Poslední rozhovor před popravou: „Já nechci umřít.“ Ted Bundy se prý nechal zkazit pornografií

Narodil se jako Theodore Robert Cowell dne 24. listopadu roku 1946 v domově pro svobodné matky, kam tehdy jeho dvaadvacetiletou matku Louise umístili její rodiče ve snaze ji i malého Teda chránit před špatnou pověstí. Společnost by na ně totiž koukala skrz prsty, protože Tedův otec nebyl znám. Prarodiče vychovávali malého Teda s tím, že jeho matka je jeho starší sestra. Když byli Tedovi 4 roky, jeho matka ho vzala do Tacomy, kde s ním chtěla začít nový život. Zde se provdala za vojenského kuchaře Johnyho Bundyho, který chlapce přijal za svého. Ted přijal jeho příjmení a začal vyrůstat v kompletní rodině, stále v domnění, že jeho matka je starší sestra.

Na střední škole nebyl příliš populární, ačkoliv byl pohledný a ničím nevyčníval. Byl však velmi tichý a měl problém zapadnout do kolektivu. Během dospívání konečně odhalil pravdu o své matce, což zcela zničilo jeho důvěru v lidi. Náhle nevěřil nikomu. Možná i proto jako určitou formu vzdoru začal mít drobné potíže se zákonem a po střední škole nebyl schopen si udržet práci. V roce 1966 se zapsal na University of Washington, kam se znovu vrátil po roce 1970, aby získal bakalářský titul v oboru psychologie. Zde byl velmi oblíbený u spolužáků i učitelů, kteří ho vnímali jako inteligentního, pohledného a dobře oblékaného studenta s neuvěřitelným šarmem. V roce 1971 poznal Ann Rule, se kterou pracoval na krizové lince pro sebevrahy. Ann Rule popsala Teda jako neuvěřitelně milého a empatického člověka, který spolu s ní paradoxně zachránil mnoho životů. Dokonce uvedla, že byl natolik galantní, že ji pokaždé doprovázel po dlouhé směně v noci k autu, aby se jí nic nestalo. O jeho temné stránce neměla ani ponětí. Ani jeho spolubydlící na studentské koleji, Dan Larazes, nepoznal, že by bylo s Tedem něco špatně. Záviděl mu jeho krásu a občas mu připadal Ted až arogantně inteligentní, ale jinak s ním neměl žádné potíže. Během studentských let Ted také poznal lásku svého života, Elizabeth Kloepfer, která byla pohledná, bohatá a inteligentní. Nejprve se s ním po ročním vztahu rozešla, ale později ji Ted získal zpět. Jejich komplikovaný vztah trval 7 let. Elizabeth později přispěla k Tedovu dopadení, jelikož ho byla hned dvakrát udat na policii. Ted měl dokonce manželku, Carol Ann Boone, kterou si vzal až po svém zatčení a která mu porodila dceru jménem Rosa Johnson, zatímco byl ve vězení. Rosa svého otce nikdy nepoznala a se svojí matkou žily v ústraní. Carol zemřela roku 2018 v domově důchodců.

Ted Bundy se přiznal k vraždě více než 36 žen ve věku 12 až 26 let v 70. letech, ale někteří odborníci mají podezření, že může být zodpovědný za smrt až 100 žen. Všechny oběti si byly podobné – měly dlouhé hnědé vlasy s pěšinkou uprostřed, byly pohledné a inteligentní. Všechny byly typově podobné jeho bývalé lásce Elizabeth. Své oběti většinou nejprve znásilnil a poté je ubil. Občas však oběti sexuálně zneužil až po jejich smrti. Ted Bundy byl několikrát dopaden a dokonce se mu roku 1977 podařilo dvakrát na krátký čas uprchnout z vězení. Během druhého útěku zabil svoji nejmladší oběť, kterou byla dvanáctiletá Kimberly Leach. Ta byla roku 1978 unesena z dětského hřiště u její školy a o osm týdnů později byla nalezena mrtvá. Právě její smrt hrála klíčovou roli pro jeho dopadení ve Floridě a odsouzení k trestu smrti. 24. ledna 1989 v 07:06 hodin byl Ted Bundy popraven a venku jásaly davy lidí, že ze světa odešla lidská zrůda.

Den před popravou s ním provedl poslední rozhovor Dr. James Dobson, který se snažil odhalit příčinu Tedovo vražedného řádění. Když mu Dobson sdělil, že bude následující den v 7 ráno popraven, zeptal se, jaké jsou jeho pocity. „Nebudu vtipkovat, že je to něco, co mám pod kontrolou, nebo s čím jsem se smířil, protože to tak není. Je to věc okamžiku. Někdy se cítím velmi klidný a jindy… Jindy se vůbec necítím klidný. Teď mi právě běží hlavou využít minuty a hodiny, které mi zbývají, co nejplodněji, a… uvidíme, co se stane. Pomáhá mi žít okamžikem, využívat ho produktivně. Proto se teď cítím klidný… Z velké části proto, že jsem tu s Vámi,“ odpověděl Ted. Doktor ho následně konfrontoval s tím, že je vinen z vraždy mnoha žen a dívek. „Ano, ano to je pravda,“ potvrdil Ted. Dr. Dobson chtěl následně vědět, jak k tomu došlo, co bylo příčinou jeho chování a proč způsobil utrpení a bolest tolika lidem. Ted vypadal částečně pobavený tímto dotazem. „Lidé, kteří jsou mnohem inteligentnější než já, na tomhle pracují roky, já se to taky snažím roky pochopit. Je dost času na to to všechno vysvětlit? Nevím…,“ začal Ted. „Myslím, že chápu, co se mi stalo,“ pokračoval a popsal, jak se v něm formovaly sadistické a destruktivní myšlenky ještě předtím, než spáchal první vraždu.

Na otázku, zda si myslí, že vyrůstal v normálním prostředí, Ted odpověděl, že ano, stejně jako že nikdy nebyl zneužíván nebo týrán. „Vyrostl jsem v nádherném domě s oddanými a milujícími rodiči jako jeden ze sourozenců. My děti jsme byli pro naše rodiče vším. Chodili jsme pravidelně do kostela, rodiče byli křesťané, nekouřili, nepili, nehráli hazardní hry, doma nebylo žádné násilí nebo hádky,“ popisoval Ted své dětství s tím, že si nemyslí, že to byl dokonalý domov, ale byl prostě pěkný. Rozhodně popřel, že by měla jeho rodina jakýkoliv vliv na jeho pozdější konání. Namísto toho viděl jako zdroj svých vražedných choutek něco zcela jiného. „Jako malý chlapec, mohlo mi být 12 nebo 13, jsem se mimo domov v místních ochodech s potravinami i v drogerii setkal s lehkou pornografií,“ řekl Ted a popisoval, jak jako malí kluci často šmejdili v sousedství a občas se mu podařilo v odpadcích sousedů narazit i na tvrdší pornografický materiál. Někdy zde byly i detektivní časopisy, které explicitně zobrazovaly násilí nejen na ženách. Následně však Ted zdůraznil, že v žádném případě neobviňuje pornografii z toho, co se z něj stalo, a že plně přebírá zodpovědnost za svoje činy. Jen prý tento druh literatury pomohl formovat jeho násilnickou povahu. Tedova fantazie jela v tomto ohledu na plné obrátky a brzy mu přestaly jeho představy stačit. Chtěl vidět stále násilnější a brutálnější pornografický materiál, kdy se na něm stal svým způsobem závislý. Nedokázal dost dobře popsat okamžik, kdy se to v něm zlomilo a překročil tu nejzazší hranici. Sexuální fantazie mu však běhaly myslí prý několik let předtím, než spáchal první vraždu. Velkou roli v tom údajně sehrál i alkohol, který dokázal vymazat poslední zábrany. Během prvních vražd byl vždy prý napůl opilý, když je páchal.

Dr. Dobson se zajímal o to, jaké byly Tedovy pocity, když spáchal první vraždu. Ted si povzdechl a odpověděl, že je pro něj i po těch letech stále těžké o tom mluvit. „Je to jako být posedlý něčím hrozným a cizím, druhý den poté se probudit a uvědomit si, že v očích zákona a v očích Boha jste za to zodpovědní. Ráno jsem se probudil a uvědomil jsem si, co jsem udělal, s jasnou myslí a se všemi svými morálními a etickými pocity, do té doby nedotčenými… Absolutně zděšen, že jsem schopen dělat něco takového,“ přiznal Ted. „Opravdu jste to předtím nevěděl?“ zeptal se doktor podezřívavě. Ted se zasmál a odpověděl, že je velmi těžké popsat to brutální nutkání či druh energie, které v sobě měl. Po činu tento pocit vždy na chvíli ustoupil, aby se prý mohl zase stát sám sebou. „V podstatě jsem byl normální člověk. Nebyl jsem nějaký chlap, co by se poflakoval po barech. Nebyl jsem perverzní. Nebyl jsem takový ten typ člověka, na kterého se ostatní dívají a říkají si, že je s ním něco špatně. Byl jsem v podstatě normální člověk. Měl jsem dobré přátele, vedl jsem normální život… Kromě toho jednoho malého, ale velmi destruktivního segmentu, o kterém jsem nikomu nikdy neřekl,“ řekl Ted. Proto prý byl pro jeho rodinu a přátele takový šok, když byl za vraždy zatčen. Dr. Dobson se ujistil, že Tedovo poslední poselství je tedy to, že právě pornografie ovlivňuje násilnické chování. Ted odpověděl, že ve vězení poznal spoustu násilníků, kdy každý z nich byl nějakým způsobem zapojen do pornografie, nebo na ní byl závislý. Dr. Dobson chtěl následně vědět, jaký by byl asi Tedův život, kdyby býval nepoznal tento negativní vliv. „No, já vím, že by to bylo mnohem lepší,“ zasmál se Ted. „Nejen pro mě… Omluvte mě, že jsem tady tak sebestředný, bylo by to pro mě mnohem lepší a pro spoustu dalších lidí, to vím, spoustu dalších nevinných lidí - obětí a jejich rodin,“.

Dr. Dobson se zeptal, jestli nyní v posledních okamžicích myslí na své oběti a jejich rodiny tam venku. Ted přiznal, že největší výčitky svědomí se u něj dostavily až v poslední době, kdy si s vyšetřovateli procházel svými činy znovu a znovu. A doufal, že ačkoliv možná pozůstalí neuvěří jeho lítosti, snad alespoň předá lidem poselství, že kvůli špatným vlivům z televize a médií mohou žít mezi obyčejnými lidmi další vrazi, jako byl on sám. Nejvíce jsou podle něj ovlivňovány děti, které se mohou snadno dostat k různým násilným filmům a hororům o masových vrazích. Výčitky měl prý Ted po každé vraždě, ale impuls zabíjet byl silnější. Dr. Dobson se následně Teda zeptal na vraždu dvanáctileté dívky jménem Kimberly Leach, jejíž vražda veřejnost pobouřila nejvíce, protože šlo ještě o nevinné dítě. Ted o tom však nedokázal mluvit. „Rád bych vám zprostředkoval ten pocit, ten zážitek, ale já o tom nemohu ani nebudu moct mluvit,“ přiznal Ted. Dr. Dobson se Teda zeptal, zda si myslí, že jeho trest – tedy trest smrti – je spravedlivý. Ted se smutně zasmál. „To je velmi dobrá otázka. Odpovím upřímně: Já nechci umřít. Zasloužím si určitě ten nejextrémnější trest. Společnost si zaslouží být chráněna ode mě a mně podobných,“ odpověděl Ted. Zároveň však dodal, že by se měla společnost chránit i sama před sebou a zabránit tomu, aby se díky všude dostupné pornografii stávali z chlapců další Tedové. Na závěr rozhovoru Ted řekl, že přijal odpuštění Ježíše Krista, které mu dodává sílu v posledních hodinách života. S vědomím, že druhý den v tuto dobu už nebude mezi živými prohlásil: „Bezpočet milionů lidí, kteří kráčeli po této zemi před námi, si tím prošel, takže je to jen zkušenost, kterou všichni sdílíme,“.

Ted Bundy si navzdory možnostem nevybral žádné oblíbené poslední jídlo, a tak dostal „obyčejné“ jídlo, kterým byl steak, vajíčka, toast s máslem a marmeládou, bramborová placka, mléko a džus. Jeho poslední slova byla: „Chtěl bych, abyste mou lásku předali mé rodině a přátelům.“. Následně byl připoután k elektrickému křeslu a pomocí elektrod byl do odsouzeného vpuštěn proud s napětím 2000-3000 voltů, který na krátký okamžik prošel jeho tělem. Tedovi přestalo bít srdce. Tento způsob popravy je dnes považován za kontroverzní a v některých státech USA byl zcela zakázán kvůli utrpení odsouzených. Stále je však uznáván jako alternativa ke smrtící injekci ve státech: Alabama, Florida, Kentucky, Tennessee a Jižní Karolína. Po smrti Teda Bundyho byl jeho mozek vyjmut a studován, ale nebyly zjištěny žádné abnormality. Jeho tělo bylo zpopelněno a na jeho bizarní přání byl popel rozptýlen na hoře, ze které sám Bundy shodil několik těl svých obětí.

Zdroje: Autorský článek zpracovaný na základě informací z: YouTube, Biography, People, Mirror