Jedenáctiletá Mary Bell spáchala vraždy dětí, které však mohly úřady zastavit včas

Na první pohled roztomilá holčička, ve skutečnosti nemilosrdný zabiják. Malá Mary Bell se narodila jako druhé dítě 26. května roku 1957 ve vesnici Corbridge v Anglii. Její matce, Elizabeth Bellové, bylo v té době pouhých 16 let a živila se jako prostitutka. Údajně měla po narození Mary prohlásit: „Dejte tu věc ode mě pryč!“. Byla psychicky labilní, o malou Mary se příliš nestarala, týrala ji a nechávala ji často samotnou doma. Paradoxně to však pro Mary byla úleva, jelikož se alespoň na chvilku dostala ze spárů násilnické matky, která si na ní vybíjela zlost, protože se jí nepodařilo Mary udat žádným adoptivním rodičům. Podle všeho ji také už od čtyř let využívala k sexuálním praktikám, což Mary velmi poznamenalo. Biologický otec Mary nebyl sice znám, ale mělo se za to, že je jím William Bell, který byl násilník a alkoholik. Aby toho nebylo málo, Mary navíc přišla v útlém věku o svou nejlepší kamarádku, kterou v pěti letech přejel a zabil autobus, což navíc viděla na vlastní oči.

Když bylo Mary 10 let, začaly se u ní projevovat známky velmi znepokojivého chování. Byla velmi asociální, nepřátelská a s ostatními dětmi silně manipulovala. Jen pár dní před první vraždou došlo k nehodě, když si hrála s tříletým chlapcem na střeše protileteckého krytu. Původně se mělo za to, že chlapec spadl nešťastnou náhodou, ale když pak o pár dní později Mary v záchvatu vzteku škrtila tři malé dívky, policie celou věc přehodnotila. Nad Mary sice visel varovný vykřičník, ale i přesto nedošlo k žádnému obvinění a policie ani příslušné úřady neučinily žádné opatření. Místo toho, aby byla Mary pod dozorem odborníka nebo v hledáčku policie, si jí nadále nikdo nevšímal – přesně jako její matka.

25. května roku 1968, jen den před svými jedenáctými narozeninami, pak Mary zavraždila svoji první oběť. Byl jí čtyřletý chlapeček, Martin Brown, se kterým si hrála v opuštěném domě. Na místo činu pak vzala svoji kamarádku, o dva roky starší Normu Bellovou (shoda jmen, nebyly příbuzné), aby zpovzdálí sledovaly, jak tělo chlapce objevili dva chlapci. Mary pak přišla do domu, kde chlapec bydlel, a požádala jeho rodinu, zda by mohla vidět jeho tělo v rakvi. S kamarádkou Normou pak poničily mateřskou školu, kam Martin chodil, a zanechaly zde vzkazy, kde se k vraždě Mary hrdě přiznávala. Dívky dokonce vyhrožovaly dalším zabitím, a tak byly dívky odvedeny na policii k výslechu. Zde však došlo k dalšímu otřesnému pochybení, když byly obě dívky propuštěny s tím, že jde z jejich strany pouze o divadlo, kterým si snaží získat pozornost. Mary se tedy spolu s Normou rozhodla, že policii ukáže, že se skutečně nejednalo o žert.

O dva měsíce později, dne 31. července roku 1968, si vyhlídly další oběť, kterou byl tentokrát tříletý chlapec Brian Howe. Ten byl uškrcen a jeho tělíčko bylo zohaveno břitvou a nůžkami. Údajně měl také do břicha vyryté písmeno „M“. Seznam jejich obětí by byl nejspíš daleko delší, jelikož si vedly poznámky, že by rády v zabíjení pokračovaly. Naštěstí je však dopadla policie. Mary byla diagnostikována psychopatie, kdy děti prý zavraždila výhradně pro své potěšení a zábavu. Mary byla odsouzena k odnětí svobody na dobu neurčitou, ale i přes její nebezpečnou povahu a vražednou minulost byla propuštěna po pouhých 12 letech. Při vynesení rozsudku prý tehdy plakala Mary i její matka s babičkou, které proces sledovaly. Z vězení se malá vražedkyně dostala ve 23 letech a poté mohla začít žít zcela nový život. Její kamarádka Norma, která všemu přihlížela a dokonce Mary pomáhala s druhou vraždou a vzkazy, vyvázla během soudního řízení, které se konalo 17. prosince roku 1968, z nepochopitelných důvodů zcela bez trestu. Rodiče zavražděných chlapců se tak spravedlnosti nikdy nedočkali. Aby toho nebylo málo, na příběhu Mary navíc začaly vydělávat různé osoby, včetně Mary a dokonce i její matky.

Po propuštění z vězení přijala Mary novou identitu, jelikož její příběh byl silně medializován a každý v ní poznával vražedkyni dvou malých chlapců. Během života pod jiným jménem se jí narodila 25. května roku 1984 dcera. Novináři však nakonec odhalili, kde se Mary skrývá, a musela tak i s rodinou prchnout jinam. 21. května roku 2003 si pak díky rozhodnutí Nejvyššího soudu zajistila doživotní anonymitu pro sebe a svou dceru, aby se situace s novináři již nemohla nikdy opakovat. Poslední zjištěnou informací pak bylo, že se stala roku 2009 babičkou.

Na závěr zůstává otázka, kdo je vlastně za dvě tragické vraždy nejvíce zodpovědný. Pochopitelně, chlapci zemřeli rukou právě Mary Bell, ale k vraždám by nejspíše nedošlo, kdyby se Mary včas dostala do rukou odborníků na duševní zdraví. Dá se také spekulovat nad tím, zda měla Mary takto násilnické sklony vrozené, nebo by byla zcela normální dívkou, kdyby vyrůstala v láskyplném prostředí bez týrání a zneužívání. Tak či onak je alarmující, že člověk, který spáchal takto otřesné zločiny, vyváznul jen s dvanácti lety odnětí svobody a nyní si užívá rodinného štěstí na svobodě, zatímco rodiny zavražděných chlapců o své štěstí navždy přišly.

Zdroje: Autorský článek vypracovaný na základě informací z Murderpedia, History Defined, The Guardian a Ati.