Hlavní obsah

Marek čekal celou noc kvůli teniskám pro cizího muže. Zaplatit je měl ze své kauce na pokoj

Foto: gemini.com

Za úspěšný nákup po noci ve frontě měl Marek dostat dva tisíce. Stačilo vydržet do rána a koupit správné tenisky. Peníze na ně měl přivézt muž, který si jeho místo objednal.

Článek

Před pražským obchodem s teniskami znamenalo první místo poměrně slušnou naději na nákup, nikoli jistý výdělek. Když tam Marek ve čtvrtek večer v listopadu 2026 rozkládal půjčenou rybářskou stoličku, připadala mu zakázka jednoduchá. Měl sedět u dveří, občas poslat fotografii a ráno vyzvednout konkrétní model ve velikosti čtyřicet čtyři.

Nabídku našel ve studentské skupině. Muž podepsaný jako David mu následně zavolal, mluvil rychle a znal přesný čas otevření i cenu bot. Dva tisíce za noc sliboval za úspěšný nákup; peníze na zboží měl přivézt před otevřením. Marek si zprávu přečetl dvakrát. Podmínku nepovažoval za problém, pokud bude stát první.

Pokoj od prosince

Dva dny předtím si prohlédl pokoj v bytě na Žižkově. Byl úzký, ale pod oknem se vešel stůl a za zavřenými dveřmi by měl konečně klid sám pro sebe. Dosud bydlel se spolužákem, který si u počítače povídal s kamarády dlouho do noci. S majitelkou se dohodl na kauci dvanáct tisíc. Částku měl připravenou na účtu a odpoledne po čekání měli podepsat smlouvu.

Odměna měla zaplatit stěhování a několik drobností, které při prohlídce ještě nevypadaly důležitě: lampu, závěs a pořádný prodlužovací kabel. Marek proto Davidovi napsal, že dorazil. Přiložil fotografii zavřených dveří a vlastních bot na mokrém chodníku. Odpověď přišla okamžitě: paráda, ráno jsem tam. Teprve potom si oblékl druhou mikinu.

Lidé za ním

Kolem jedenácté přišel mladík v péřové bundě a zeptal se, jestli fronta začíná tady. Jmenoval se Adam a přinesl si pěnový podsedák. Na rozdíl od Marka chtěl boty nosit. Ukázal mu na telefonu fotografii a dlouze přibližoval barvu podrážky, která Markovi i potom připadala obyčejně šedá. Potřeboval stejnou velikost jako David.

V jednu už za nimi stálo šest lidí. Marek každou chvíli vstával, aby se prošel mezi dveřmi a obrubníkem. Adam mu při cestě do večerky pohlídal stoličku a pak ho vystřídal. Mluvili hlavně proto, aby noc postupovala rychleji. Když Marek přiznal, že čeká za peníze, Adam jen kývl. Sám si na boty odkládal z víkendových směn ve skladu.

Pravidla na skle

Na dveřích visel papír, který Marek večer vyfotil i pro Davida. Jeden pár na osobu, prodej podle pořadí, dostupnost velikostí omezená, bez rezervací. V sedm ráno přinesla prodavačka dovnitř kávu a přes sklo jim ukázala osm prstů. Do otevření zbývala hodina. Marek složil stoličku, přestože si na ni vzápětí zase sedl.

Davidovi poslal další zprávu. Tentokrát odpověď nepřišla. V půl osmé zavolal a slyšel, že muž zaspal, ale už se chystá. Marek mu připomněl, že potřebuje peníze před otevřením. David řekl, ať je klidný, takové věci se přece nějak zařídí. Hovor skončil dřív, než se Marek stačil zeptat, co přesně tím myslí.

První u pultu

Prodavačka odemkla přesně v osm a vpustila dovnitř první tři zákazníky. Marek položil stoličku vedle nohy a řekl velikost. Žena přinesla krabici a upozornila ho, že čtyřiačtyřicítky dostali jen jedny. Uvnitř ležely boty, kvůli kterým celou noc zkoumal odraz svého obličeje ve výloze. Zblízka na nich nedokázal najít nic dalšího.

Telefon se rozsvítil ve chvíli, kdy prodavačka načítala cenovku. David teprve vyjížděl. Napsal, ať Marek zaplatí kartou, on mu všechno pošle, hned jak dorazí. Cena byla jedenáct tisíc devět set. Marek otevřel bankovní aplikaci. Ze zůstatku znal každou korunu, přesto čekal, jako by se přes noc mohly objevit nějaké další peníze.

Požádal prodavačku, zda může boty na chvíli odložit. Zavrtěla hlavou a ukázala k papíru na dveřích. Nebyla nepříjemná; za Markem už čekali další a ona mu pouze nabízela dokončení nákupu. David mezitím volal. Marek odstoupil stranou. „Potřebuju, abyste mi to poslal teď.“ Muž namítl, že nemůže za jízdy řešit banku a že mu přece všechno vrátí.

Marek hleděl na krabici. Za několik hodin měl sedět s majitelkou pokoje u kuchyňského stolu. Mohl by jí vysvětlit, že kauci dostane později, až někdo dojede přes Prahu. Jenže nevěděl, kdy David opravdu přijede. „Ze svého to nezaplatím,“ řekl. David zvýšil hlas, ale Marek už podával krabici zpátky prodavačce. Adam se ještě zeptal, jestli ji opravdu nechce. Pak přiložil kartu.

Odpracovaná noc

Venku Marek chvíli nedokázal složit stoličku, protože tahal za nesprávnou část rámu. Adam vyšel s taškou a zůstal u něj stát. Nabídl mu kávu. Marek odmítl, potřeboval domů a do postele, ne sledovat člověka, který si odnášel výsledek jeho čekání. Až v tramvaji ho napadlo, že Adam za to nemohl. Na telefonu měl od Davida několik zpráv o promarněné příležitosti. Neodpovídal na ně.

Odpoledne podepsal smlouvu a odeslal kauci. Večer si znovu otevřel původní domluvu, kde odměna skutečně následovala až za nákupem. Přesto Davidovi sepsal dobu od příchodu k obchodu do otevření a navrhl zaplatit alespoň odčekané hodiny. Nezmiňoval lampu ani stěhování. David odpověděl, že boty nemá, takže nevidí důvod něco posílat. Marek už další částku nenavrhoval. Před spaním napsal spolužákovi, zda by mu v prosinci pomohl odnést stůl. Na stěhovací auto zatím neměl.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz