Nankingský masakr: Jeden z nejhorších válečných zločinů, který si vyžádal přes 300 tisíc obětí

Druhá čínsko-japonská válka byl válečný konflikt, který probíhal v období od 7. července 1937 do 2. září 1945 mezi Čínskou republikou a Japonským císařstvím. Válka byla vyvrcholením dlouholetého nepřátelství mezi oběma zeměmi, které gradovalo již od roku 1931. Cílem útoků Japonského císařství byly imperialistické plány na získání pozice první velmoci Asie. Město Nanking bylo od roku 1928 hlavním městem Čínské republiky, kdy se Japonskému císařství podařilo hlavní město dne 13. prosince dobýt. Následujících sedm týdnů nastalo pro místní obyvatele peklo, kdy již během prvních pár týdnů po dobytí Japonská císařská armáda zdevastovala ohněm třetinu celého města a tři čtvrtiny obchodů. Nedostatek zásob však nebyl pro zdejší obyvatele zdaleka tím nejhorším. Pod velením generála Japonské císařské armády, Iwane Matsui, japonští vojáci hromadně popravovali čínské vojáky i civilisty, mučili a znásilňovali desetitisíce osob. I proto se tomuto odpornému válečnému zločinu říká znásilnění Nankingu. Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ odhadl celkový počet obětí na 260 tisíc civilistů a počet znásilněných až na 80 tisíc. Některé odhady ale mluví i o více než 300 tisících obětech na životě. Historik Lui Fang-ču počet obětí odhadl dokonce na 430 tisíc. Japonská vláda je do dnešních dnů přesvědčena, že jsou tyto počty přehnané.

Před dobytím a vypleněním města Nanking bylo zničeno mnoho dalších měst a vesnic. Vojáci japonské císařské armády hromadně popravovali čínské vojáky, aby je nemuseli živit. Japonci zabíjeli i civilisty, o kterých se domnívali, že by mohli být vojáky, což byli prakticky všichni muži, kteří dosáhli určitého věku. Podle japonského vojenského kodexu neměl život zajatce žádnou hodnotu, a tak byli zajatci většinou zastřeleni, setnuti nebo dokonce pohřbeni zaživa. Po masových vraždách vojáků i mužů civilistů japonským vojákům prakticky nestál nikdo v cestě a mohli začít rabovat domy a obchody. Během toho se neštítili zabíjet civilisty jakéhokoliv věku či pohlaví, včetně nemluvňat a starších lidí, mučili je a hromadně znásilňovali, kdy se jednalo o druhé nejhorší hromadné znásilnění v historii celého lidstva. Vše se často odehrávalo před zraky rodinných příslušníků. Ženy byly také často umístěny do armádních nevěstinců.

Po skončení 2. světové války Spojenci vytvořili tribunály pro souzení japonských válečných zločinů. Nankingský masakr byl podle Mezinárodního vojenského tribunálu zcela plánovanou akcí, o kterém věděli i politici v Tokiu. Za hlavního viníka byl označen generál Iwane Macui a generálporučík Hisao Tani, který se vražd i znásilnění zúčastnil osobně. Oba byli za své zločiny popraveni. Tento válečný zločin nenávratně poznamenal čínsko-japonské vztahy, které jsou napjaté do dnešních dnů. Oběti znásilnění i masakru jsou v současnosti připomínány v pamětní síni v Nankingu. UNESCO přidalo historické dokumenty z tohoto masakru do svého programu Paměť světa, což Tokio dodnes kritizuje.

Zdroje: History, Britannica