Článek
Kultovní česká komedie Pelíšky (1999) patří bezpochyby k filmům, bez kterých si Vánoce rozhodně neumíme představit. Stejně asi jako kapr a bramborový salát. Hlášky, kterými je film doslova prosycen, už dokonce zlidověly a postavy se staly nezapomenutelnými rolemi v historii české kinematografie. Mnozí z nás znají celý snímek téměř nazpaměť. Přesto, nebo možná právě proto, že tuto komedii známe tak dobře, můžeme při jejím pozorném sledování najít drobné chyby a nelogičnosti, které by při prvním zhlédnutí pravděpodobně unikly i pozornému oku.
Tvůrci se při natáčení snažili věrně vystihnout atmosféru konce 60. let, konkrétně Vánoc roku 1967 a průběhu roku 1968. Jenže film vznikal na konci 90. let, a tak se občas do obrazu vloudily věci, které v původní době ještě ani neexistovaly, nebo je nebylo možné v té době v komunistickém Československu vidět. Například lze ve filmu spatřit vůz Škoda 120, který se začal vyrábět v roce 1976, tedy až osm let poté, co se odehrával děj filmu.
Podobně nevhodně působí i plastové předměty přítomné ve filmu, například obdélníkový plastový květináč stojící na balkoně v jedné ze scén. V té době tento typ plastového náčiní nebyl v Československu k dostání.
Ale chyby nejsou jen ve výpravě. V několika záběrech se divák může setkat s technickými přešlapy štábu. Při štědrovečerní večeři u Krausů je například v levém okraji obrazu vidět rameno mikrofonu nebo noha člena štábu v sandálech, což rozhodně nepřidává na dobové iluzi.
I herci se občas ocitli ve scénách, které při bližším pohledu nedávají smysl. V jedné z nejznámějších komických pasáží, kde učitel Saša přináší hru „vyděržaj pioněr“, je patrné, že děti, včetně Péti, odhazují dráty, když do nich teče elektrický proud. V reálném světě by to ale takto nefungovalo. Pustit by je bez vypnutí přístroje jen tak nešlo.
Tyto chyby jsou nasnadě a nabízejí se. Některé ale odhalí jen oko velmi pozorného diváka. Fanoušci komedie si například všimli, že když Šebek měří medvěda na ramenou Václava, má v některých záběrech na košili černý flek, ale v jiných je košile úplně čistá, a to bez jakéhokoli racionálního důvodu.
Další zajímavost se týká scenérie Vánoc. Filmovou realitu narušuje čerstvě napadaný sníh, přestože statistická data z Prahy ukazují, že 24. a 25. prosince 1967 byly teploty vyšší a sníh v Praze reálně vůbec nebyl.
Jsou tu i chyby v dialozích a rodinných vztazích. Například Jindřiška v jedné scéně říká, že jsou s Michalem „něco jako brácha a ségra“, i když jejich rodinné vztahy ukazují, že by měli být spíš sestřenice a bratranec, tedy nikoliv sourozenci.
V jiném momentě je opět chyba v kontinuitě. Když Šebkovi rozdávají dárky u stromečku, na stole stojí svícen s malými cinkajícími zvonečky. Někdy se ale tyto zvonečky hýbou bez jakéhokoli viditelného důvodu, jindy stojí a je slyšet jen zvuk, jako by se hýbaly.
A nakonec jedna čistě estetická, ale přesto velmi známá chyba. Ve scéně, kde táta Kraus pije vodku a z úst mu vyšlehne plamen, je v pozadí vidět autogenový hořák, který tam prostě nemá co dělat.
I když jsou Pelíšky plné chyb, tak i přes tyto nelogičnosti a malé přešlapy zůstává komedie milovaným filmem, který obohatil českou filmovou kulturu svým humorem, hereckými výkony i výjimečným nadhledem nad dobou, kterou zachycuje. Chyby jen dokreslují fakt, že i v takto ikonickém díle se může čas od času vyskytnou chyba či technický detail, který unikne i zkušenému tvůrčímu štábu.
Zpracováno na základě:
