Článek
Oldřich přijel první listopadovou sobotu a osobně vyložil přepravky. Nechal opravit schod, vyměnit lednici a nad dveře pověsit novou ceduli. Když předchozí majitelka končila, obec marně hledala náhradu. On otevřel za tři týdny.
Marta v obchodě pracovala sedmnáct let. Znala lidi podle kroků na dlažbě a věděla, komu schovat poslední měkký chléb. Při otevření stála vedle Oldřicha v nové zástěře. Poprvé po dlouhé době se nebála, co bude příští měsíc.
Košík na účet zachránce
První bezplatný nákup dostala paní Bláhová po návratu z nemocnice. Oldřich jí přidal kávu a Martě řekl, ať všechno zapíše do zvláštního sešitu. Zaplatí to on. Paní Bláhová se rozplakala a večer už o jeho štědrosti věděla půlka vesnice.
Potom přicházely další vzkazy. Balíček pro souseda, který mu pomohl s autem. Uzeniny pro hasiče. Bedna limonád na dětské odpoledne. Marta zboží vydávala a zapisovala. Oldřich posílal týdně stejnou částku na provoz, zbytek objednávek platila z tržby. Jenže za rozdané nákupy v pokladně nic nepřibývalo.
Zpočátku sliboval, že rozdíl doplatí. Na jaře mu Marta položila sešit před hrnek a ukázala součet. Odstrčil jej. Další peníze do obchodu dávat nebude, musí si na sebe vydělat. Rozdávání však rušit nechtěl: lidem už pomoc slíbil. Ať zatím objedná méně druhů zboží.
Prázdné místo po másle
Marta škrtla dražší sýry a sušenky, potom omezila další objednávky. V létě už slyšela výtky každý den. Nebylo máslo, chyběla vejce, chleba docházel před polednem. Oldřich mezitím zveřejňoval fotografie předaných košíků. Na jedné držela Marta balík mouky a usmívala se, protože ji o to požádal.
Poprvé vytáhla vlastní kartu kvůli dvěma přepravkám mléka z velkoobchodu. Účtenku vložila do obálky pro majitele. Podruhé přikoupila olej a cukr. Před manželem nákup zatajila; styděla se přiznat, že už zase platí za to, aby mohla ráno odemknout svůj obchod.
Oldřich jí vrátil první drobnou částku a pochválil její obětavost. Další účtenky zůstaly v obálce. Když odmítla vydat zdarma nedělní nákup jeho známému, přijel osobně. Před zákazníkem se omluvil za nedorozumění. Vzadu jí potom vytkl, že kvůli pár stovkám kazí všechno dobré, co společně vybudovali.
Výročí s objednaným dortem
Na první listopadovou sobotu následujícího roku naplánoval oslavu. Objednal dort a mosaznou desku s poděkováním sobě samému za zachování obchodu. Marta měla připravit kávu a občerstvení z regálů. Když připomněla nezaplacené dodávky, požádal ji, ať mu výročí nekomplikuje.
Ve čtvrtek řidič přivezl zboží, ale dveře dodávky neotevřel. Bez úhrady starého dluhu nic nevydá. Marta zavolala Oldřichovi. Chtěl, aby část doplatila a účtenku přidala k ostatním. V peněžence měla kartu k účtu, na kterém s manželem šetřili na zimní topení. Tentokrát ji nechala uvnitř.
Po odjezdu dodávky spočítala zásoby. Majiteli napsala, že v pátek doprodá pečivo a mléko, ale v sobotu bez nové dodávky neotevře. Odpověděl jen, že na oslavu už pozval lidi. Ráno přesto našel na dveřích oznámení, že chybí zboží kvůli nezaplaceným dodávkám. Marta pod ně připojila své jméno.
Poděkování na zavřené prodejně
Oldřich přijel s dortem právě ve chvíli, kdy muži před obchodem přivrtávali desku. Uvnitř chtěl po Martě, aby oznámení sundala. Místo toho mu podala obálku s účtenkami. „Nejdřív zaplaťte tohle.“ Za sklem stála paní Bláhová s prázdnou taškou. Marta se před ní poprvé nepokusila situaci omluvit.
Slavnost se nekonala. Marta další doplácení odmítla a požádala o ukončení práce. Oldřich souhlasil; věřil, že nová prodavačka si povede lépe. Několik týdnů ji hledal, potom nechal lednici odvézt a obchod zavřel. Marta mu předala soupis svých výdajů a každý měsíc připomínala slíbené vrácení peněz.
Splátky chodily pomalu. Když přišla poslední, už pracovala v samoobsluze ve vedlejší obci a ráno vstávala na autobus. Mosazná deska zůstala nad staženou roletou. Za deště se leskla víc než stará omítka a lidé pod poděkováním za záchranu obchodu čekali na pojízdnou prodejnu.
