Článek
Mozek je aktivní i po smrti
Vědecký tým z University of Louisville pod vedením neurochirurga Ajmala Zemmara vůbec poprvé zaznamenal mozkovou aktivitu umírajícího člověka. Během EEG monitoringu 87letého pacienta, který trpěl epilepsií, došlo k nečekanému infarktu a následné klinické smrti. Tato situace umožnila vědcům analyzovat celých 900 sekund mozkové aktivity před a po zástavě srdce.
Zjištění vědců jsou překvapivá: mozek nevypne ihned po smrti. Naopak – těsně před a dokonce i po zástavě srdce byl stále aktivní. Nejvýraznější změny zaznamenali u tzv. gama vln, které jsou spojeny s vědomím, soustředěním, zpracováním vzpomínek a vnímáním reality. To naznačuje, že mozek může těsně před smrtí opravdu přehrávat důležité okamžiky života.
„Viděli jsme vzorce mozkové aktivity, které se objevují při vybavování vzpomínek a zážitcích blízkých smrti. To znamená, že mozek si v posledních okamžicích může skutečně přehrávat klíčové okamžiky života,“ uvedl doktor Zemmar.
Vědecké vysvětlení „souhrnu našeho života“
Lidé, kteří přežili klinickou smrt, často popisují, že jim v jednom momentu „proběhl celý život před očima.“ Viděli obrazy z dětství, důležité životní milníky, své nejbližší. Tato zkušenost je natolik častá, že se stala součástí kulturních a duchovních představ o smrti.
Nová studie by mohla přinést vědecké vysvětlení. Gama vlny jsou klíčové pro fungování paměti a vědomí. To znamená, že mozek může před smrtí aktivně zpracovávat vzpomínky.
„Pokud je mozek schopen generovat aktivitu spojenou s pamětí i po klinické smrti, může to znamenat, že i ve chvílích, kdy tělo odchází, myšlení stále nějak pokračuje,“ vysvětluje Zemmar.
Co to znamená pro naše chápání smrti?
Tento výzkum otevírá zásadní otázky. Pokud mozek zůstává aktivní i po klinické smrti, znamená to, že smrt nenastává v jednom okamžiku, ale je spíše postupným procesem? Jak dlouho tedy trvá vědomí po zástavě srdce? A co to znamená pro naše vnímání posledních chvil života? „Zjištění zpochybňují naše chápání hranice mezi životem a smrtí,“ říká doktor Zemmar.
Studie dokonce naznačuje, že načasování darování orgánů by mohlo být složitější, než si dnes myslíme. Pokud mozek ještě chvíli funguje i po zástavě srdce, otevírá to nové etické i medicínské otázky.
Podobné jevy byly už dříve pozorovány u zvířat – například u laboratorních krys. To naznačuje, že tento proces může být univerzální napříč živočišnými druhy. Vědci proto plánují další výzkum, aby zjistili, zda jde o běžný jev nebo výjimečný případ.
Smrt jako poslední vzpomínka?
Ať už je vědecké vysvětlení jakékoli, samotná myšlenka, že si v posledních chvílích můžeme přehrát svůj život a naposledy se „rozloučit“, působí až poeticky. Může to znamenat, že smrt není okamžitý přechod do nicoty, ale spíše poslední souhrn důležitých momentů, než se mozek definitivně odmlčí.
„Jako neurochirurg se často setkávám s rodinami pacientů, kterým musím sdělit, že jejich blízcí odešli. Tato studie mi dává naději, že i když fyzicky už nejsou mezi námi, jejich mozek možná naposledy prožívá ty nejhezčí vzpomínky,“ dodává doktor.
Výzkum je teprve na začátku, ale už teď mění náš pohled na poslední chvíle života. Smrt možná není jen konec – je to i poslední příběh, který nám mozek vypráví.
Zdroje:
