlavně šaty a to, jestli se jí někdo nebude smát, když zakopne.
Pozvání mi připadalo samozřejmé
Právě kvůli té chůzi požádala, jestli by ji mohla doprovodit Tereza. Prý si to spolu zkoušely cestou z nákupu a Tereza umí jít úplně pomalu. Bývalého muže jsme už na svatbu pozvali, a tak jsem souhlasila, že přijde i ona a před obřadem na Aničku dohlédne. David měl radost, že to bereme tak rozumně. Dokonce jsem sama navrhla, ať Tereza přijde s námi vybrat dceři šaty. Představovala jsem si, že společně něco vybereme a pak zajdeme na kávu.
V salonu se Anička sotva pozdravila a už běžela k ramínku se světle zelenými šaty. Tereza jí přidržela sukni a obě se začaly smát něčemu o hráškové princezně. Nevěděla jsem, co to znamená. Když jsem navrhla rozpuštěné vlasy s čelenkou, dcera řekla, že s Terezou vybraly cop, aby jí vlasy nepadaly do očí. Ukázala mi obrázek v jejím telefonu. Přikývla jsem, ale začala jsem rovnat prázdná ramínka na stojanu. O účesu jsme se přece měly domlouvat my dvě.
Najednou jsem jí chtěla pozvání vzít
Anička zašla s Terezou za závěs, aby si šaty oblékla. Slyšela jsem, jak jí Tereza připomíná, ať si sundá ponožky, a dcera odpovídá jejich dalším společným žertem. Byla to úplná drobnost. Přesto mě napadlo, že na vlastní svatbě budu sledovat, jak se moje dítě drží jiné ženy a hledá u ní ujištění. David seděl vedle mě. Naklonila jsem se k němu a zašeptala, že jsme Terezu zvát neměli. Mohli bychom jí prý vysvětlit, že chceme jen nejbližší rodinu. Hned se zeptal, co se stalo. Nedokázala jsem pojmenovat nic, co by udělala špatně.
Řekla jsem mu alespoň, že jsem si představovala, jak budu dceři pomáhat do šatů já. David chvíli mlčel a pak odpověděl, že tomu pocitu trochu rozumí. Když se prý s Aničkou pustíme do vzpomínek na naše staré dovolené, také vedle nás někdy jen sedí. „Ale nechci, abyste kvůli mně přestaly,“ dodal. Chtěla jsem namítnout, že já jsem její máma. Jenže ani on netvrdil opak. Vybavila jsem si nedávný večer nad albem z Krkonoš. David se ptal, kdo je na fotografii, a já ho odbyla, že toho stejně nezná. Pak jsme s dcerou pokračovaly, jako by tam nebyl. Neznamenalo to, že ho máme méně rády. Jemu to ale mohlo být líto.
Vím, že mi nic nebere
Když Anička vyšla, Tereza ustoupila stranou a nechala ji otočit se přede mnou. Dcera se ptala, jestli se mi líbí. Řekla jsem, že moc, a dřepla si k ní, abych zkontrolovala délku sukně. Tereza upozornila, že při chůzi zachytává botou lem. Tentokrát jsem jí poděkovala a požádala prodavačku, aby ho sešpendlila. Zkoušku jsme dokončily bez hádky a pozvání zůstalo. Anička chtěla cestou domů všem ukázat, jak už umí kráčet. Šla přede mnou a Terezou po široké dlažbě a obě jsme musely uznat, že to zvládá sama.
Večer jsem Davidovi přiznala, že jsem žárlila. Ulevilo se mi, že to nemusím dál vydávat za spor o účes nebo počet hostů. Anička je u táty spokojená a já bych nechtěla, aby se to změnilo. Přesto se mě dotklo, když se před spaním zeptala, jestli jí může cop v den svatby zaplést Tereza. Řekla jsem ano. Dceři jsem nic nevyčetla, ale ještě dlouho jsem si v duchu opakovala, že bych jí ho uměla učesat stejně dobře sama.
