Článek
S Hankou jsme se znaly dvanáct let. Seznámily jsme se v práci, ale kamarádit jsme se nepřestaly ani po jejím odchodu. Vídaly jsme se u kávy, půjčovaly si knihy a poslední dva roky jsme si posílaly fotografie toho, co vyrábíme po večerech.
Já dělala svíčky ve skleničkách, Hanka šila látkové tašky. Nechtěly jsme kvůli tomu opouštět zaměstnání. Těšilo nás, když si někdo vybral něco, co jsme samy připravily, a zaplatil za to. První objednávky od známých jsme probíraly skoro stejně dlouho jako dřív pracovní porady.
Na podzimní trh jsme se přihlásily společně. Jedno místo bylo levnější než dvě a naše věci se na stůl vešly. Představovala jsem si, že si budeme navzájem pomáhat, vystřídáme se na jídlo a cestou domů probereme, co se prodávalo. Hanka souhlasila.
Na začátku jsme si rozdělily místo i výdaje
Několik týdnů před trhem přijela ke mně domů s taškami. Rozložily jsme je vedle svíček na jídelním stole a zkoušely, jak bude stánek vypadat. Moje skleničky měly stát vlevo, její tašky viset vpravo na malém stojanu.
Dohodly jsme polovinu ceny za místo pro každou. Hanka měla přivézt stojan a ubrus, já skládací police a krabice. Každá si určila vlastní ceny. Svíčka stála dvě stě dvacet korun, tašky z její hlavní řady čtyři sta osmdesát.
Hanka si cenu několikrát přepočítávala. Do tašek dávala pevnější podšívku a některé šila z dražší látky. Řekla mi, že pod čtyři sta osmdesát je prodávat nechce. Přikývla jsem. Ceny svých svíček jsem také nevybírala podle toho, co mi zrovna připadalo hezké na cedulce.
O společných slevách jsme nemluvily.
V tu chvíli mě ani nenapadly. Měly jsme připravené vlastní výrobky, vlastní cenovky a společný stůl. Připadalo mi jasné, že si večer každá odveze peníze za to své.
Jeden terminál nám měl ušetřit starosti
Terminál jsem měla já. Hanka ho dosud nepotřebovala a kvůli jednomu trhu si vlastní pořizovat nechtěla. Nabídla jsem, že přes můj vezmeme i platby za její tašky. Peníze přijdou mně a já jí její část pošlu.
Hotovost jsme dávaly do jedné pokladničky. Ranní peníze na vracení jsme si poznamenaly zvlášť. Každý prodej jsem zapisovala na lístek pro zákazníka a kopii nechávala v deskách u pokladny. Vedle toho jsme měly jednoduchý přehled prodaných kusů, do kterého Hanka dělala čárky.
Hanka navrhla dvě pokladničky. Já řekla, že jedna bude pohodlnější, když se budeme u placení střídat. Nechtěla jsem hledat drobné ve dvou krabičkách ani vysvětlovat zákazníkovi, proč má jeden nákup platit nadvakrát. Hanka nakonec přivezla jen tu svou plechovou.
Ráno jsme stánek postavily bez problémů. Hanka přidržela polici, já jí podala kolíčky na zavěšení tašek. Když začali přicházet lidé, měla jsem radost, že jsme do toho šly spolu. Samotné by mi za stolem bylo hůř.
Slevu jsem nabídla dřív, než jsem ji promyslela
První hodinu se prodalo několik svíček a dvě tašky. Potom se zastavila žena, která vybírala dárek pro sestru. Líbila se jí svíčka i modrá taška, ale při součtu sedmi set korun zaváhala. Hanka zrovna odešla pro čaj.
Řekla jsem, že když si vezme obojí, nechám jí nákup za šest set čtyřicet. Žena se usmála, zaplatila kartou a požádala, jestli může být svíčka rovnou uvnitř tašky. Připadalo mi, že jsem právě vymyslela něco, co pomůže nám oběma.
Na lístek jsem napsala svíčku za dvě stě dvacet a tašku za čtyři sta dvacet. Potřebovala jsem rozepsat zaplacený součet. U svíčky jsem nechala svou běžnou cenu a ke druhé položce dopsala zbytek.
Šedesát korun zmizelo z Hančiny tašky.
Nedošlo mi to. Viděla jsem hlavně uskutečněný prodej. Když se Hanka vrátila, řekla jsem jí, že si paní vzala obojí. Ona se podívala na prázdné místo na stojanu, usmála se a udělala čárku do přehledu.
Během dne jsem stejnou cenu nabídla ještě pětkrát. Někdy Hanka obsluhovala dalšího člověka, jindy balila. Na otázku, kolik paní platí, jsem odpověděla celkovou částkou. Hanka mi do rozepsaných položek nekoukala a já jí jejich rozdělení nevysvětlovala.
Kopie zůstávaly vedle nás. Brala jsem je jako dostatečný záznam všeho, na čem se večer domluvíme. To, že jsem něco napsala, mi na chvíli nahradilo otázku, jestli s tím Hanka vůbec souhlasí.
Večer neseděly peníze s připraveným součtem
Po skončení trhu jsme odvezly věci ke mně. Hanka neměla doma dost místa, abychom všechno rozložily, a já nabídla, že si při počítání objednáme něco k jídlu. Krabice jsme nechaly v předsíni a pokladničku položily na kuchyňský stůl.
Zatímco jsem uklízela police z auta, Hanka zkontrolovala prodané kusy a připravila součet. Když jsem si přisedla, ukázala na něj a řekla, že tolik bychom měly mít. Myslela jsem, že už prošla i prodejní lístky a započítala skutečné ceny včetně mých slev. Nezeptala jsem se.
Spočítaly jsme hotovost, odečetly ranní drobné a přidaly přijaté platby kartou. Proti připravené částce bylo peněz o tři sta šedesát korun méně. Hanka počítala bankovky podruhé. Já obnovila přehled plateb v telefonu.
Zeptala jsem se, jestli si je jistá vracením na tisícikoruny. Vzpomněla jsem si totiž, že jednou hledala drobné déle a zákazník na ni mluvil. Řekla, že si jistá je. Když jsem natáhla ruku k bankovkám, odsunula své ruce do klína.
Zeptala se, proč začínám u jejího vracení. Odpověděla jsem, že přece hledám rozdíl proti lístkům. Hanka mi ukázala svůj papír: počty svíček a tašek násobila cenami z cedulek. Desky s kopiemi ještě ležely zavřené vedle pokladničky.
Řekla jsem, že jsem některé společné nákupy zlevnila. Hanka se zeptala, které a o kolik. V tu chvíli už jsem neměla důvod počítat hotovost potřetí. Měla jsem otevřít vlastní zápisky hned, místo abych sledovala její ruce.
Na kopiích lístků byly moje slevy
Začaly jsme lístky rovnat vedle sebe. U první společně prodané tašky se Hanka zastavila a zeptala se, proč je u ní čtyři sta dvacet. Vysvětlila jsem cenu za společný nákup. Přejela prstem po obou položkách.
U svíčky zůstávalo dvě stě dvacet. Na dalším společném prodeji také. A na všech ostatních stejně.
Šestkrát šedesát korun. Tři sta šedesát.
Žádná hotovost nechyběla. Platby odpovídaly lístkům, které jsem sama vypsala. Rozdíl proti původním cenám tvořily moje slevy. Teprve teď jsem ale viděla, že jsem ani korunu z nich neodečetla sobě.
Začala jsem vysvětlovat, že jsem částky jen rychle dopisovala do součtu a při společné ceně jsem neuvažovala nad rozdělením. Hanka odpověděla, že to právě vidí. Já nemusela uvažovat nad svou cenou, protože ta zůstala pokaždé celá.
Chtěla jsem říct, že bez zvýhodnění by se možná některé tašky neprodaly. Zarazila jsem se. To jsem nevěděla. A i kdyby ne, o tom měla rozhodnout ona. Před trhem mi svou nejnižší cenu řekla docela srozumitelně.
Peníze jsem doplatila, další stánek už nechtěla
Omluvila jsem se za slevy i za otázky kolem hotovosti. Navrhla jsem, že jí tašky vyplatím v původních cenách a tři sta šedesát odečtu ze své části. Souhlasila. Žádala jsem ji o důvěru při prodeji a pak jsem bez ověření zpochybnila její vracení peněz.
Rozdělily jsme hotovost a dopočítaly, kolik jí mám poslat. Karetní platby mi ještě na účet nepřišly, ale nechtěla jsem ji nechat čekat. Poslala jsem jí z vlastních peněz celý zbývající podíl. Hanka se podívala na telefon a potvrdila přijetí.
Zeptala jsem se, jestli už tedy můžeme objednat večeři. Řekla, že dnes pojede domů. Vstala tak rychle, že jsem zůstala sedět s otevřenou nabídkou jídel. Vyrovnala jsem peníze a nějak jsem čekala, že tím večer zase dostane původní podobu.
Za několik dnů jsem jí napsala kvůli dalšímu trhu, na který jsme se chtěly přihlásit. Navrhla jsem oddělené peníze a žádné slevy bez domluvy. Hanka odpověděla, že si raději vezme vlastní místo. Nechtěla znovu hlídat, co za ni u zákazníků slibuju.
Měla jsem chuť jí znovu vysvětlovat, že šlo o omyl, ne o úmysl. Místo toho jsem jí poslala kontakt na pořadatele. Podmínky přihlášení jsme si tentokrát přečetly každá sama.
Na dalším trhu jsme balily každá své věci
Pořadatel nám přidělil místa nedaleko sebe. Hanka si přivezla menší stůl a pro platby měla vlastní řešení. Já vystavila svíčky bez tašek kolem nich. Když se zákaznice zeptala na dárkovou tašku, ukázala jsem na Hančin stánek a řekla jí cenu, kterou měla na cedulce.
Během dne jsme si zamávaly. O přestávce jsme spolu krátce mluvily o počasí a o tom, kolik přišlo lidí. Potom jsme se každá vrátila za svůj stůl. Chybělo mi naše společné komentování kolemjdoucích i možnost nechat na ní na pár minut celý prodej.
Při balení jí spadla jedna strana stojanu, když z něj sundávala poslední tašky. Přišla jsem a přidržela ji. Hanka uvolnila zachycený popruh a poděkovala. Potom mi pomohla přenést polici ke kufru, abych nemusela odkládat krabici se sklem na mokrou zem.
Společný stánek jsme znovu neplánovaly. U auta se mě ale zeptala, jestli už jsem jedla. Řekla jsem, že ne. Navrhla polévku ve stánku u východu, pokud ještě mají otevřeno. Šly jsme se podívat. O tržbě jsme cestou nemluvily.
