Článek
Jmenuji se Klára, je mi čtyřicet tři let a mám šestnáctiletého syna Filipa. Myslela jsem si, že ho vychovávám dobře. Je slušný, chodí do školy, má své kamarády, dokonce jsem byla ráda, když se rozhodl chodit do tanečních. Dneska už to není taková samozřejmost jako dřív. Říkala jsem si, že to pro něj bude skvělá zkušenost. Naučí se společenskému chování, získá sebevědomí, pozná nové lidi. Měl tam i svou partnerku, hodnou a sympatickou dívku, která se mi moc líbila. Jenže to, co se stalo pak, bych si nikdy nepředstavovala ani v nejhorším snu.
Začalo to úplně nevinně. Všimla jsem si, že ho někdo občas vozí domů. Myslela jsem si, že je to táta jeho taneční partnerky nebo prostě někdo známý. Jednou jsem ale zahlédla auto přímo před naším domem a za volantem seděla žena. Na první pohled bylo patrné, že na kamarádku je moc stará. A maminky všech jeho kamarádů jsem znala. Tohle byla dospělá a upravená dáma, která by klidně mohla být mojí vrstevnicí. Možná i starší.
Nedalo mi to a začala jsem pátrat. Nejsem typ, co by dělal scény bez důkazů, ale červíček pochybností mě hlodal. Začala jsem si všímat, kdy se auto objevuje, kdo v něm sedí a postupně mi začalo být jasné, že nejde o náhodu. Ta žena jezdila pro mého syna pravidelně. A Filip nikdy nechtěl, abych ho šla vyprovodit, nikdy ani neřekl, s kým a kam jede.
Jednoho dne jsem sebrala odvahu a zeptala se ho přímo: „Filipe, kdo tě to vozí domů?“ Nejprve se snažil vykroutit, mávl rukou, že to je „jen známá“. Jenže já jsem cítila, že se něco děje. A tak jsem ho zatlačila do kouta. Byla jsem připravená na ledacos, ale ne na to, co z něj vypadlo.
Přiznal se mi, že ta žena je jedna z maminek, která má syna také v tanečních. A že ho v tanečních oslovila, pak si začali psát, vídat se a trávit spolu čas. Byla jsem úplně v šoku. Vždyť je to dítě! Ona byla dokonce o několik let starší než já, dospělá žena, která má syna v jeho věku. Nedokázala jsem to pochopit.
A to nejhorší přišlo vzápětí. Filip mi řekl, že mu ta žena dává peníze. Že mu kupuje dárky, oblečení, že ho nechává řídit svoje auto, i když ještě není plnoletý. Neříkal to se studem, ale s takový pyšným tónem, jako by to byla výhoda, kterou si zaslouží. Když jsem se ho zděšeně ptala, proč to přijímá, odpověděl: „Mami, já peníze potřebuju. Chci pozvat Anetu do kina, koupit jí něco hezkého. Bez toho bych před ní vypadal jako nula.“
Byla jsem úplně bezradná. Na jednu stranu chápu, že se nechce cítit méněcenný. Že má potřebu ukázat své dívce, že se o ni umí postarat. Ale přijímat peníze a dárky od dospělé ženy, která je starší než jeho vlastní máma? To je pro mě nepřijatelné.
Zkoušela jsem mu vysvětlit, že je to špatně. Že ta žena ho manipuluje, že si kupuje jeho pozornost a že mu dává věci, které by neměl přijímat. Jenže on si to nenechal vymluvit. Řekl mi, že není jediný ze třídy, kdo má starší milenku a že mu to takhle vyhovuje. Dokonce řekl, že fajn mít někoho, kdo ho podporuje, a že já tomu vůbec nerozumím.
Měla jsem chuť jít za tou ženou a říct jí, ať mého syna nechá být. Jenže čeho bych tím dosáhla? Bojím se, že by to Filip považoval za zradu a obrátil by se proti mně. Už teď je mezi námi napětí. A ona má nad ním očividně obrovskou moc.
Nedokážu se smířit s tím, že se můj syn stal součástí něčeho, co je pro mě naprosto nepřijatelné a nepochopitelné. Nejhorší je, že on v tom žádný problém nevidí. A já stojím před dilematem, jestli zasáhnout tvrdě a riskovat, že ho ztratím, nebo se dívat, jak se zaplétá do vztahu, který ho může poznamenat na celý život.
Být matkou dospívajícího syna není nikdy jednoduché. Ale být matkou, která zjistí, že její dítě sbalila dospělá žena, která by klidně mohla být jeho matkou, je ta nejtěžší zkouška, jakou jsem si kdy dokázala představit.
Zdroj: příběh naší čtenářky
