Císařský řez: Operace s temnou minulostí, kterou dnes některé matky podstupují „na přání“

Císařský řez je porod, při kterém je rodičce proveden břišní řez a rozříznuta děloha a následně je z ní vyjmuto novorozené dítě. Vůbec první zadokumentovaný císařský řez proběhl už v roce 1020 našeho letopočtu. V minulosti se jednalo o velmi nebezpečnou operaci, která se obvykle prováděla až po smrti matky, aby se zachránilo alespoň dítě. Operace byla na živých matkách prováděna jen zcela výjimečně, kdy roku 1500 údajně provedl švédský řezník Jacob Nufer tento zákrok na svojí manželce, která i s dítětem operaci údajně přežila. Roku 1610 provedl Jeremiáš Trautman císařský řez na ženě z Wittenbergu. Dítě se dožilo alespoň devíti let, ale jeho matka zemřela 25 dní po operaci. V roce 1689 provedl konečně úspěšný císařský řez Jean Ruleau a koncem 18. století byl zákrok stále častěji úspěšný.

Říká se, že tento zákrok, jehož latinský název je sectio caesarea, byl pojmenovaný po Juliu Caesarovi, který měl být údajně narozen tímto způsobem. To však není příliš pravděpodobné, jelikož z historických pramenů vyplývá, že jeho matka porod přežila a tehdy by byla šance na přežití matky při takovém zákroku takřka nulová. Přesto se však předpokládá, že to je právě Caesar, po kom je řez pojmenován. Ten totiž v době své vlády přijal zákon, podle kterého muselo být tělo matky a tělo nenarozeného dítěte pohřbeno zvlášť.

V současné době se jedná o nejběžnější operaci, která je prováděná ve Spojených státech, kdy ročně tímto způsobem porodí více než 1 milion žen. Od roku 1970 do roku 2016 vzrostla míra této formy porodu z 5 % na celých 31,9 %. Mnoho zákroků je přitom provedeno pouze na přání rodičky, která má pocit, že tento porod je „pohodlný“, kdy ji zkrátka uspí a ona se probudí již s očištěným miminkem, nebo minimálně nebude prožívat bolest a námahu při porodu. Neodrazuje ji ani fakt, že hojení po císařském řezu je většinou delší a složitější a rizika jsou daleko vyšší, než jsou při porodu klasickou cestou. V České republice není císařský porod na vlastní žádost možný a důvodem k jeho provedení jsou pouze zdravotní indikace. Mezi ně patří například předchozí porod císařským řezem, deformace pánve, srdeční nebo plicní onemocnění, odtržení placenty, vrozené anomálie, prolaps pupeční šňůry nebo třeba neúspěšný porod klasickou cestou. Přesto si i zde dokážou najít některé zarputilé rodičky skulinku, jelikož indikací je opravdu mnoho a ne vždy (např. psychický stav pacientky) jdou ověřit.

Pak je tu opačný extrém, kdy se najdou rodičky, které chtějí miminko porodit za každou cenu přirozenou cestou. A to i v případech, kdy je jim císařský řez důrazně doporučován lékaři, nebo je dokonce ohrožen jejich život. Některé ženy argumentují tím, že by byly ochuzeny o klasický porod a okamžiky po něm, což by mohlo podle nich mít následky na jejich budoucí vztah s miminkem, nebo dokonce na jeho zdraví. To jsou však nepodložené domněnky. Mnohdy v honbě za klasickým porodem zapomínají na to, co je nejdůležitější: Aby porod přestály ve zdraví ony i jejich děti.

Zdroje: kniha 100 největších lékařských objevů -Angela Roystonová, NIH