Článek
Letos budou Vánoce jiné. Můj syn se rozhodl, že je stráví se svou novou přítelkyní, a já zůstanu u jeho bývalé ženy s dětmi. A od té chvíle, co mi to syn řekl, přemýšlím, proč je tak těžké trávit svátky s vlastními potomky. Odpověď je bohužel asi jednodušší, než jsem si chtěla přiznat. Jeho děti jsou bezohledné, nevychované, náročné a věčně nespokojené. A chovají se strašně.
Celý život jsem Vánoce milovala. Připravovala jsem cukroví, zdobila stromeček, chystala dárky a těšila se na radost dětí. Když byly malé, smích a nadšení naplňovalo celý dům. Ale dnes? Dnes je situace úplně jiná. Ty děti se umí radovat jen, když dostanou přesně to, co chtějí, jinak je všechno špatně. Křičí, reptají, vyžadují pozornost, hádají se o maličkosti a neberou ohled na ostatní.
Asi mi došlo už loni, proč syn vánoční večery nesnáší. Ale asi jsem si to nechtěla připustit. Není to proto, že by k nim byl lhostejný a nepečující, ale protože by musel snášet chaos a nevychovanost, která je u nich téměř konstantní. Dárky roztrhají a odhodí, jídlo odmítají, stěžují si na všechno, od polévky až po vánoční dekorace. A když se jim něco nelíbí, křičí a jsou věčně nespokojení. Není divu, že se syn rozhodl být někde jinde, kde panuje klid a pohoda.
Když si vzpomenu na minulá léta, byla to radost. Ale postupem času děti změnily přístup. Už nejde jen o jejich přirozenou dětskou neposlušnost, jde o systematické chování, které vyčerpává. Všechno musí být podle jejich představ, vše, co připravím, je špatně, a jejich nálady se mění jako počasí. Každý rok je to stejné. Hádky, křik, odmítání jíst či hrát si podle pravidel.
Letos budu opět sedět u stolu s nimi, připravena dělat Vánoce naplněné láskou a trpělivostí. Ale cítím napětí, protože vím, že je to trochu nad moje síly. Budu je pozorovat, jak neustále kritizují, odmítají, křičí a honí se po místnosti. Budu se snažit zachovat klid a laskavost, ale zároveň vím, že jeho absence, syna, je výsledkem toho, že takto nevychované děti zcela ničí tu krásnou atmosféru.
Rozumím tomu, že syn má právo trávit Vánoce jinde a že chce klid a pohodu. Ale mě, jeho matku a babičku jeho dětí, to bolí u srdce. Chci být s dětmi, přestože jejich chování je někdy nesnesitelné. On to ale bohužel vidí jinak. A i když jsem se snažila, nic na tom nezměním.
Vánoce mě tak učí trpělivosti a vytrvalosti. Učím se milovat děti i přes jejich nevhodné chování a návyky. Syn sice bude někde jinde, ale možná to pro něj bude tolik potřebná změna. Já tu zůstávám, protože vím, že je to důležité. Ať jsou děti jakékoli, zaslouží si lásku a podporu.
Takže letos jsou a budou Vánoce skutečně jiné. Budou hlučné, napjaté, plné výlevů a stížností. Ale já budu s nimi, budu trpělivá, budu se snažit najít světlo mezi jejich nároky a nespokojeností. A možná, jen možná, pochopí, že Vánoce nejsou jen o dárcích a požadavcích, ale o rodině, lásce a chvílích, které nelze koupit. Snad.
