Hlavní obsah

Pavel si šel jen vysušit peřinu. Po chvíli kvůli dračímu kostýmu už v duchu prodával svoje kolo

Foto: gemini.com

Pavel si přišel vysušit peřinu, ale během několika minut držel v náručí polovinu draka. Když se ozvalo zapraskání, začal počítat škodu na kostýmu, který ještě před chvílí považoval za směšný.

Článek

Zelený drak uvízl v pátek večer v samoobslužné prádelně v pražských Vršovicích. Hlava ležela na plastové židli, tělo viselo z pojízdného stojanu a konec ocasu vězel pod jedním z jeho koleček. Pavel stál vedle s mokrou peřinou u nohou. Žena proti němu držela látku oběma rukama a odmítala ustoupit.

„Hlavně netahejte,“ řekla podruhé. Pavel okamžitě povolil. Zevnitř ocasu předtím zaznělo krátké křupnutí, které přes hluk sušiček slyšeli oba. Na podlaze zůstal zelený proužek. Vypadal dost malý na to, aby mohl pocházet z něčeho velmi drahého.

Výpomoc u dveří

O deset minut dříve měl Pavel jednoduchý plán. Doma vypral peřinu, která se mu nevešla do vlastní sušičky. V půl osmé ho měla před prádelnou nabrat sestra. Jeli na víkend k matce a peřinu, půjčenou na dobu návštěvy kamarádů, jí chtěl vrátit čistou a suchou.

Žena ho zastavila už ve dveřích. Požádala ho, aby na okamžik podržel dračí ocas, než otevře tašku s drobnými částmi kostýmu. Jmenovala se Lenka, což se Pavel dozvěděl až později. Teď měla mokré rukávy, na tváři zelenou šmouhu a mezi zuby držela rukavici se třemi žlutými drápy.

Draka potřebovala vyčistit po odpoledním programu pro děti. Ráno ho vracela půjčovně a na břiše měl kakao. Pavel převzal ocas, rozhlédl se po volných strojích a rozhodl se, že pomůže i se stojanem, který překážel u dveří. Lenka právě pokládala rukavici na stůl a nestačila mu vysvětlit, co má zůstat nahoře.

Stojan měl širokou základnu a čtyři malá kolečka. Pavel ho přitáhl blíž k pračkám. Přitom spustil konec ocasu, aby si uvolnil ruku. Zelená látka sklouzla přes kovovou nohu přesně ve chvíli, kdy se kolečko otočilo. Pavel ještě zabral. Stojan popojel jen o několik centimetrů, pak se ozvalo ono křupnutí.

Lenka ho zarazila tak prudce, že pustil i madlo. Chvíli oba hleděli dolů. Pavel si poprvé pořádně všiml pečlivě našitých šupin, síťky v dračí tlamě a podšívky, která nikde netrčela. Tohle nebyl převlek z regálu vedle papírových čepiček. V telefonu mu zavibrovala sestřina zpráva: vyjíždí za dvacet minut.

Cena celého draka

Pavel sáhl po peněžence, přestože ještě nevěděl proč. Zeptal se, kolik kostým stojí. Lenka odpověděla, že neví, a klekla si ke kolečku. Jeho naděje, že uslyší nějakou uklidňující částku, tím skončila. Představil si telefonát do půjčovny, zkažený víkend i vysvětlování sestře, proč místo peřiny veze účet za draka.

Lenka mezitím zkusila látku opatrně uvolnit prsty. Nešlo to. Ocas byl přimáčknutý pod okrajem kolečka a každé pootočení ho shrnovalo pevněji. Když Pavel navrhl, že za něj trochu zatáhnou společně, podívala se na něj. Peněženku zase uklidil.

Nejdřív museli sundat tělo kostýmu. Pavel je nesl k lavici rozložené přes obě paže, zatímco Lenka podpírala záda. O vlastní peřinu přitom málem zakopl. Teprve když ji odstrčil botou ke stěně, napadlo ho, že mohl sušičku zapnout hned po příchodu. Na displeji telefonu přibyla další zpráva od sestry: ať je připravený venku.

Několik centimetrů nad zemí

Prázdný stojan už šel nadzvednout. Pavel uchopil spodní rám a počkal, až Lenka sáhne k zachycené látce. Na její kývnutí zabral. Vytáhla ocas zpod kolečka a oba ještě chvíli zůstali přikrčení, jako by se mělo stát něco dalšího.

Na látce byl šedý oblouk od gumy. Šev kolem šupin držel, podšívka také. Utrhl se jediný krátký pásek suchého zipu, kterým se konec ocasu připínal k tělu, aby při chůzi neležel na zemi. Lenka ho zvedla z podlahy a přiložila na původní místo. Pavel se zeptal, jestli je to opravdu všechno. Otočila ocas a prohlédla ho ještě jednou.

„Jestli jste mi mezitím nerozsedl hlavu, tak ano.“

Drobnost k přišití

Hlava zůstala celá. Lenka ji přesunula na stůl a Pavel konečně nacpal peřinu do sušičky. Sestře napsal, že se zdrží, a nabídl, že jí zaplatí kávu přes ulici, než dosuší. Odpověděla mu obrázkem obráceného obličeje a souhlasem.

Lenka odnesla látkové tělo do velké pračky. Když se buben rozběhl, vrátila se k ocasu a vlhkým hadříkem z něj setřela stopu po kolečku. Potom vytáhla malé pouzdro s jehlami a nití. Pavel si sedl vedle ní a podržel jí látku, zatímco přišívala utržený pásek.

Vyprávěla mu, jak jí jedno dítě celý program nosilo sušenky do tlamy. Nemohla je vyndat, aniž by si sundala hlavu. Pavel se podíval na draka s otevřenou pusou a přiznal, že už v duchu prodal své kolo, aby ho zaplatil. Lenka se rozesmála tak, že musela odložit jehlu. Pavel se přidal.

Když pračka doprala, pomohl jí přenést čisté tělo do sušičky. Jeho peřina potřebovala ještě další krátký cyklus. Sestra zatím dopila kávu a přišla dovnitř; zastihla je u stolu, kde Lenka otírala dračí hlavu. Pavel jí ukázal opravený zip. Čekala vysvětlení zdržení, ale tomuhle se chvíli zdráhala uvěřit.

Nakonec doschla i peřina. Sestra ji složila do tašky a Pavel ještě podržel ocas vysoko nad podlahou, aby ho Lenka mohla připnout ke kostýmu na stojanu. Pak jí nechal madlo a ustoupil ke dveřím. Se stojanem už nehýbal.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz