Článek
Představte si dvě kolegyně.
Do firmy nastoupily ve stejný rok. Mají podobné vzdělání, srovnatelné zkušenosti, stejné ambice. Startovní čáru měly za stejných podmínek.
Jedna z nich si během posledního roku osvojila práci s AI tak přirozeně, jako by to byl další orgán jejího těla. Zadává úkoly, ladí výstupy, propojuje nástroje, přemýšlí v promptech. Nová technologie pro ni není jen experiment – je to její prodloužená ruka, tichý spolupracovník, násobič výkonu.
Druhá to občas vyzkouší. Otevře chat bota, položí otázku, zase ho zavře. Nějak se jí to nevešlo do rytmu dne. Mezi schůzkami, termíny a operativou zůstala AI „na potom“.
Dnes je mezi nimi mezera. Ne dramatická. Ne viditelná na první pohled. Ale každým měsícem se prohlubuje. Jedna přijala pravidla nové hry. Druhá ještě stojí ve dveřích…a dveře se pomalu zavírají.
A přesně tohle se děje na českém i světovém pracovním trhu. Tiše. Bez okázalých oznámení. Bez hlasování na zasedáních, zda-li to tak chceme nebo ne. Jen den za dnem. E-mail za e-mailem. Projekt za projektem.
Šéfové nadšeni, zaměstnanci opatrní
Česko patří k zemím, kde panuje vůči umělé inteligenci větší skepse než jinde ve světě. V zasedačkách zní jiný tón než u pracovních stolů. Manažeři mluví o revoluci v produktivitě, o desítkách ušetřených hodin týdně, o rychlejších procesech a konkurenční výhodě. Prezentace září grafy, čísly a vizemi efektivnější budoucnosti.
Jenže v každodenní realitě zaměstnanců je obraz střízlivější. AI si občas vyzkouší, položí jí pár otázek, nechají si pomoci s textem nebo analýzou. Skutečná změna způsobu práce ale často nepřichází. Ne proto, že by nechtěli. Spíš proto, že nevědí jak.
Problém nebývá lenost ani konzervativismus. Zavádění umělé inteligence do firem je často chaotické, bez jasného plánu, bez systematického školení, bez podpory. Vedení pořídí nový nástroj, rozešle odkaz a očekává rychlou transformaci. Jenže žádná technologie sama o sobě zázrak nepřinese.
Paradox je zřejmý. Nástroj, který má šetřit čas, ho v prvních měsících naopak spotřebovává víc. Naučit se s ním pracovat. Ověřovat výstupy. Přenastavit procesy, které roky fungovaly jinak. To všechno stojí energii navíc – a tu ve vytíženém pracovním týdnu málokdo má.
Přesto se rozdíl mezi těmi, kdo se AI naučili aktivně ovládat, a těmi, kdo ji dál přehlížejí, stává čím dál viditelnějším.
Junioři jako první oběť
Podnikatel a spisovatel Petr Ludwig bez obalu říká: umělá inteligence smaže juniorní místa. Možná ne zítra. Ale dřív, než si většina z nás připustí, že se něco zásadního mění
Juniorní pozice po desetiletí sloužily jako vstupní brána do oboru. Mladý právník dělal rešerše. Začínající textař ladil první verze textů. Junior programátor psal jednoduché skripty a opravoval drobné chyby v kódu. Právě tyhle úkoly ale zvládá AI rychle, levně a s každou novou verzí lépe. Firmy si proto začínají klást nepříjemnou otázku: potřebujeme ještě juniory?
Jenže tady vzniká zásadní paradox. Pokud dnes přestaneme vychovávat juniory, za pět let nám budou chybět senioři. Zkušenost se nedá přeskočit. Odbornost neroste ve vakuu. Trh práce tak může snadno vstoupit do slepé uličky, kterou si vybudoval vlastní honbou za efektivitou.
Za oceánem jsou první varovné signály už viditelné. Mladí programátoři narážejí na propady poptávky po jejich práci. Firmy zpomalily nábory absolventů. Místo pěti lidí berou dva a zbytek pokrývají nástroji. Ekonomicky to prostě dává větší smysl. Samozřejmě, změny tu byly vždy. Každá generace slyšela, že se musí přizpůsobit. Rozdíl je v tempu. Průmyslová revoluce trvala desítky let a dala společnosti to nejdůležitější – čas. Čas učit se nové dovednosti, měnit obory, přeskupovat síly.
Současná proměna se ale odehrává v horizontu měsíců. A nikdo se neptal, jestli jsme připraveni. A ten nejcennější nástroj – čas na adaptaci – je najednou tím, čeho je nejméně.
Kdo vyhrává – a za jakou cenu
Obraz by ale byl neúplný, kdybychom zůstali jen u černých scénářů. Umělá inteligence skutečně osvobozuje tam, kde se s ní lidé naučí pracovat.
Zkušený markeťák, který umí přesně formulovat zadání a kriticky hodnotit výstupy, zvládne ve stejném čase násobně víc práce. Analytik zpracuje objem dat, jenž by ho dříve stál celé dny. Programátor se místo rutinního psaní kódu soustředí na architekturu, koncept a kreativní řešení.
Harvard Business Review tento posun popisuje výstižně: umělá inteligence nepřebírá práci jako celek. Převzala její nejrutinnější vrstvy a tím lidem uvolňuje prostor pro to, co stroje zatím neumějí. Kontext. Soudnost. Strategii. Empatii. Originalitu.
Jenže i tato výhoda má podmínku. Funguje jen pro ty, kdo se jí aktivně věnují. Ti kdo se naučí ovládat tzv. Prompt Engineering. Jednoduše ti, kdo se správně naučí zadávat pokyny pro AI - precizně, s rozmyslem, s vědomím, co chtějí. To není žádná mystická dovednost. V jádru jde o totéž, co po bychom se měli učit už ve škole. Strukturované myšlení a schopnost komunikovat. Teď je to ale důležitější než kdy dřív.
Právě v tom spočívá ono tiché rozdělení pracovního trhu. Ne mezi jednotlivými profesemi, ale uvnitř nich. Mezi těmi, kdo nástroj ovládají, a těmi, kdo před ním stojí bezradně.
Školy, které nestíhají
Kde se ale vzala ta bezradnost? Zčásti v těch školách, které na tento svět dosud nestihly připravit.
Studie z letošního roku mluví poměrně jasně. Vzdělávací systémy po celém světě zaostávají za tempem, jakým se mění pracovní trh. Žáci se učí fakta, ale málokde se učí přemýšlet s nástroji, které budou reálně používat. Mnozí absolventi vstupují do praxe bez jakékoli zkušenosti s umělou inteligencí A pak je překvapí, že trh práce je nepřijímá s otevřenou náručí, ale s chladným kalkulem.
V některých zemích se však situace rychle mění. Ve Finsku nebo Estonsku se umělá inteligence stává součástí výuky od základní školy. Systémy rozpoznávají slabiny žáků a navrhují individuální řešení a postupy. Učitelé konečně mají čas na to, co je skutečně důležité – na diskuzi, na debaty, na vedení. Z přednášejících se tak stávají spíše průvodci myšlením.
Jinde ale vládne chaos. V mnoha chudších zemích nemají děti spolehlivý přístup k internetu, natož k pokročilým vzdělávacím nástrojům. A technologie, která mohla rozdíly ve vzdělání smazat, může naopak prohloubit propast mezi těmi, kdo k ní přístup mají, a těmi, kdo ho nemají. Nová forma nerovnosti tak vzniká přímo ve školních lavicích.
A Česko? Stojíme někde uprostřed. S potenciálem, ale bez skutečné urgence. A čas hraje proti nám.
Zdravotnictví: když stroj vrací čas lidem
Ve zdravotnictví je kontrast snad nejnaléhavější. Lékaři a sestry jsou dlouhodobě vyčerpaní. Ne jen náročností péče, ale i nekonečnou administrativou. Přepisování zpráv. Vyplňování formulářů. Ověřování údajů s pojišťovnami. Hodiny práce, které s pacientem přímo nesouvisejí, a přesto jsou nevyhnutelné. Do tohoto světa vstupuje umělá inteligence jako tichý asistent. Analyzuje zobrazovací snímky, upozorňuje na anomálie, připravuje podklady k vyšetřením, strukturuje záznamy. Vzniká tak překvapivý efekt - více prostoru pro lidský kontakt. Lékař, který netráví hodinu přepisováním zprávy z vyšetření, má víc energie na rozhovor. Sestra, která není zahlcená papíry, si může sednout k pacientovi a opravdu naslouchat.
Stroj přebírá rutinu.
Člověk se vrací k tomu, co medicínu dělá medicínou.
Odborníci ale zároveň varují před druhým extrémem. Přílišné spoléhání na výstupy algoritmů bez vlastního úsudku může postupně oslabovat klinické dovednosti. Ochuzování schopností vlivem nástrojů, anglicky „deskilling“, je reálné riziko v každém oboru, kde stroj přebírá rozhodování. Technologie má sloužit. Rozhodovat musí člověk.
Řemesla v digitálním věku
Elektrikář s tabletem v ruce. Ještě než otevře rozvaděč, ví, kde s největší pravděpodobností hledat závadu.
Instalatér, který z aplikace čte varování, že systém v této budově selže během několika týdnů, pokud se nezasáhne.
Svářeč, jenž obsluhuje robotická ramena učící se z jeho vlastních pohybů a kopírující jeho zkušenost, jeho cit, jeho roky praxe.
Svět řemesel prochází tichým přerodem, o kterém se mluví méně než o změnách v kancelářích a přitom je neméně zásadní. Umělá inteligence pomáhá řemeslníkům být přesnější, bezpečnější a efektivnější. Fyzická zkušenost, improvizace na místě, schopnost rozhodnout se v nestandardní situaci – to vše zůstává výsostně lidské. Jenže ta rozhodnutí jsou teď podložena daty, která by dřív neexistovala.
A nutno říci, že zde právě zde přichází zajímavý obrat. Lidé z kancelářských profesí, kteří se obávají nahrazení algoritmem, se začínají v zahraničí přeorientovávat na svět řemesel. Elektrikáři, instalatéři, technici a všichni ti, kdo dokážou kombinovat fyzickou dovednost s technologickou gramotností, jsou čím dál žádanější. A nepřekvapivě i lépe finančně oceněni.
Umělci: souboj o duši tvorby
Hudebník si nechá navrhnout melodické motivy a pak je přetváří k obrazu svému.
Spisovatel testuje alternativní konce příběhu, které by ho samotného možná nenapadly.
Grafik ladí vizuální jazyk s pomocí generátorů obrazu a hledá nové kombinace tvarů a barev.
To je jedna strana mince: technologie jako rozšíření představivosti.
Ta druhá je mnohem znepokojivější.
UNESCO ve své letošní zprávě varuje, že příjmy hudebníků mohou do konce desetiletí klesnout až o čtvrtinu. Tvůrcům v audiovizuálním průmyslu ještě výrazněji. Generovaný obsah zaplavuje trh. Platformy sahají po levnějších a rychlejších alternativách. Zakázky, které dříve směřovaly k lidem, se přesouvají k algoritmům.
Tempo změn je rychlejší než jakákoli regulace. Pravidla vznikají pomalu. Modely se učí rychle.
A přesto – nebo možná právě proto – roste nová generace tvůrců, kteří umělou inteligenci neberou jako konkurenci, ale jako nástroj. Vědí, že stroj dokáže generovat formu. Styl. Variace. Ale skutečná hloubka nevzniká z kombinatoriky.
Emoce. Osobní zkušenost. Jedinečný pohled na svět. To jsou vrstvy, které se zatím kopírují jen obtížně.
Jedna britská malířka v rozhovoru pro BBC celou situaci shrnula do jednoduché myšlenky: „Neohrožuje nás stroj. Ohrožuje nás naše vlastní pasivita.“
Shrnutí na závěr
Výhody umělé inteligence nejsou rozděleny rovnoměrně. Ani mezi státy, ani mezi profese, ani mezi generace. Firmy, které do vzdělávání zaměstnanců investují a dávají jim čas na adaptaci, sklízejí výsledky. Firmy, které nástroje nasadí bez přípravy a čekají, že se vše vyřeší samo, sklízejí frustraci a vzdor.
Ve školách to platí dvojnásob. Dostupnost moderních vzdělávacích technologií je otázkou geografie i sociálního zázemí. Děti z dobře vybavených škol ve velkých městech mají jiný start než jejich vrstevníci z vesnic nebo chudých čtvrtí. Technologie, která měla srovnat příležitosti, je místo toho může prohloubit.
A Česko? Stojíme před volbou. Máme vzdělanou populaci a technicky zdatné pracovníky. Máme firmy, které investují, i firmy, které teprve přemýšlejí, jestli je to nutné. Máme zaměstnance, kteří se bojí, že je stroj nahradí, aniž by dostali příležitost zjistit, co sami dokážou, když mají správné nástroje v rukou.
Pracovní svět roku 2026 nepotřebuje lidi, kteří vědí všechno. Potřebuje lidi, kteří se umí rychle učit, kriticky myslet a nebojí se jít do nejistoty. Kteří se ptají, kombinují, zpochybňují a testují. Kteří vnímají umělou inteligenci jako pomocný nástroj – mocný, ne vždy spolehlivý, nikdy ne neomylný.
Propast, o které byl celý tento článek, se nebude zavírat sama. Může ji zavírat jen každodenní rozhodnutí každého z nás.
Zbývá jen jedna otázka: kdy začnete?
Zdroje:
Randstad Workmonitor 2026: https://www.randstad.cz/o-nas/pruzkum-randstad/randstad-workmonitor-2026-cesti-zamestnanci-se-k-umele-inteligenci-stavi
Paralelní světy: Jak AI tiše rozděluje český pracovní trh: https://www.wired.cz/clanky/paralelni-svety-jak-ai-tise-rozdeluje-cesky-pracovni-trh
Umělá inteligence smaže juniorní místa: https://www.e15.cz/videoporady/flow/umela-inteligence-smaze-juniorni-mista-prijde-cas-na-zdaneni-ai-a-nepodmineny-prijem-predvida-ludwig-1430776
Je to zázrak a šetří nám osm hodin práce týdně: https://archiv.hn.cz/c1-67844290-je-to-zazrak-a-setri-nam-osm-hodin-prace-tydne-hodnoti-ai-sefove-firem-zamestnanci-maji-ale-trochu-jiny-nazor
OECD Digital Education Outlook 2026: https://www.oecd.org/en/publications/oecd-digital-education-outlook-2026_062a7394-en.html
AI and the future of education: https://www.unesco.org/en/articles/ai-and-future-education-disruptions-dilemmas-and-directions
A new direction for students in an AI world: https://www.brookings.edu/articles/a-new-direction-for-students-in-an-ai-world-prosper-prepare-protect
Part 1: AI in Education: https://www.usaii.org/ai-insights/ai-in-education-classroom-integration-and-impact-in-20
The Impact of AI on the Healthcare Workforce: https://www.himss.org/resources/impact-ai-healthcare-workforce-balancing-opportunities-and-challenges
Top healthcare AI trends in 2026: https://www.healthcaredive.com/news/top-healthcare-ai-artificial-intelligence-trends-2026/809493
AI in Skilled Trades: https://ptt.edu/ai-in-skilled-trades-how-artificial-intelligence-is-powering-modern-workshops-in-2026
How AI Is Changing Skilled Trades: https://www.forbes.com/sites/markcperna/2025/10/14/how-ai-is-changing-skilled-trades-work-for-the-better
Artists face steep income decline: https://news.un.org/en/story/2026/02/1166989
Creative workers on the affects of AI: https://www.bbc.com/news/articles/c8e9627w156o
