Článek
Když se řekne Tři oříšky pro Popelku, vybaví se nám herecké legendy jako Libuše Šafránková, Pavel Trávníček nebo Jan Libíček. Na některé herce se ale často neprávem zapomíná. Jedním z nich je bezesporu i Jaroslav Drbohlav. Nadějný herec, jehož kariéru i život předčasně ukončila jedna velká životní tragédie.
Jaroslav Drbohlav se narodil v roce 1947 v Praze. Svou filmovou kariéru začal už jako dítě. Ve svých osmi letech se objevil na plátně poprvé. Brzy se ukázalo, že má neobyčejný talent, který ho předurčuje k bohaté filmové kariéře. Svou vášeň pro herectví tak Drbohlav posunul dál studiem na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Po dokončení studia působil pět let v libereckém Divadle F. X. Šaldy, než se v roce 1976 vrátil do Prahy a stal se členem stálého souboru, kde hodlal naplno ukázat svůj potenciál.
Drbohlav pak rychle získal pozornost režisérů a stal se jedním z nejobsazovanějších herců své doby. Jeho charisma a vzhled z něj učinily idol žen po celé republice. Přesto si zachovával skromnost a pracovitost, kterou oceňovali nejen kolegové, ale hlavně diváci.
Jednou z jeho nejvýznamnějších rolí byla postava princova pobočníka Vítka v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Role byla pro Drbohlava nejen pracovním úspěchem, ale i příležitostí ukázat herecký talent v televizi. S úctou k postavě se do ní zcela ponořil a ačkoliv to byla role malá, dokázal jí dát život a hloubku, kterou si diváci dodnes pamatují.
V osobním životě však na herce čekal nečekaný zvrat. Krátce po natočení pohádky se oženil a jeho manželka mu brzy porodila dceru Evičku. Zdálo se, že jeho život bude naplněn štěstím. Realita ale byla naprosto odlišná. Drbohlavovi byla diagnostikována těžká cukrovka. Trpěl tak těžkou formou cukrovku, že z toho nebylo cesty ven. Herec začal postupně přicházet o svůj zrak. A i když už byl skoro slepý, nevzdával se touhy žít pro svou rodiny a pro diváky v hledišti divadla. Herectví pro něj totiž bylo tolik potřebnou drogou, která mu pomáhala zapomenout na vážnou nemoc. Každé vystoupení na jevišti bylo únikem od bolesti, kterou cítil. Stával se tam někým jiným, kdo nemusel řešit své vlastní problémy.
Drbohlav se snažil vystupovat co nejdéle, jednou ale přišel den, kdy toho musel nadobro nechat. Byl prakticky slepý a výstupy na jevišti se pro něj staly nebezpečnými. Jeho kolegové a diváci netušili, že se hercův stav rychle a rapidně zhoršuje. Když se o jeho nemoci dozvěděli, Drbohlavův konec byl blíž, než si kdokoli z nich hodlal v té době připustit. Bez práce v divadle ztratil smysl svého života.
Jaroslav Drbohlav zemřel zcela slepý ve věku 38 let a s ním odešel idol mnoha tehdejších žen. Krásný a nadějný herec, jehož odkaz v českém filmu a divadle zůstává živý dodnes. Jeho příběh je připomínkou, že i za těmi nejznámějšími tvářemi se skrývají lidské osudy plné bolesti, odvahy a nezdolného ducha. Ve filmu Tři oříšky pro Popelku si tak každoročně můžeme připomenout herce, který tak toužil žít a kterého potkal tak tragický osud.
Zdroje:
