Článek
Petr – můj muž, racionální ajťák, který roky brblal na jakékoli rizikové investice – se loni v zimě nadchl pro kryptoměny. „Je to budoucnost,“ říkal nadšeně. Já se smála, on přece nikdy nesnášel ani debaty o akciích. Jenže tentokrát to bylo jiné: denně sledoval grafy, poslouchal podcasty, na mobilu mu cvakala upozornění.
Pak se objevil Lukáš Král – ‚kryptoměnový poradce‘. Přidal si Petra na LinkedInu, pochválil jeho analytické články a nabídl „přesný algoritmus na dlouhodobé zhodnocení“. Prý jen pro pár vybraných klientů. Petra polichotilo, že ho někdo považuje za „chytrého investora“. Začali si psát. Dlouhé chaty, noční cally.
Já se starala o dvě děti, domácnost a povzdychla si maximálně nad účty za elektřinu. Petr mi občas nadšeně ukazoval screenshoty: „Podívej, kdybychom tam vložili dvacet tisíc, je z toho za tři měsíce třicet.“ Moc jsem tomu nerozuměla, ale věřila jsem mu. Nikdy dřív neměl slabost pro hazard.
První převod – a další, a další
„Začnu opatrně,“ ujišťoval. „Pár tisíc, nic velkého.“ Poslal 10 000 Kč na „testovací peněženku“, kterou mu Lukáš vygeneroval. O týden později mu přišlo zpět 10 900 Kč. „Vidíš? Funguje to.“ Nadšeně mi koupil kytici.
Druhá částka už byla 50 000 Kč. Výnos se tvářil úžasně – na webové platformě, kam se Petr přihlašoval, svítil pseudo‑reálný graf nahoru. Jenže tentokrát výplata nepřišla. Lukáš vysvětlil, že peníze se drží, aby se vyhnulo „zbytečnému zdanění“. A Petr… souhlasil. Poslal dalších 100 000 Kč.
Do léta zmizelo z našeho spořicího účtu 420 000 Kč – všechny rodinné rezervy, které jsme dávali stranou na dětské studium a opravu střechy. Já o tom nevěděla. Petr tvrdil, že jen „přesunuje prostředky“, aby si je uložil lépe.
Když bublina praskla
Srpen. Platforma přestala fungovat. Přihlášení vyhazovalo chybu 404. Lukášovi zmizel LinkedIn, WhatsApp, e‑maily se vracely jako nedoručitelné. Petr seděl za počítačem bledý a třásl se. „Určitě technický problém,“ opakoval. O tři dny později konečně přiznal: peněženka je prázdná.
V životě jsem ho neviděla plakat. Ten večer se mu poprvé zlomil hlas a do očí se mu vehnaly slzy. Mně taky – ze vzteku a strachu. Nejen, že peníze byly pryč: záloha na střechu, nouzový fond, část dětského spoření. Ale i důvěra, že s námi jedná na rovinu.
Policie, banka, realita
Na kyberkriminálce nám řekli to, co teď říkají desítkám podobných obětí: falešní poradci využívají reálné blockchain rozhraní, ale transakce posílají do vlastní „mixer“ peněženky. Peníze se rozbijí na stovky mikrotransakcí, přesunou se do privátních coinů a zmizí. Šance na navrácení? Pod 5 %.
Banka nám kvůli dobrovolným převodům nemohla pomoci. Pojištění vkladů se vztahuje jen na krach banky, ne na hazard s kryptem.
Co zůstalo
- Dluh ve formě chybějící střechy.
- Petrův stud a moje zlomená důvěra.
- Lekce, která stála víc, než jsme mohli tušit.
Rok poté splácíme půjčku na rekonstrukci a učíme se znovu mluvit beze strachu. Petr chodí na terapii pro oběti finančních podvodů. Já vedu rodinný rozpočet a každá investice jde nejdřív přes mě.
Když slyším slovo „kryptoměna“, mám chuť zavřít notebook. Ale zároveň vím, že technologie za to nemůže. Může za to lidská důvěřivost – a ti, co se na ni specializují.
A tak, kdykoli někdo říká, že „zná jistého poradce s neuvěřitelným výnosem“, vyprávím náš příběh. Aby jejich šance proplakat noc u prázdného účtu byla menší. A aby manželovy slzy nebyly zbytečné.
