Článek
Slunce sotva prosvítá hustými korunami australského pralesa. Vzduch je těžký vlhkem a vůní tlejícího dřeva, kapky visí na kapradinách a pod nohama se propadá měkká vrstva listí. Právě tam žije tvor, kterého by člověk na první pohled snadno považoval za hlodavce.
Je malý, tmavohnědý, s krátkýma nohama a šupinatým, téměř holým ocasem. Prohrabuje hrabanku, zastavuje se u spadaného plodu, obrací listy a hledá další sousto. Pak ztuhne. V pralesním podrostu se něco pohnulo.
V takové chvíli bychom čekali známou scénu: klokan se odrazí, protáhne zadní nohy, ocasem si vyrovná tělo a zmizí několika dlouhými skoky. Jenže klokánek pižmový žádné takové skoky neumí. Rozběhne se nízko nad zemí po všech čtyřech nohách, rychle a hbitě, spíš jako drobný savec z lesní hrabanky než jako příbuzný klokana rudého. A právě v tom je jeho kouzlo.
Klokan, který popírá představu o klokanech
Klokánek pižmový (Hypsiprymnodon moschatus) patří do nadčeledi klokanů a klokánků, přesto zcela nabourává představu o tom, jak má takové zvíře vypadat a pohybovat se.
Nemá přehnaně prodloužené zadní končetiny, které známe od velkých klokanů. Jeho přední a zadní nohy jsou proporčně mnohem podobnější. Ocas nepoužívá jako vyvažovací kormidlo při letu vzduchem. A především: ani při rychlém pohybu nepřechází do typického klokaního poskakování na zadních nohách.
Výzkum jeho pohybu potvrdil, že klokánek pižmový využívá výhradně čtyřnohé, asymetrické chody. Dokáže se pohybovat svižně, často tak, že se zadními nohami odráží téměř současně, ale stále běží po čtyřech. Žádný skutečný bipedální skok, jaký známe od klokanů, u něj zoologové nezaznamenali.
Je to drobný vačnatec. Tělo měří zhruba 16 až 28 centimetrů, ocas bývá kratší než tělo a dospělý jedinec váží přibližně 360 až 680 gramů. Vedle klokana rudého, který může měřit přes dva metry a jediným skokem překonat obrovskou vzdálenost, působí klokánek pižmový skoro neuvěřitelně nenápadně.
Přesto je to jeden z nejdůležitějších živých klíčů k pochopení klokaní evoluce.
Denní obyvatel pralesa
Klokánci a klokani bývají nejaktivnější za soumraku, v noci nebo časně ráno. Klokánek pižmový ale patří mezi vzácné výjimky. Je převážně denní.
Když větší klokaní příbuzní odpočívají, on vychází do podrostu tropického pralesa. Obývá jen omezené území na severovýchodě Queenslandu, od oblasti u Inghamu až k náhorní plošině Big Tableland poblíž Cooktownu. Potřebuje hustý, vlhký prales s bohatou opadankou, padlými plody a dostatkem úkrytů.
Na noc si buduje jednoduché hnízdo z listí, lišejníků, trav a kapradin. Schovává je mezi kořeny, pod padlými kmeny, v husté vegetaci nebo v dutinách. Při sběru materiálu mu pomáhá ocas: nejprve si listí nahrne před zadní nohy, pak ho ocasem přenese k místu, kde hnízdo staví.
Na první pohled je to maličkost. Jenže i tahle schopnost ukazuje, jak odlišný je od svých velkých, otevřeným prostranstvím přizpůsobených příbuzných. Klokánek pižmový není obyvatelem savany. Je to nenápadný běžec pralesní hrabanky.
Nejen býložravec
Velcí klokani jsou známí hlavně jako spásači trav, listů a výhonků. Klokánek pižmový má mnohem pestřejší jídelníček.
Základem potravy jsou především spadané plody. Výzkumy v queenslandských pralesech ukázaly, že požírá ovoce desítek druhů rostlin a že hraje významnou roli při šíření jejich semen. Část semen zkonzumuje, jiná odnáší a ukládá do půdy jako zásoby. Některá z nich pak vyklíčí.
Vedle plodů jí také semena, houby, části rostlin a drobné bezobratlé, které najde v listí. Může sežrat hmyz, larvu či žížalu, není ale lovcem ve smyslu dravce, který by kořist aktivně pronásledoval. Je spíš všežravým sběračem, který celý den systematicky prohledává pralesní dno.
Právě tato pestrost potravy mu pomáhá přežít v prostředí, kde se nabídka ovoce během roku mění. Zároveň z něj dělá důležitého zahradníka deštného lesa. Kam odnese semeno, tam může jednou vyrůst nový strom.
Pětiprstá stopa minulosti
Klokánek pižmový je jediným dnes žijícím zástupcem čeledi klokánkovitých pětiprstých. Jeho příbuzní z této větve dávno vyhynuli, on sám ale zůstal jako poslední živý člen velmi staré linie.
Nejnápadnější důkaz má na zadní noze.
Většina klokanů a klokánků přišla v průběhu evoluce o první prst, palec. Pro zvířata specializovaná na skákání nebyl důležitý. Klokánek pižmový si ho ovšem zachoval. Na zadní tlapce má pět prstů, včetně malého, bezdrápého palce, který je u ostatních moderních klokanů zcela ztracený.
Jeho stavba těla proto připomíná ranější podobu klokaních předků. Neznamená to, že je doslova „živou fosilií“ nebo přímým předkem dnešních klokanů. Je to moderní druh, který se vyvíjel stejně dlouho jako všechny ostatní. Zachoval si ale znaky, jež pomáhají vědcům pochopit, jak se z dávných čtyřnohých vačnatců mohli postupně vyvinout slavní australští skokani.
Klokánek pižmový ukazuje, že klokaní rodokmen nezačal obřím zvířetem na dvou mohutných nohách. Začal mnohem nenápadněji: malým tvorem, který běhal po čtyřech v lese.
Druhové jméno moschatus znamená pižmový. Samci i samice vydávají nápadný pižmový pach, podle něhož dostal klokánek své české i anglické jméno.
V pralesním šeru není snadné ho zahlédnout. Jeho srst splývá s listím, stínem a mokrou půdou. Charakteristický pach však může prozradit, že se někde poblíž pohybuje. Přesný význam vůně při komunikaci mezi jedinci není dosud úplně objasněný, nejspíš ale hraje roli při rozpoznávání a kontaktu.
Klokánek pižmový žije většinou samotářsky. Občas se však několik jedinců sejde u zvlášť bohatého zdroje potravy, například pod stromem plným zralého ovoce.
zdroje:
https://connectsci.au/am/article-abstract/47/1/AM24050/200283
https://researchonline.jcu.edu.au/13702/
https://researchonline.jcu.edu.au/17401/
https://connectsci.au/wr/article/48/7/635/41095/New-evidence-of-seed-dispersal-identified-in
https://wildnet.science-data.qld.gov.au/taxon-detail?taxon_id=869
https://www.wettropics.gov.au/animal-evolution
https://animaldiversity.org/accounts/Hypsiprymnodon_moschatus/
