Článek
Michael Hingson toho rána připravoval místnost na snídani a prezentaci pro klienty. Pracoval jako regionální obchodní manažer a vedoucí provozu firmy Quantum/ATL, která se zabývala ochranou a zálohováním dat.
Jeho vodicí fenka Roselle odpočíval pod stolem. V 8:46 narazil let American Airlines 11 do Severní věže mezi 93. a 99. patrem. Hingson byl o osmnáct pater níž. Budova se prudce otřásla, ozvala se ohlušující rána a lidé v kanceláři na okamžik nevěděli, co se děje.
Roselle se probudila, sedla si, zavrtěla ocasem a zívla. Hingson její klid četl jako důležitou informaci. Pes nebyl v panice. A on se rozhodl, že také nebude. „Vpřed,“ řekl jí.
Chlapec, kterému lékaři doporučili ústav
Michael Hingson se narodil nevidomý. Příčinou byla retinopatie nedonošených, poškození zraku, které může vzniknout u předčasně narozených dětí v souvislosti s tehdejší péčí o novorozence, včetně podávání kyslíku.
Lékaři jeho rodičům doporučili, aby ho dali do ústavu pro nevidomé. Měli za to, že tam dostane péči, kterou rodina nebude schopná zajistit. Rodiče odmítli.
Rozhodli se, že Michaela budou vychovávat podobně jako jeho staršího bratra Elleryho. Nechtěli, aby byl chráněn před každým rizikem nebo aby od dětství vyrůstal s pocitem, že je odsouzený k omezenému životu.
Jezdil na kole, chodil do běžné školy, studoval a učil se pohybovat samostatně. V pozdějších vzpomínkách vyprávěl i historky z mládí, kdy se s pomocí vidícího kamaráda krátce posadil za volant auta. Dnes by to samozřejmě nebylo možné ani bezpečné, ale pro jeho rodiče tehdy šlo hlavně o vzkaz: slepota neznamená, že dítě nesmí poznávat svět.
Svého prvního vodicího psa dostal ve čtrnácti letech. Později vystudoval fyziku na University of California v Irvine, získal magisterský titul a vybudoval si kariéru v technologickém a obchodním prostředí.
Nakonec pracoval přímo ve Světovém obchodním centru. V kanceláři vysoko nad Manhattanem, které se 11. září 2001 stalo jedním z nejnebezpečnějších míst na planetě.
Psí dáma, která se bála bouřek
Roselle se narodila 12. března 1998 v kalifornské organizaci Guide Dogs for the Blind. Byla žlutá labradorka a stala se Hingsonovým pátým vodicím psem.
Pracovní vodicí pes není zvíře, které člověka jednoduše „vede“. Hingson opakovaně upozorňuje, že vztah funguje jinak. Člověk je navigátor. Zná cíl, rozhoduje, kam chce jít, a dává povely. Pes je pilot, který hledá bezpečnou cestu, vyhýbá se překážkám, zastaví před nebezpečím a v případě nutnosti odmítne povel, který by dvojici dovedl do rizika.
Roselle bývala velmi soustředěná. Měla ale jednu slabost: bouřky. Hingson vzpomínal, že noc před útoky 11. září byla v New Jersey bouřlivá a Roselle z hromů znervózněla.
Po nárazu letadla Hingson cítil, že se budova pohybuje. Později popisoval, že měl pocit, jako by se věž naklonila a propadla. Ve skutečnosti Severní věž utrpěla obrovské poškození, ale ještě stála.
Hingson tehdy netušil, že budovu zasáhlo unesené letadlo. Jeho kolega David Frank viděl, že je venku něco strašně špatně, a pomohl ostatním z kanceláře ke schodišti.
Michael připnul Roselle vodítko. Vzal její postroj. S Davidem a dalšími lidmi se vydal ke schodišti B. Výtahy už nebyly funčkní. Čekala je cesta dolů.
1 463 schodů
Sestup z 78. patra představoval podle Hingsonova pozdějšího výpočtu 1 463 schodů. Šlo o dlouhou, pomalou cestu, během níž se schodištěm pohybovali zaměstnanci kanceláří i hasiči mířící opačným směrem, nahoru do míst, odkud ostatní prchali.
Hingson a Roselle nešli sami. Postupně se k nim přidávali další lidé. Někteří byli vyděšení, jiní nevěděli, zda mají pokračovat, nebo čekat na instrukce. Hingson se snažil držet skupinu v klidu. Roselle šla stále stejným soustředěným krokem.
V nižších patrech začal Hingson cítit zápach, který znal z letišť. Letecké palivo. Tehdy mu došlo, že věž nejspíš zasáhlo letadlo. Schodiště nehořelo v tom smyslu, že by lidé museli procházet plameny. Bylo však plné kouře, zápachu paliva, hluku a lidí. A nikdo nemohl vědět, co se děje nad nimi ani jestli budova vydrží.
Kolem nich procházeli hasiči. Někteří se usmívali, povzbuzovali prchající a pokračovali nahoru. Mnozí z nich se však už nevrátili.
Hingson, Roselle a jejich skupina se nakonec dostali do přízemí Severní věže. Venku stále padaly trosky, a tak nebylo možné vyjít jednoduše nejbližšími dveřmi do otevřené ulice.
Skupina hledala bezpečnější cestu přes okolní budovy. Hingson později popisoval, že ve vzduchu byl prach, kouř a neustálý hluk. Ještě nevěděli, že druhá věž je také zasažená. V 9:03, sedmnáct minut po nárazu prvního letadla, narazil druhý unesený stroj do Jižní věže.
Hingsonovi se podařilo dostat ven jen krátce před zhroucením Severní věže, k němuž došlo v 10:28. Nejnebezpečnější okamžik je ale čekal ještě dřív.
Když se Michael s Roselle dostali ven, v jednu chvíli se ocitli přibližně sto yardů od Jižní věže. Pak přišel zvuk, který Hingson později přirovnával ke kombinaci nákladního vlaku a mohutného vodopádu.
Jižní věž se začala hroutit. Bylo 9:59. Lidé kolem nich se rozběhli. Vzduchem se valil prach, střepy, úlomky betonu a popel. V nastalém chaosu přestalo být vidění výhodou. Prach zakryl ulice tak hustě, že lidé sotva rozeznávali, kam běží.
Hingson se rozběhl s Roselle. Roselle pak náhle zastavila. To je jeden z nejdůležitějších principů práce vodicího psa. Když pes vyhodnotí, že povel by vedl do nebezpečí, nemá ho bezmyšlenkovitě splnit.
Michael natáhl ruku. Našel zábradlí a zjistil, že stojí na vrcholu schodů vedoucích do stanice metra. Kdyby Roselle pokračovala bez zastavení, mohl spadnout. Podzemí jim poskytlo alespoň krátký úkryt před prachem a troskami.
Čtyřicet bloků k bezpečí
Poté, co se vynořili zpět na povrch, Roselle vedla Michaela dál od místa útoků. Ušli přibližně čtyřicet bloků až k bytu Hingsonova přítele v Midtownu. Teprve tam se mohli zastavit.
Michael dodnes odmítá popisovat celý příběh tak, že ho „pes zachránil“ a on sám jen pasivně následoval. Zdůrazňuje, že Roselle a on byli tým. On musel rozhodovat, zůstávat soustředěný, komunikovat s lidmi kolem sebe a dávat jí pokyny. Roselle mu naopak pomáhala bezpečně projít tou katastrofou. Právě tato spolupráce jim podle něj umožnila přežít.
Vodicí pes a jeho člověk se nestanou dokonale sehranou dvojicí během jednoho týdne. Společná práce stojí na stovkách obyčejných cest: do obchodu, do práce, přes rušnou křižovatku, po schodech, nástupištích a chodbách.
Hingson s Roselle spolu před 11. zářím pracovali několik let. Znali rytmus jeden druhého. On věděl, jak Roselle reaguje, když si je jistá, a jak se chová, když něco vyhodnotí jako riziko. Ona zase znala jeho hlas, povely i způsob, jakým se pohybuje.
Slavní přes noc
V týdnech po útocích hledala americká média příběhy, které by vedle obrovské tragédie připomněly lidskou soudržnost. Michael Hingson a Roselle se stali jedním z nich.
Objevili se v pořadech Larryho Kinga, Regise a Kelly i Bryanta Gumbela. Hingson později vzpomínal, že mu lidé telefonovali téměř okamžitě po útocích, protože hledali něco pozitivního uprostřed zpráv o tisících mrtvých.
Roselle získala v roce 2002 ocenění ACE Award for Canine Excellence v kategorii služebních psů. Spolu s druhým vodicím psem Saltym, který 11. září pomohl svému nevidomému člověku z jiné části Severní věže, se objevila také na voze při novoročním průvodu Rose Parade v Pasadeně.
Lidé Michaela poznávali ještě mnoho let poté. „Já vás znám. Jedenácté září, ten muž se psem, že?“ slýchal na letištích a jiných veřejných místech.
Po 11. září Hingson opustil dosavadní kariéru v technologickém prodeji. Přestěhoval se s manželkou Karen zpět do Kalifornie a začal pracovat pro Guide Dogs for the Blind, organizaci, která Roselle vycvičila.
Působil tam jako ředitel pro veřejné záležitosti. Cestoval, přednášel, získával podporu pro výcvik vodicích psů a mluvil o samostatnosti nevidomých lidí.
Nechtěl, aby jeho příběh vedl k lítosti nad slepými lidmi nebo k představě, že člověk se zrakovým postižením patří doma pod dohled druhých. Přesně proti této představě bojovali jeho rodiče už od jeho narození.
Roselle a Michael pak vystupovali po celé zemi. Mluvili o důvěře, vedení, týmové práci a schopnosti neztratit hlavu v situaci, která člověka přesahuje.
V roce 2004 byla Roselle diagnostikována imunitně zprostředkovaná trombocytopenie, porucha, při níž imunitní systém ničí krevní destičky. Nemoc se dařilo léčbou dlouho držet pod kontrolou. Později musela Roselle odejít z aktivní služby. Roku 2007 se stala psí důchodkyní.
V červnu 2011 se její stav zhoršil. Michael ji odvezl k veterináři, ale Roselle nakonec zemřela večer 26. června 2011. Byla jí třináct let. U ní byli Michael i jeho žena Karen.
Zdroje:
https://www.911memorial.org/connect/blog/michael-and-roselle-story-teamwork-and-trust-911
https://www.akc.org/expert-advice/news/guide-dog-helped-blind-partner-escape-wtc/
https://www.foxnews.com/opinion/a-blind-man-his-guide-dog-and-lessons-learned-on-9-11
https://www.congress.gov/congressional-record/congressional-record-index/107th-congress/2nd-session/hingson-michael/269691
https://www.911memorial.org/learn/students-and-teachers/webinar-stories/webinars/michael-hingson
https://www.foxnews.com/us/survivor-9-11-shares-story-resilience-bravery-while-fleeing-78-floors-north-tower
