Článek
Už více než sto let američtí politici občas pošilhávají po Grónsku, největším ostrově světa, který svou polohou zaujímá strategickou pozici mezi Severní Amerikou a Evropou. Ale teprve americký prezident Donald Trump tuto myšlenku oživil s nebývalou razancí. Poprvé o tom mluvil v roce 2019 během svého prvního mandátu, po znovuzvolení v roce 2024 to ale dotáhl na úroveň národní bezpečnostní priority. Trumpova administrativa to prezentuje jako nutný krok proti ruskému a čínskému vlivu v Arktidě, přístup k kritickým minerálům a obranu severní hranice.
Otázka, která se logicky nabízí: Kolik by taková koupě vlastně stála? A je vůbec možná?
Grónsko (v grónštině Kalaallit Nunaat – „Země lidí“) má podle odhadů z roku 2025přibližně 56 000 obyvatel. Ostrov je autonomní součástí Dánského království s širokou samosprávou a má právo na plnou nezávislost. Jak Dánsko, tak grónská vláda opakovaně prohlašují, že Grónsko není na prodej.
USA už mají v Grónsku zajištěnou silnou vojenskou přítomnost díky dohodě z roku 1951 z dob studené války. Americké síly mohou stavět a provozovat základny po celém ostrově, ovládat vzdušný a námořní provoz a umisťovat zde personál. Hlavní základna je Pituffik Space Base (dříve Thule Air Base). Koupě by tedy nepřinesla jen vojenský přístup, ale šlo by o úplnou změnu suverenity, což by vyžadovalo souhlas místních obyvatel, složité politické vyjednávání a dlouhodobé ekonomické záruky.
Amerika má bohatou historii expanze skrz koupi území. Nejznámější příklady vypadají dnes směšně levně, ale jen na první pohled.
- Louisiana (1803, od Francie): 15 milionů dolarů za 2,14 milionu km² → v dnešních dolarech asi 444 milionů.
- Aljaška (1867, od Ruska): 7,2 milionu dolarů za 1,52 milionu km² → dnes asi 163 milionů.
- Gadsden (jih dnešní Arizony a Nového Mexika) (1853, od Mexika): 10 milionů dolarů za 78 000 km² → dnes asi 433 milionů.
Když ale vezmeme v úvahu podíl na tehdejším HDP USA, tyto nákupy byly obrovské. Louisiana stála tehdy asi 3 % amerického HDP. Přepočteno na dnešní ekonomiku (kolem 30–31 bilionů dolarů v roce 2025) by podobně velký nákup vyšel na zhruba 90 miliard dolarů.
Samotné Grónsko má rozlohu přes 2,16 milionu km², kde většinu území pokrývá ledový štít, což je srovnatelné s Louisianou. Jenže historické analogie zde selhávají.
Dnešní hodnota Grónska totiž není v osídlení nebo zemědělské půdě, ale je zejména strategická a geologická.
- Arktická pozice: Ostrov je klíčový pro obranu proti Rusku a Číně, monitorování raket, satelitů a nových lodních tras, které otevírá tání ledu.
- Vzácné minerály: Grónsko má jedny z největších dosud nevyužitých zásob vzácných zemin ( tzv. rare earth elements) na světě. Odhady hovoří o milionech tun, včetně těžkých kovů. Tyto minerály jsou nezbytné pro elektromobily, větrné turbíny, smartphony, armádní technologie a Green Deal transformaci. K tomu připočtěme uran, zinek, zlato a potenciál těžby ropy a zemního plynu.
- Geopolitika 21. století: Na rozdíl od 19. století tu hraje roli klimatická změna, globální konkurence o Arktidu a práva původních obyvatel (Inuité tvoří asi 85% obyvatel ostrova).
Jednoduchý převod historických cen by tedy vedl k miliardám. Nicméně reálně by cena zahrnovala nejen samotnou peněžní hodnotu, ale i cenu politickou: odpor Grónska (průzkumy ukazují, že přes 85 % obyvatel odmítá připojení k USA), napětí v NATO, mezinárodní skandál a obrovské investice do infrastruktury v extrémních podmínkách.
Trumpova administrativa zvažuje i další alternativy. Od přímých plateb obyvatelům (10 000–100 000 dolarů na hlavu) přes „Compact of Free Association“ (podobný model jako má s některými pacifickými ostrovy) až po otevřené hrozby vojenskou silou. Podpora veřejnosti v USA je ovšem minimální ( dle současných průzkumů, jen kolem 17 % Američanů) a spojenci v Evropě to přímo označují za nepřijatelné.
Grónsko se tak stává symbolem: kdysi „levný“ kus země, dnes neocenitelný kus Arktidy v éře klimatické krize a velmocenského soupeření. Ať už to dopadne jakkoli, jednoduchá „realitní smlouva“ to rozhodně nebude.
