Článek
James Cameron stojí po pás v ledové vodě obří nádrže v mexickém Rosaritu, má zarudlé oči a křičí do megafonu tak divoce, až mu praskají hlasivky. Je půl čtvrté ráno a vyčerpaný štáb natáčí už sedmnáctou hodinu bez přestávky.
Kaskadéři padají z dvacetimetrové výšky na ocelové nosníky makety lodi a Kate Winslet drkotá zuby ve vlnách tak silně, že jí zvukaři nerozumějí jediné slovo. Rozpočet překročil astronomických dvě stě milionů dolarů, šéfové studií 20th Century Fox a Paramount trpí stresem a režisér na place vládne jako smyslů zbavený tyran.
O pár set kilometrů dál, v kanadském Halifaxu, mezitím vrcholí natáčení scén z moderní doby na palubě výzkumné lodi. V cateringovém stanu voní horká hustá humří polévka, kterou zkřehlí filmaři hltají po celodenním mrazu. Během čtyřiceti minut se však jídelna mění v psychiatrickou léčebnu plnou ječících lidí.
Členové štábu nekontrolovatelně pláčou, divoce se smějí, zvracejí a tancují po stolech. Někdo z pomstychtivých zaměstnanců totiž nasypal do hlavního kotle koňskou dávku andělského prachu.
Mexický lágr za miliony dolarů
Celá produkce se změnila v noční můru ve chvíli, kdy se Cameron rozhodl ignorovat miniatury a počítačové triky. Filmové studio koupilo čtyřicet akrů pozemků na mexickém pobřeží a postavilo tam největší vodní nádrž na světě o objemu sedmdesát milionů litrů mořské vody.
V ní vyrostla téměř stoprocentní replika lodi, která měřila dvě stě třicet metrů na délku. Konstrukce stála na gigantických hydraulických pístech, jež dokázaly kolos naklánět do libovolného úhlu.
Tento megalomanský realismus si vybral drsnou daň na lidském zdraví. Studio nemělo technologickou kapacitu vyhřát tak obrovskou masu tekutiny, takže teplota vody v nádrži často klesala k deseti stupňům. Kate Winslet odmítla nosit pod historickými šaty neopren, což vedlo k těžkému podchlazení a akutnímu zápalu plic. Leonardo DiCaprio se mezi záběry třásl zimou zabalený do vlněných dek a odmítal se vracet zpátky do bazénu.
Režisér navíc zavedl na place drakonická pravidla. Kdokoliv se pokusil vylézt z nádrže na toaletu, čelil okamžitému vyhazovu. Jedna cesta na záchod a zpět trvala klidně až 30 minut.
Komparzisté i hlavní hvězdy proto hromadně močili přímo do nádrže, ve které pak museli trávit desítky hodin. Cameron byl schopen vyhodit asistenta jen za to, že mupodal studenou kávu, a po place chodil s přísným výrazem generála ve válce.
Událost s humří polévkou z noci na 9. srpna 1996 v kanadském Halifaxu dodnes obestírá temné tajemství. Po celodenním natáčení s veteránkou Glorií Stuart a Billem Paxtonem se štáb vrhnul na půlnoční raut. Podávala se vyhlášená humří polévka clam chowder. Krátce po jídle ucítil Cameron podivné brnění v obličeji a prudký nával paranoie. Okamžitě pochopil, co se děje, odběhl na toaletu a vrazil si prsty hluboko do krku, aby drogu vyzvracel.
V hlavní hale mezitím vypuklo nekontrolovatelné šílenství. Osmdesát lidí požilo extrémní dávku fencyklidinu (PCP), který způsobuje těžké halucinace a ztrátu kontaktu s realitou. Hlavní kameraman Caleb Deschanel začal zmateně pochodovat po stolech a vést bizarní průvod, zatímco ostatní technici leželi na zemi v křečích a ječeli hrůzou z neexistujících monster. Cameron se vrátil do stanu s okem zalitým krví a obličejem bílým jako papír.
Když kolona sanitek dorazila do nemocnice Dartmouth General Hospital, personál nevěřil vlastním očím. Desítky dospělých lidí jezdily na nemocničních vozících, praly se s lékaři a hystericky se smály. Bill Paxton později vzpomínal, že zvládl stav jen díky tomu, že na nemocničním pokoji potichu popíjel pivo a čekal, až halucinace odezní. Policie případ vyšetřovala celé měsíce, ale konkrétního pachatele nikdy neodhalila. Hlavní teorií zůstává msta kuchaře, kterého produkce vyhodila den předtím bez vyplacení mzdy.
Dvacet milionů litrů vody
Když se štáb vrátil do Mexika, čekala ho technicky nejnebezpečnější scéna celé kinematografie. Scénografové stavěli přesnou repliku luxusního Velkého schodiště s křišťálovými lustry téměř půl roku. Vše bylo vyrobeno z pravého masivního dubu podle původních nákresů lodi Olympic. Cameron měl na zničení této scény pouze jediný pokus, protože po napuštění vody by dekorace za stovky tisíc dolarů byla nenávratně zničena.
Inženýři uvolnili gigantické nádrže a dvacet milionů litrů vody vtrhlo do sálu obrovskou rychlostí. Proud byl však tak mohutný, že vytrhl celé schodiště z ocelových základů. Těžké dubové bloky začaly nekontrolovatelně plavat a narážet do stěn jako beranidla. Kameramani na visutých plošinách viseli jen centimetry nad touto smrtící pastí. Cameron odmítl zastavit kamery a plovoucí trosky nechal v záběru. Později historici potvrdili, že přesně takto se schodiště utrhlo i při skutečné zkáze v roce 1912.
Kate Winslet během těchto dnů několikrát málem utonula. Při natáčení úniku ze zaplaveného koridoru se její těžký kabát zachytil za kovovou mříž pod hladinou. Herečka zůstala uvězněna pod stoupající vodou a musela bojovat o holý život. Když se jí konečně podařilo vyvléknout z oděvu a vyplavat na hladinu, kašlala krev a lapala po dechu. Cameron pouze zkontroloval kamerový záznam a nařídil pokračování natáčení.
Rozpočet filmu se vyšplhal na tehdy nevídaných dvě stě milionů dolarů, což z něj udělalo nejdražší film všech dob. Původní datum premiéry v červenci 1997 padlo. Filmová studia propadala panice, akcie padaly a Hollywood předpovídal největší finanční katastrofu od dob filmu Kleopatra. Cameron se zavřel do střižny, kde pracoval dvacet hodin denně. Na bok monitoru si přilepil izolepou obyčejnou žiletku a pod ni fixem napsal vzkaz: „Použít pouze v případě, že ten film bude stát za hovno.“
Režisér se vzdal svého platu i podílů na zisku, aby studio uklidnil a udržel si absolutní kontrolu nad střihem. Odmítl vystřihnout jedinou minutu z finální tříhodinové stopáže. Když film v prosinci 1997 vstoupil do kin, stalo se něco nečekaného. Titanic se udržel na první příčce amerického žebříčku neuvěřitelných patnáct týdnů v řadě, vydělal přes dvě miliardy dolarů a proměnil jedenáct nominací na Oscara.
Když James Cameron stál na pódiu s pozlacenou soškou a křičel do mikrofonu slavnou větu, svět viděl jen nablýskaný triumf. Skutečná cena za tento úspěch však ležela na dně vypuštěné mexické nádrže. Když se novináři po letech ptali Kate Winslet, zda by do takového projektu šla znovu, odpověděla bez váhání: „Museli by mi zaplatit šílené peníze, abych ještě někdy vlezla do vody.“
Zdroje:
https://www.vanityfair.com/hollywood/2017/12/titanic-pcp-chowder
https://globalnews.ca/news/10462345/titanic-movie-set-pcp-chowder-halifax-details/
https://ew.com/movies/titanic-filming-locations/
https://www.washingtonpost.com/archive/business/1997/05/25/going-down-with-the-ship/5c0ed22f-9c2a-4420-8c4a-b2b983eea681/
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1997-05-28-fi-63072-story.html
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1997-03-11-ca-36877-story.html
https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/1998/A
https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/1998/memorable-moments
