Článek
Stromek u babičky jsme zdobili společně už od mého dětství.
Měla červené koule, skleněné šišky, slaměné hvězdy i několik sad ozdob, které dostala v posledních letech.
Přesto každé Vánoce nejdřív vytáhla malého skleněného ptáčka.
Kdysi byl asi stříbrný. Teď byl místy průhledný, jedno křídlo měl poškrábané a ocásek uražený.
„Ten ještě pořád drží?“ zeptala jsem se.
„Jak vidíš.“
Babička ho opatrně pověsila na větev.
Přinesla jsem jí nového
Letos jsem mezi dárky měla také krabičku skleněných ozdob.
Když jsem ji otevřela, vytáhla jsem z ní nového ptáčka.
Byl podobný tomu starému, jen lesklý a samozřejmě celý.
„Tak už máš náhradníka,“ řekla jsem.
„Za koho?“
Ukázala jsem na starou ozdobu.
„Za něj.“
Babička se přestala přehrabovat v krabici.
„Ten nikam nepůjde.“
„Vždyť už se skoro rozpadá.“
„Tak ať.“
Teprve podle tónu jsem pochopila, že nemá smysl ji přesvědčovat.
„Proč ti na něm vlastně tolik záleží?“
Babička se podívala na stromek.
„Protože byl první.“
Na víc tehdy neměli
S dědou byli tehdy krátce po svatbě.
Bydleli v malém bytě a většina vybavení nebyla jejich. Stůl dostali od jedněch rodičů, skříň od druhých a dvě židle sehnal děda od kolegy.
Na první společné Vánoce koupili malý stromek.
Ozdoby neměli.
Babička vystříhala několik papírových hvězdiček a od rodičů si přinesla pár starých baněk.
Jednou cestou z práce uviděla ve výloze skleněné ptáčky.
„Tak jsem jednoho koupila.“
„Proč jen jednoho?“
Podívala se na mě.
„Protože stál šest korun.“
Řekla to tak, jako by tím bylo všechno vysvětlené.
Pro ně tehdy zřejmě bylo.
Děda jí prý doma vynadal, že za šest korun mohli mít něco užitečnějšího.
Pak ptáčka sám pověsil na stromek.
„A každý rok dával pozor, aby se nerozbil,“ dodala.
Nový skončil vedle něj
Starého ptáčka jsme samozřejmě nesundaly.
Babička ale neodmítla ani toho nového.
Pověsila ho o dvě větve dál.
Vedle sebe vypadali trochu zvláštně. Jeden dokonale lesklý, druhý odřený a skoro bez barvy.
„Ten nový je hezčí,“ řekla babička.
„Tak proč tam pořád potřebuješ toho starého?“
„Protože ten nový stál asi dvě stovky a nic si o něm nepamatuju.“
Na to jsem neměla co říct.
Po Vánocích jsme ozdoby zase sundávaly.
Babička všechny nové ptáčky vložila společně do původní krabičky.
Starého zabalila zvlášť do kousku papíru a uložila ho nahoru.
Příští rok půjde na stromek zase jako první.
Ne proto, že je nejhezčí.
Ale protože před více než půl stoletím byl jediný, kterého si mohli dovolit koupit.
