Článek
Duha na podporu LGBTQ+
Již několikátý rok se v Praze uskutečnil tzv. pochod hrdosti a festival Prague Pride, který je zaměřen na podporu lidí z komunity LGBTQ+ a jejich práv. LGBTQ+ je zkratka pro lesbické ženy, gay muže, bisexuály, trangenderové osoby, queer a další. Symbolem této komunity se stala duhová vlajka, kdy v rámci festivalu se lidé z této komunity oblékají do všech barev duhy, nosí barevné paruky, doplňky, líčení, transparenty atp. Osobně však znám homosexuály, kteří nejsou z této akce příliš nadšení a symbol duhy se jim zcela znechutil. Jedním z nich je můj kamarád Tomáš, který svoji sexuální orientaci neskrývá, přesto ji nechce vytrubovat do celého světa, a tak ponecháme jeho příjmení v anonymitě.
Duha jako dětský symbol, nebo symbol seriózní věci?
„Proč mám pochodovat za něco, co je normální? Poslední roky už dávno nežijeme ve světě, kde by se homosexuálům ostatní smáli a ukazovali si na ně prstem. Naopak si myslím, že se většina lidí prostě smířila s tím, že homosexualita tu byla už od počátku lidstva a existuje i napříč různými živočišnými druhy,“ říká Tomáš. „A lidé přeci obvykle nepochodují za něco, co je normální. Neviděl jsem žádný pochod heterosexuálů, tak nevím, proč já bych měl jít pochodovat kvůli tomu, že jsem na chlapy,“ dodává. „Jasně, pořád existují určité předsudky a homofobie, ale nemyslím si, že zrovna takový typ akce může podpořit naši věc. Možná to akorát povzbuzuje v homofobních lidech dojem, že jsme úplní exoti,“ říká Tomáš, čímž naráží především na bláznivé kostýmy v barvách duhy. „Já ten duhový symbol prostě asi nechápu. Připadám si, jako bych byl v nějaké komunitě klaunů,“ rozčiluje se Tomáš s tím, že ačkoliv chápe, že má duha skrytý význam, symbol se mu nelíbí. „Nikomu neberu jeho vkus, já se třeba oblékám úplně normálně, takže ze mě asi nekřičí, že jsem gay. Moje rodina i přátelé přitom vědí, že jsem homosexuál. Prostě jsem jim to řekl, nebo jim rovnou představil přítele. Tak nějak to totiž považuju za soukromou věc, stejně jako se přátel neptám na to, zda jsou na muže či na ženy,“ vysvětluje Tomáš a dodává, že měla LGBTQ+ vytvořit jiný symbol či vlajku a duhu nechat dětem. „Já si duhu pamatuju hlavně ze školky, kde byla na stěnách všude. Asi proto mi to přijde jako absurdní symbol pro něco seriózního,“.
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde
Tomáš není jediným homosexuálem, kterému není festival tak zcela pochuti. Nepříliš pozitivně se k němu staví i můj známý, říkejme mu třeba Karel, který si raději nepřál být jmenován vůbec. „Nemám rád tohle nálepkování. A tady jde doslova o nálepky. Dám si na auto duhu, jsem gay. Přeškrtnu ji, a je ze mě homofob,“ říká Karel, který už několik let žije se svým partnerem v registrovaném partnerství. „Nemám rád demonstrace ani pochody. Ať už se týkají čehokoliv. Přijde mi to zkrátka teatrální a neefektivní. Podle mého názoru se často lidé na těchto akcích zaměřují na malichernosti, ale neřeší skutečné problémy. Mně je například jedno, že nejsme s mým partnerem manželé, ale registrovaní partneři. V rámci rodiny si tak stejně říkáme a je mi jedno, že to není oficiální název. Spíš mě trápí právní stránka věci, že například nevzniká společné jmění, nebo nevznikají stejné nároky pro mého partnera v případě, že by se se mnou něco stalo, jako by vznikly případné manželce. A tak nějak pochybuji, že by zrovna festival či průvod mohl s danou věcí nějak účinně pohnout,“. říká Karel. „Ale co se týče nějakého homofobního jednání, nezažil jsem zatím nic hrozného. Na základní a na střední škole si sice kluci nadávali do bukvic i hůř, ale to si nadávali i tak, ačkoliv na rozdíl ode mě randili s holkami. Já zjistil, že jsem gay až na střední, kde jsem se to tehdy bál říct, ale řekl bych, že v dnešní době už v tomhle školy snad hodně pokročily a případná šikana by nebyla tolerovaná. Navíc si myslím, že pokud by v dosahu nebyl žádný gay, tak by si tyrani utahovali z tlustších nebo chudších spolužáků. Ti, kteří chtějí šikanovat, si vždycky najdou záminku, ať už je člověk heterosexuál nebo homosexuál,“ dodává Karel.
Zdroj: Autorský článek zpracovaný na základě rozhovorů s pány Tomášem a Karlem a s jejich laskavým svolením.
