Článek
Do mého nového bytu se chodilo úzkou předsíní. Vpravo byly dveře do koupelny, vlevo výklenek a na konci vstup do pokoje. Kabáty jsem věšela na dva háčky, boty stavěla pod ně. Když přišla dcera s přítelem, museli jsme jejich bundy odnést na postel, jinak nešly pořádně otevřít dveře.
Roman se na výklenek přišel podívat v červnu. Znal se s mým bývalým mužem, ale několikrát už vyráběl nábytek i pro moje kolegyně. Přinesl vzorky desek, změřil prostor a navrhl mělkou skříň s částí na ramínka. Líbilo se mi, že počítal i s vysavačem, který dosud stál vedle lednice.
Dohodli jsme cenu třicet dva tisíc a dokončení na začátek září. Polovinu jsem poslala jako zálohu. Nabídku i potvrzení platby jsem si uložila do jedné složky. Zbytek peněz zůstal na spořicím účtu. Nebyla to přepychová zakázka, ale první větší věc do bytu, kterou jsem vybírala sama.
Na konci srpna Roman požádal o dva týdny navíc. V polovině září napsal, že potřebuje ještě chvíli. Nechtěla jsem být protivná kvůli několika dnům. Když mi však ani následující týden nedokázal říct datum, zavolala jsem mu. Oznámil mi, že dílnu do konce měsíce zavře. Moji skříň vyrábět nezačal.
Místo termínu mi poslal fotografii
Nejdřív jsem čekala, že sám přejde k vrácení zálohy. Mluvil ale o nájmu dílny, slabších měsících a zakázkách, které mu zákazníci odřekli. Poslouchala jsem a bylo mi ho líto. Teprve když se odmlčel, zeptala jsem se na svých šestnáct tisíc. Řekl, že je teď pohromadě nemá.
Ještě ten večer poslal fotografii dubové komody. Vyrobil ji pro zákazníka, který si ji nakonec neodvezl. Původně za ni chtěl podstatně víc, mně by ji nechal za zaplacenou zálohu a přivezl zdarma. Ve zprávě zdůraznil masivní dřevo. O rozměrech ani o mojí předsíni se nezmínil.
Odpověděla jsem, že potřebuji skříň na kabáty. Roman navrhl, abych se alespoň přijela podívat. Prý se třeba domluvíme jinak a oba budeme spokojení. Z jeho hlasu jsem měla pocit, že odmítám vstřícnou nabídku, přestože jsem už několik měsíců čekala na něco úplně jiného.
Poslední zářijovou sobotu jsem do dílny opravdu jela. Představovala jsem si, že osobně bude snazší probrat peníze. U vrat stála dodávka, podél stěn byly narovnané desky a na zemi světlé obdélníky po odvezených strojích. Roman mi podal ruku a hned mě vedl ke komodě, kterou kvůli mně zbavil zakrývací plachty.
V dílně jsem vybírala cizí nábytek
Komoda byla hezčí než na fotografii. Měla tři široké zásuvky a hladkou desku, po které jsem přejela dlaní. Roman jednu zásuvku několikrát otevřel a zavřel, abych slyšela, jak tiše dojíždí. Pak začal vysvětlovat, kolik stojí samotné kování. O penězích, které jsem mu poslala, jsme pořád nemluvili.
Když jsem zopakovala, že se do výklenku nevejde, ukázal mi užší skříňku. Ta byla zase příliš nízká a uvnitř měla police. Přistihla jsem se, že otvírám dvířka a přemýšlím, jestli by se do ní daly uložit alespoň boty. Roman navrhl, že by přidal samostatný věšák, až bude mít někde možnost pracovat.
Potom se vrátil ke komodě. Do pokoje by prý byla výborná a tak levně už podobný kus neseženu. Řekla jsem, že si musím přeměřit místo. Roman se poprvé usmál a sáhl pro metr. Ulevilo se i mně, protože jsme přestali stát proti sobě u otázky, na kterou nechtěl odpovědět. Odjela jsem s rozměry napsanými na rubu jeho vizitky.
Doma jsem odsunula křeslo a natáhla metr podél stěny. Komoda by se vešla, kdybych přesunula knihovničku ke dveřím. Chvíli jsem to opravdu plánovala. Pak jsem metr odložila a cestou do předsíně zachytila rukávem o kabát na háčku. Kvůli Romanovým potížím jsem právě hledala místo pro nábytek, který mi můj problém nevyřeší.
Na splátkách jsme se museli dohodnout přesně
V pondělí jsem mu zavolala. Komodu jsem odmítla a požádala o vrácení celé zálohy. Znovu vysvětloval, že peníze nemá a že mi přece nabízí hodnotnější věc. Tentokrát jsem nezačala posuzovat její cenu. Řekla jsem jen, že ji nechci koupit a že jsem mu zaplatila za skříň, kterou nedodá.
Ptal se, jestli ho opravdu chci tlačit v takové chvíli. To mě zabolelo víc než předchozí odklady. Připomněla jsem mu, že sama nemohu objednat práci jinde, dokud mi část úspor chybí. O zavření jeho dílny jsem nerozhodovala. Přesto jsem už doma měřila stěny, abych mu pomohla zbavit se komody.
Nakonec nabídl postupné vracení. Dohodli jsme čtyři platby po čtyřech tisících, vždy posledního dne v měsíci, první už třicátého září. Poslala jsem mu e-mailem částku i jednotlivá data a požádala o potvrzení. Odpověděl, že souhlasí. Bylo mi nepříjemné psát tak úředně člověku, kterému jsem dřív nabízela kávu, ale další neurčité ujištění jsem nechtěla.
První splátka v dohodnutý den nepřišla. Ráno jsem ještě čekala, odpoledne kontrolovala účet a večer si vyčítala, jak často na telefon sahám. Následující den jsem poslala krátké připomenutí. Roman odpověděl, že řeší stěhování dílny. Peníze dorazily až po té zprávě. Poděkovala jsem za platbu a připomněla příští datum.
Dočasný věšák jsem si vybrala sama
Koupila jsem obyčejný stojací věšák a úzký botník, které se do předsíně vešly bez stěhování dalšího nábytku. Nestály mnoho, ale i tak jsem jejich cenu počítala navíc. Když dcera přijela, pověsila si bundu vedle mojí a řekla, že to zatím úplně stačí. Měla pravdu. Jen mě mrzelo to slovo zatím.
Druhá splátka přišla už dva dny před koncem října. Polovina zálohy mi ale stále chybí a další skříň zatím neobjednávám. Nechci vydat zbytek rezervy a potom se bát každé rozbité pračky. Romanovi jsem už nevolala jen tak, jak jsem občas dělávala. Nevím, co bychom si řekli, aniž bych čekala, zda sám zmíní další platbu.
Nedávno se kolegyně ptala, jestli na něj mám pořád číslo. Chtěla vyrobit police. Řekla jsem jí, že dílnu zavřel a moji zakázku nedokončil; zálohu mi teprve vrací. Nepřidávala jsem nic o jeho povaze ani o práci pro ostatní. Doporučení jsem jí ale dát nemohla, přestože jsem věděla, že další výdělek potřebuje.
Vizitku s rozměry komody jsem našla v kabelce u pokladny. Doma jsem ji přiložila k potvrzené dohodě o splátkách. Ještě před měsícem jsem podle ní chtěla přesouvat křeslo. Teď mám v pokoji všechno tam, kde mi to vyhovuje. Do předsíně jsem dnes postavila vysavač vedle botníku. Místo na něj tam pořád není, ale komoda by mi ho neudělala.
