Článek
Eliška přišla domů, položila klíče vedle botníku a rozbrečela se ještě v bundě. Bylo jí sedmnáct a měla za sebou druhé odpoledne za pokladnou. Ohřívala jsem večeři, ale místo talíře jsem jí nejdřív podala kapesníky. Vyprávěla, že zdržovala frontu a kolegyně jí před zákazníky řekla, že se musí konečně trochu probrat.
Brigádu jsem jí doporučila já. V obchodě nakupujeme léta a vedoucí znám od vidění. Když Eliška začala šetřit na letní cestu s kamarádkou, upozornila jsem ji na ceduli u vchodu. Přihlásila se sama, sama si domluvila schůzku a první den odcházela z domu o půl hodiny dřív, aby náhodou nepřišla pozdě.
Teď seděla u stolu a žmoulala kapesník. Pletly se jí položky pečiva a nevěděla, jak opravit něco, co už namarkovala. Kolegyni prý volala opakovaně. Nechtěla jsem slyšet další podrobnosti o chybách. Zajímalo mě hlavně, kdo na ni zvýšil hlas a proč ji nechali tak brzy sedět samotnou.
Navrhla jsem, že ráno zavolám vedoucí. Eliška zvedla hlavu a požádala mě, abych to nedělala. Představa, že máma řeší její směnu, jí připadala horší než další odpoledne v obchodě. Slíbila jsem tedy, že volat nebudu. Při večeři jsem jí ale nabídla ještě dvě jiné brigády, o kterých jsem kdysi slyšela.
U pokladny jsem viděla hlavně její sklopenou hlavu
Na další směnu šla. Ráno si do telefonu uložila fotografii přehledu pečiva, který dostala v práci, a po škole si ho chtěla cestou do obchodu procházet. Mně připadalo, že už se předem bojí. Nabídla jsem, že ji po směně vyzvednu, ale odmítla. Celé odpoledne jsem kontrolovala telefon, přestože jsme žádnou zprávu domluvenou neměly.
Nakoupit jsem šla až před šestou. Mléko doma opravdu docházelo, ale mohla jsem ho vzít jinde. U její pokladny stály tři zákaznice. Eliška se nakláněla k displeji a starší kolegyně jí něco ukazovala prstem. Dcera přikývla, zkusila to a pak obě chvíli čekaly, než z tiskárny vyjela účtenka.
Viděla jsem hlavně to přikyvování. Vybavila se mi Eliška u našeho stolu a měla jsem chuť zajít za nimi. Místo toho jsem si stoupla k vedlejší pokladně. Když mě dcera zahlédla, krátce se usmála a pokračovala v práci. Cestou domů jsem si připravovala, co jí řeknu, jestli se večer znovu rozpláče.
Přišla unavená a nejdřív se šla osprchovat. Na otázku, jak bylo, odpověděla, že lepší. Zeptala jsem se, jestli ta paní zase něco měla. Eliška mi vysvětlila, že ji sama zavolala kvůli opravě položky. Pak si nabrala večeři a začala vyprávět o zákazníkovi, který si na pás vyskládal třicet stejných jogurtů.
Chtěla jsem se vrátit ke kolegyni, ale Eliška už hledala v tašce rozpis dalších směn. Přiložila ho na dveře lednice a poprosila mě, ať jí v úterý nechám něco k jídlu. Počítala s další prací, zatímco já jsem pořád čekala na důvod, proč ji odtamtud odvést. Rozpis jsem přichytila magnetem.
Z první výplaty mě pozvala na večeři
Během dalších týdnů někdy přišla otrávená, jindy měla dobrou náladu. Zjistila jsem, že kolegyně se jmenuje Marcela a cestuje do práce stejnou tramvají. Nevěděla jsem, jestli se Elišce za tu první poznámku omluvila. Když jsem se jednou zeptala, dcera odpověděla, že už to spolu vyřešily, a šla si nachystat pracovní oblečení na další den.
Trochu mě to zabolelo. Znala jsem přesně větu, která ji rozplakala, ale nevěděla jsem, co následovalo mezi nimi. Měla jsem nutkání doptat se, jestli ji Marcela bere vážně a jestli si Eliška jen nezvykla všechno snášet. Nakonec jsem se zeptala pouze, zda chce vyprat pracovní tričko s mým prádlem. Přinesla ho a poděkovala.
Po první výplatě mě pozvala do bistra u zastávky. Objednaly jsme si každá tortillu a ona u pultu zaplatila dřív, než jsem stačila vytáhnout peněženku. Byla na to připravená. Při jídle mi vyprávěla, jak ji Marcela nechala vysvětlit nové brigádnici jednu z věcí, na kterých se sama první týden zasekávala.
Pořád bych raději, kdyby tehdy domů nepřišla uplakaná. Eliška ale na brigádě zůstává a zbytek výplaty si odložila na cestu. V bistru se smála, že při prvním nákupu za vlastní peníze stejně zapomněla koupit pití. Ukázala jsem jí na svůj kelímek. Napila se, já si vzala ubrousek z jejího tácu a začala jí vyprávět, co jsem zase nechala doma já.
