Česko je plné odborníků na taktiku a policejní operace. Tito mudrcové však u střelby nebyli

Nemusím snad více připomínat tragickou událost, ke které došlo 21. prosince loňského roku a při které zemřelo 15 lidí. Po bitvě je každý generál a po této otřesné události si tak evidentně mnoho lidí opravdu připadá. Já předem avizuji, že nejsem žádný odborník na taktiku ani policejní práci, ale vzhledem k tomu, že můj příbuzný patřil k týmu lidí, který byl u střelce mezi prvními, vždycky ve mně píchne osten rozhořčení, když vidím komentáře lidí o tom, jak je policie neschopná a co všechno udělala špatně. Je třeba si v první řadě uvědomit, že plošné odsuzování je vždycky hloupé. Policie je sice jeden celek, ale stále složený z jedinců, kteří se na této operaci podíleli. Jako zaujatý člověk sice nemůžu podat zcela objektivní pohled na věc, nicméně vím, že policisté se na situaci s aktivním střelcem připravovali už dávno předtím, než k této události vůbec došlo. Cvičení probíhalo na jednom gymnáziu, kde se ho zúčastnili i studenti. Hádám, že těm běhá mráz po zádech ještě doteď, když se to na jiné škole proměnilo v realitu. Policisté, kteří jsou na tyto situace připravováni, jsou drilováni v taktice, v boji na krátkou vzdálenost (CQB) i ve střelbě. A právě hlídky těchto policistů byly na místě mezi prvními. Při podobném oznámení od operačního střediska totiž na nic nečekají a okamžitě vyráží na místo, na kterém se ocitají během pár minut. Oblečeni do výstroje jsou pak v řádech sekund.

Mnoho lidí si nejspíš představuje, že měli policisté postupovat jako v akčním filmu. Tedy zaparkovat nejlépe před vchodem a vyběhnout po schodech rovnou za střelcem. Jenže pak už by si rovnou mohli namalovat na tělo terč. Jelikož mrtví by nikomu nepomohli, musejí postupovat takticky a zaparkovat mimo případný dostřel pachatele. Postup v budově musí být promyšlený, v tomto případě v prvních chvílích zasahující policisté měli dokonce informaci, že by se mohlo jednat o více střelců. Je třeba proto postupovat opatrně, ale svižně. O poloze pachatele či pachatelů mají jen velmi hrubé informace. Lidé jsou pochopitelně v panice a šoku, a tak pouze jeden člověk z davu jim byl schopný sdělit, že se nachází asi ve 4. patře. Raněným a vyděšeným lidem první hlídky pomoc neposkytují, jejich primárním úkolem je eliminovat střelce, aby nedocházelo k dalším újmám na životech a zdraví osob. Těm se věnují až další týmy na místě. Prostory těchto starých budov škol jsou z taktického hlediska mimořádně nepříznivé, kdy policejní týmy často přecházejí přes otevřené prostory, kolem oken atd., kde je má střelec jako na dlani. Prakticky neví, kdy a odkud po nich může střelec vystřelit – zkuste si představit, jaký je to asi pocit. Ano, je to jejich práce, přesně proto jsou schopni přes vnitřní napětí postupovat dál – co nejrychleji a co nejefektivněji. Napětí přetrvává i po nalezení mrtvého střelce, není totiž jasné, zda u sebe nemá výbušniny, nebo zda neumístil výbušniny jinde po škole. Po chvíli je však alespoň vyloučena možnost dalšího střelce. V bezpečí však nejsou ani ostatní policejní hlídky, které zajišťují perimetr. Některé hlídky jsou v dostřelu střelce. Jedna střela se dokonce odrazila a trefila vůz, od kterého se sotva pár metrů nacházel policista.

Tak tohle je jedna z nejčastějších otázek rozhořčených samozvaných odborníků na taktiku v různých diskuzích. Jde o to, že dlouhé zbraně s sebou vozí jen některé policejní hlídky, které šli pochopitelně na střelce dovnitř, a policisté zajišťující perimetr tak byli vybaveni pouze služebními pistolemi. Nejbližší hlídka zvenčí byla od střelce asi 60 metrů. Říkáte si: No a? Účinný dostřel těchto pistolí je asi 50 metrů, kdy při této vzdálenosti už dochází poměrně často k odchylkám. Pokud tomu nevěříte, zajděte si na střelnici a zkuste si to. Pokud si děláte zbrojní průkaz, při praktické střelbě budete střílet jen z 10 až 15 metrů (podle skupiny). Takže policisté nestříleli prostě proto, že byli soudní. Nejenže by pachatele jen stěží na tuto vzdálenost vůbec trefili, ale také nechtěli ohrozit nezúčastněné osoby, protože budova měla opravdu hodně oken a v některých třídách se dosud nacházeli lidé, kteří se zde ukryli před střelcem. Jakmile byla k dispozici dlouhá zbraň, pachatel se ocitl na mušce, aby se vteřinu poté zastřelil.

Obecně si Česká republika v oblasti bezpečnosti stojí velmi dobře a naštěstí stále nežijeme ve státě, kde by tyto útoky byly na denním pořádku. Velkým dílem je to i proto, že na rozdíl od některých zahraničních sousedů mají zdejší policisté relativně dost oprávnění a v poslední době také vcelku slušné vybavení, je silně potlačována korupce a navzdory podstavům není v naší zemi místo, kam by se policie nedostala do pár minut.

Zdroj: Autorský článek na základě informací od blízkého zdroje