Článek
V každé válce vždy nejvíce trpí ti, kteří válčit nechtějí, a ti, kteří války vyvolávají, se jich nikdy na vlastní kůži neúčastní. Agresivní ruská invaze na Ukrajinu je plná válečných zločinů. Masakr v Buči, a nejen v Buči, je ohavným činem, který už ruské armádě nikdo nikdy neodpáře. Takové činy jistě hlavní strůjci válek nikomu přímo nenařizují, ale ve válkách bojují lidé a vzorek lidí je při vyšším počtu jedinců vždy velmi podobný. Ve větší skupině se vždy najdou lidé vyšších i nižších morálních hodnot bez ohledu na národnost.
Žádná armáda na světě není bez viny
Ani armáda Spojených států amerických není výjimkou. I v této armádě slouží pouze lidé a i Američané měli a mají ve svých řadách netvory, sadisty a násilníky. Stejně jako Rusové a stejně jako kterákoliv jiná země. V padesátých až sedmdesátých letech minulého století zuřila ve Vietnamu válka. Nebyla to ale zdaleka jen válka mezi komunistickým severem a jihem, který komunistický režim odmítal. Bylo to i měření sil mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem. Sověti masivně vyzbrojovali komunistický sever a Američané zase podporovali jih. Když měl sever s podporou partyzánského Vietkongu výrazně navrch, Američané dramaticky navýšili počet svých vojáků ve Vietnamu. Jednu dobu zde působilo i více jak půl milionu amerických vojáků.
Když vietnamští komunisté pochopili, že přímá konfrontace s Američany nemá smysl, hlavní roli začal sehrávat právě Vietkong, jehož partyzáni podnikali rychlé výpady proti Američanům a kladli pasti, které bez milosti americké vojáky v džungli likvidovaly. Američané po partyzánech samozřejmě intenzivně pátrali.
My Lai, americké peklo ve Vietnamu
V březnu roku 1968 americké zpravodajské služby přinesly zprávu, že v osadě Song My, jejíž součástí byla i vesnice My Lai, se nachází bašta 48. praporu Vietkongu. Ráno 16. března roku 1968 byla americká rota Charlie, 1. praporu, 20. pěšího pluku, 11. brigády, 23. pěší divize Americal, vysazena kousek od vesnice My Lai s úkolem vyčistit ji od příslušníků Vietkongu. Svědectví o přesné podobě rozkazů se mírně liší, ale podplukovník Barker prvnímu praporu rozhodně nařídil, aby ve vesnici zabili vše živé včetně dobytka a spálili domy. V předvečer útoku kapitán Ernest Medina na briefingu roty Charlie označil všechny, kdo se nacházejí ve vesnici, za členy Vietkongu, nebo ty, kdo Vietkongu napomáhají.
Vesnice My Lai, kterou vojáci pustošili jako smyslů zbavení
Když američtí vojáci vtrhli do vesnice, nesetkali se s absolutně žádným odporem. Jediný zraněný Američan se sám omylem střelil do nohy. Ve vesnici byli jen neozbrojení vesničané, které američtí vojáci neváhali střílet, když pracovali na svých polích. Popravovali matky, které vlastními těly chránily své malé děti. Nebylo jim to však nic platné, vojáci neváhali odvalit těla mrtvých žen a bez soucitu popravit i jejich malé děti. To opravdu američtí vojáci viděli členy Vietkongu i ve dvouletých dětech? Spousta mrtvých žen vykazovala známky po znásilnění, ke kterému došlo ještě dříve, než je vojáci popravili. Americké běsnění ve vesnici My Lai trvalo přibližně 2 hodiny a životem za něj zaplatilo až 500 vesničanů. Jednotlivé zdroje se ovšem v tomto odhadu různí.
Osamocený hrdina
Alespoň jednoho hrdinu na americké straně ale má i tento hrůzný příběh. Pilot bojové helikoptéry Hugh Thompson se rozhodl, že se raději otevřeně postaví svým krajanům, než aby přihlížel hrůzám, které jeho druhové na zemi páchali. Když Thompson přelétal nad vesnicí, aby ze vzduchu poskytoval podporu americké pěchotě, všiml si všude ležících těl, která rozhodně jako vojáci ani jako partyzáni nevypadaly. Ihned mu došlo, co se dole děje. Z výšky měl dobrý přehled, a tak snadno našel poslední hrstku přeživších Vietnamců a také viděl skupinu amerických vojáků, jak se k jejich úkrytu blíží. Nedalo moc práce domyslet, co se neodvratně musí stát. Se svojí bojovou helikoptérou tedy u úkrytu přistál a přikázal svým střelcům nad hlavy pěšáků vystřelit několik varovných výstřelů. Jeho varování bylo úspěšné. Hugh Thompson se na místo ještě několikrát vrátil a z amerického pekla se mu podařilo zachránit životy celkem jedenácti vietnamských civilistů.
Hrůzy, které vesničané v My Lai tehdy museli prožít, nelze slovy ani popsat
V žádném případě nechci, aby můj článek působil jako obhajoba zvěrstev, kterých se Rusové dopouštějí na Ukrajině. Chci ale upozornit na to, že podobných skutků jsou schopni všichni vojáci bez rozdílu původu. V každé zemi žijí zrůdy, a když dostanou ve válce možnost beztrestně páchat to, za co by si jinak vysloužili tresty nejvyšší, tak neváhají. Statistika se příliš neliší u žádné z národností a opět záleží téměř výhradně na jednotlivcích ve vedoucích pozicích. Pokud toto umožní velitel, zrůda se najde vždycky a psychologie davu také hovoří jasnou řečí.
Snaha americké vlády masakr vesnice My Lai ututlat měla jen jepičí život. Když zvěsti o zločinech takového formátu pronikly na veřejnost, americká vojska se velmi brzy z Vietnamu pod tlakem americké veřejnosti musela stáhnout.
Zdroje:
