Sépie obecná má tři srdce a modrou krev. Zvládla i test sebeovládání původně určený dětem

Sépie obecná (Sepia officinalis) patří mezi měkkýše, tedy do stejné velké skupiny jako hlemýždi, slávky nebo škeble. Na první pohled to ale málokoho napadne. Je hlavonožcem, příbuznou chobotnic a olihní, a její tělo je stavěné pro život dravce.

Namísto vnější ulity má pod kůží na hřbetě vnitřní vápenitou schránku zvanou sépiová kost. Právě tu lze najít vyplavenou na plážích. Není to kost v pravém slova smyslu, ale porézní vnitřní schránka, která sépii pomáhá regulovat vztlak ve vodě.

Sépiová kost se používá jako zdroj vápníku pro klecové ptactvo, někdy ji využívají i teraristé. A sépie dala jméno také tmavohnědému odstínu. Z jejího inkoustového váčku se dříve získávalo přírodní barvivo známé jako sépie.

Tělo tohoto hlavonožce je zploštělé, oválné a po celém obvodu lemované ploutevním lemem. Díky němu se může pohybovat pomalu, plynule a téměř neviditelně. V případě nebezpečí ale dokáže přepnout na úplně jiný způsob pohybu.

Sépie obecná běžně dorůstá zhruba třiceti centimetrů délky pláště, velké exempláře mohou být výrazně větší. Přes svůj poklidný zjev je to zdatný lovec s mimořádně složitým chováním.

Sépie má oběhovou soustavu uspořádanou jinak, než na jakou jsme zvyklí u savců. Má tři srdce. Dvě žaberní srdce pohánějí krev skrz žábry, kde se okysličuje. Třetí, systémové srdce ji pak rozvádí do zbytku těla.

Zatímco lidská krev používá hemoglobin založený na železe, sépie a další hlavonožci mají hemocyanin, krevní barvivo obsahující měď. Okysličená krev proto získává namodralý odstín.

Tahle fyziologie je jedním z důvodů, proč jsou hlavonožci tak zvláštní skupinou. Patří mezi bezobratlé, ale jejich nervová soustava, oči, smysly i chování jsou tak složité, že je biologové často srovnávají s mnohem známějšími inteligentními obratlovci.

Sépie obecná žije ve Středozemním moři a ve východním Atlantiku, od severní Afriky až po pobřeží Norska. Obývá hlavně písčité a bahnité dno v pobřežních vodách, ale podle ročního období migruje i do větších hloubek.

Nejnápadnější schopností sépie je bleskové měnění vzhledu. Nejde jen o barvu. Dokáže změnit vzor, kontrast a pomocí drobných kožních výběžků, takzvaných papil, i reliéf povrchu těla.

Barvu řídí především chromatofory, pigmentové orgány ovládané přímo nervovou soustavou. Sépie je dokáže aktivovat v řádu zlomků vteřiny. Kromě nich využívá i další vrstvy buněk odrážejících světlo, které jí umožňují pracovat s jasem, leskem a odstíny.

Právě proto sépie nevypadá jen jako zvíře, které se „přebarvilo“. Dokáže na svém těle vytvořit vzor připomínající písek, kamínky, mořské řasy nebo stín na dně. Její kůže funguje jako neustále se měnící kamuflážní plocha.

Zbarvení ale není jen obrana. Sépie jím komunikuje. Využívá rychle pulzující vzory při lovu, při zastrašování soupeřů i během námluv. Některé projevy vypadají jako světelná show, přestože nevznikají světlem, ale přesně řízeným pohybem milionů pigmentových buněk.

Sépie má osm kratších ramen posetých přísavkami. Na lov ale používá především dvě mnohem delší lapací ramena, která běžně drží zatažená v kapsách po stranách hlavy.

Když se k vyhlédnuté kořisti, obvykle menší rybě, krevetě nebo jinému korýši, přiblíží na dosah, ramena bleskově vymrští. Rozšířené konce s přísavkami se přilepí na kořist a přitáhnou ji k ústům.

Tam čeká tvrdý zobák, tvarem připomínající zobák papouška. Sépie s jeho pomocí kořist roztrhá a rozkouše. Je to dravec, který nespoléhá na rychlou honičku, ale na trpělivost, přesný odhad vzdálenosti a útok ve zlomku vteřiny.

Před samotným útokem často číhá napůl zahrabaná v písku. Pomalu se přibližuje pomocí vlnivého pohybu ploutevního lemu, aby kořist nevyplašila. Pak vyčkává. Až když má jistotu, že je oběť dost blízko, vystřelí.

Rozmnožování sépií je stejně plné dramatu jako jejich lov. Samci sépie obecné při námluvách předvádějí výrazné barevné vzory, zejména kontrastní pruhování. Snaží se zapůsobit na samici a současně odradit soupeře.

Mezi samci dochází i k prudkým střetům. Mohou se navzájem zastrašovat, kousat, vypouštět inkoust a hlídat samici před konkurenty. Vědci pozorovali, že samci sépie obecné umějí své soupeře vyhodnocovat a podle situace volit, zda má smysl bojovat, nebo ustoupit.

Příběhy o samcích, kteří se převléknou za samici a proklouznou kolem dominantního soupeře, jsou skutečné, ale nejlépe doložené u jiných druhů sépií, zejména u obří sépie australské. U sépie obecné je bezpečnější mluvit především o mimořádně složitém barevném dorozumívání, soupeření a střežení partnerky.

Po spáření samice klade tmavá vajíčka na mořské rostliny, větve, kameny nebo jiné pevné podklady. Vajíčka bývají černá, protože je samice pokrývá inkoustem. Mláďata se líhnou přímým vývojem, tedy jako malé zmenšené sépie bez larválního mezistupně. Od první chvíle jsou odkázaná sama na sebe.

V roce 2021 publikoval tým vedený Alexandrou Schnellovou z Cambridgeské univerzity studii, v níž sépie obecné podrobil upravené verzi testu odložené odměny. Jde o princip známý z takzvaného marshmallow testu: jedinec může získat méně oblíbenou odměnu hned, nebo počkat na lepší.

Místo sladkosti měly sépie na výběr mezi méně oblíbenou potravou dostupnou okamžitě a chutnější potravou, na kterou musely chvíli čekat. Pokud sáhly po první možnosti, o druhou přišly.

Výsledek byl pozoruhodný. Šest testovaných sépií dokázalo v některých pokusech čekat až přes dvě minuty na lepší sousto. Studie samozřejmě neznamená, že sépie plánují budoucnost stejně jako lidé. Ukazuje ale, že dokážou potlačit okamžitý impulz ve prospěch výhodnější volby.

Vědci předpokládají, že tahle schopnost může souviset s jejich loveckou strategií. Sépie musí při lovu dlouho číhat, zůstat nehybná a nezaútočit předčasně. Kdo vyrazí příliš brzy, kořist vyplaší a zůstane bez potravy.

I přes svou nápadnou inteligenci se sépie obecná dožívá jen jednoho až dvou let. Za tu krátkou dobu stihne vyrůst, lovit, migrovat, rozmnožit se a vytvořit novou generaci.

Na jaře a v létě se zdržuje spíše v pobřežních vodách. Na podzim a v zimě se mnoho populací stahuje do větších hloubek, obvykle kolem sta až dvou set metrů. Načasování těchto přesunů ovlivňuje teplota vody, světlo i rozmnožovací cyklus.

Před predátory se sépie kromě maskování brání také inkoustem. Vypustí tmavý oblak, který útočníka na okamžik zmate, a pak prudce vypudí vodu z plášťové dutiny. Tento tryskový pohon ji dokáže dostat z nebezpečí rychleji než její jinak klidné vlnění ploutví.

Sépie obecná v testech sebeovládání obstála lépe, než by mnoho lidí čekalo od bezobratlého. Má tři srdce, modrou krev, nervově řízenou kůži fungující jako živá obrazovka a loveckou trpělivost, která jí umožňuje čekat na správný okamžik.

Za nenápadným mořským pokrmem se tak skrývá jeden z nejpozoruhodnějších tvorů evropských moří.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A9pie_obecn%C3%A1

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/sepie-test-sebeovladani-odmena-stanfordsky-marshmallowovy-test_2103080816_ako

https://vedator.org/2021/04/sepie-slozily-kognitivni-test-urceny-pro-deti/

https://www.chovzvirat.cz/zvire/3983-sepie-obecna/