Článek
Že se zase maluje, kupuje si šaty, chodí ven. Dokud mi jednoho dne neukázala fotku: ‚To je on, můj nový přítel.‘ Zasmála jsem se. Ale jen na povrchu. Uvnitř mi spadla čelist a rozběhl se vnitřní monolog: ‚To si děláš srandu, mami. Vždyť to je… Marek?!‘
Začalo to úplně nevinně
Moje máma byla po rozvodu sama skoro tři roky. Ne že by neměla příležitosti – má šmrnc, humor a oči typu „vím všechno a ještě něco navíc“. Ale pořád říkala, že si nechce komplikovat život. Že si zvykla. A že radši sama než s nějakým dalším egomaniakem, co nechává ponožky na gauči a hrnky v koupelně.
A pak se to změnilo. Začala chodit na dlouhé procházky. Smála se do mobilu. Měla novou rtěnku. Dokonce si koupila šaty s výstřihem, které si neoblékla od Silvestra 2009. Něco (nebo někdo) se dělo.
A jednoho dne to přišlo: „Seznámím tě s ním. Je fajn, vtipný, chytrý, rozumíme si. Budeš ráda, že mám zase někoho.“
Byla jsem. Do momentu, než jsem zjistila, koho přesně.
Marek. Ne tak docela neznámý
Uviděla jsem ho nejdřív na fotce. Vysoký, tmavovlasý, takový ten typ, co si na první dojem získá každou generaci – od babičky po neteř. Vypadal povědomě. Hrozně povědomě. A když přišel na večeři a podal mi ruku, všechny kousky skládačky do sebe zapadly:
Byl to Marek.
Můj bývalý kolega. Moje tajná letní známost z před pěti let. Chodili jsme spolu „neoficiálně“, takže to doma nikdo nevěděl. Ale oficiálně jsme strávili pár týdnů u něj na chalupě, pár nocí na gauči a pár hodně rozpálených momentů na místě, o kterém už teď radši nemluvím.
Rozešli jsme se v klidu. Nikdy jsme to nemysleli vážně. Ale i tak – když vás bývalý chlap pozve na víno a místo koketního pozdravu vám řekne ‚Dobrý večer, slečno‘ a pak políbí vaši mámu na tvář, zůstane vám sousto v krku.
Mlčení u večeře. A pak přišla konfrontace
Celý večer jsem mlčela. Máma si myslela, že jsem nervózní, Marek to asi hrál na styl „nic jsem neviděl, neslyšel“. Až když odešel a máma mi zářivě oznámila: „Vidíš? Říkala jsem, že je úžasnej!“, vybuchla jsem:
„Mami. Já s ním spala. Před pár lety. Byl to můj letní úlet!“
Nastalo ticho. Čisté, krystalické, nepříjemné ticho.
Pak řekla jen: „Aha.“
A za chvíli: „No… tak to máme společného víc, než jsem si myslela.“
Nejsem si jistá, jestli mě chtěla uklidnit, nebo totálně rozhodit. Ale zafungovalo oboje.
Co následovalo?
Napřed trapné týdny. Já se snažila nedívat mámě do očí. Ona se snažila být v pohodě, ale opatrně. A Marek… ten zmizel. Ne jako duch, ale jako slušný chlap, který pochopil, že tahle situace je přece jen trochu moc „víc než rodinná“.
Později mi máma řekla, že se přestali vídat. Prý to bylo fajn, ale „asi to mělo skončit, než se začneme předhánět, kdo ho měl první.“ Jo, pořád má ten sarkasmus. Po ní to mám.
A co jsem si z toho odnesla?
- Svět je malej. Jako hodně malej. Hlavně na Tinderu nad 40.
- Rodinné vztahy jsou složité, ale s trochou humoru přežijou všechno. I společného bývalého.
- Někdy je lepší nevědět všechno. Ale když už to víš, tak si dej víno a prostě to rozdýchej.
Dneska se tomu smějeme. Máma randí s někým jiným – tentokrát učitelem matematiky, kterého jsem nikdy neviděla ani nahého, ani v kuchyni ve spodkách. A to je, myslím, velmi dobrý začátek.
