Článek
Katolická církev úspěšně po staletí funguje na tom nejabstraktnějším principu, jaký si vůbec člověk umí představit, a sice na existenci samotného pána boha a na výkladu jeho vůle. Já osobně, jakožto ateista, bych rozhodně neviděl vůbec nic špatného na tom, že lidé něčemu věří. Že jim jejich víra ukazuje směr a dává naději do budoucna i v nejhorších časech. Co mě ale zaráží, jsou obecně postoje církve, které se za celá staletí nijak zásadně nevyvíjí.
Nepozoruji, že by kdy církvi záleželo na člověku. Církev je vlastně jakýsi druh pozéra, jehož jediným zájmem je dokonalý obraz sebe samého. Všichni vysocí církevní představitelé mají vždy na srdci především to, aby celá svatá organizace vypadala na venek stejně svatě jako samotný Ježíš Kristus a jeho Biblí předkládaný obraz. Pro tento čistý obraz udělají duchovní téměř cokoliv a klidně zametou pod koberec i ta největší zvěrstva, která páchají jejich členové na lidech, kteří jim bezmezně věří.
František Merta a další kriminálníci ve službách církve
Případ kněze Františka Merty z Holešova, který se odehrál před nějakými pětadvaceti lety, dnes začal opět rezonovat celou společností. Ale pojďme hezky popořádku. Mezi lety 1995 a 2000 se holešovský kněz František Merta prokazatelně dopustil sexuálních útoků na mladíky postupně v několika obcích. Začal právě v Holešově, a když na povrch začaly prosakovat první zvěsti o jeho zvrácenosti, tehdejší olomoucký biskup, dnešní pražský arcibiskup Jan Graubner zareagoval tak, že Mertu prostě přesunul do Napajedel. Za Graubnerem se chodili chlapci svěřovat s tím, že jsou terčem sexuálních útoků nebezpečného predátora, jejich faráře, a jediné, co Graubner udělal, bylo, že tohoto devianta prostě přesunul jinam. Přesto, že jde jednoznačně o závažný trestný čin, arcibiskup nekontaktoval policii. Osud obětí mu byl ukradený, stejně jako osud budoucích obětí v místě, kam Mertu přesunul. Jeho jediným zájmem byla pověst církve.
Církev hájí jen sama sebe a to za každou cenu
Merta samozřejmě ve svém jednání pokračoval i v Napajedlech, nedaleké Spytihněvy a dalších obcích. Nebýt studenta teologie, Václava Nováka, zřejmě by vše Mertovi prošlo. Václav Novák nakonec shromáždil výpovědi několika obětí a podal na policii trestní oznámení nejen na Mertu, ale i na samotného Graubnera. Z teologické fakulty byl Novák po čase vyhozen, prý nezvládnul zkoušky. Těžko říci jestli byl církví natolik znechucen, nebo se jej církev prostě zbavila. To ví asi jen samotný Novák a církev.
František Merta dostal u soudu podmíněný trest a zákaz práce s dětmi po dobu pěti let. Po tomto incidentu byl zvrhlý Merta přeřazen na pozici archiváře. Nicméně po vypršení trestu neměla olomoucká arcidiecéze žádný problém Mertu nechat dále jako faráře zaskakovat a klidně vést i spovědi. Od ministrantů si vysloužil pžezdívku „strýček Pedy“ a rodiče museli hlídat, aby jejich děti chodily ke spovědím ke komukoliv jinému, než k tomuto člověku. Ale církev v tom problém neviděla.
Žádný rodič nechtěl, aby jeho dítě šlo ke zpovědi za „strýčkem Pedym“, ale podle církve bylo vše v pořádku
Když pražského arcibiskupa Reportéři ČT konfrontovali s fotografií Merty, jak stojí při mši po boku olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka, prvně Jan Graubner tvrdil, že nemá brýle a na fotografii nevidí, aby posléze řekl, že si nemyslí, že jde o Mertu. Jenomže o Mertu jednoznačně šlo a potvrdila to i olomoucká arcidiecéze. Postoj Jana Graubnera byl stále konstantní, jen mlžit a lhát. Je jedno komu a jak farář ublíží, hlavně aby z toho církev vyšla čislá jako slovo boží. Tento přístup je podle mě zvrácený a za vědomé krytí nechutných skutků by měl být pražský arcibiskup postaven před soud.
Případ Františka Merty je ale pouze jeden z mnoha. Dalším podobným je farář Štancl ze Střílek, který se po uplynutí trestu za podobné zločiny jako Merta dokonce oficiálně vrátil k práci faráře. Stejný vzorec, stejný přístup církve. A takových případů bychom našli mnoho a mnoho a zdaleka ne jen v Česku.
Smlouva s ďáblem
Poslední dny českým éterem hlasitě rezonují obavy ze smlouvy, kterou Petr Fiala podepsal se Svatým stolcem. Protože smlouva má charakter takzvané „prezidentské smlouvy“, může v některých případech být nadřazena i českým zákonům. Nejkontroverznější částí je asi ta, v níž se krátce hovoří o respektování zpovědního tajemství a především toho, že celé zpovědní tajemství je rozšířeno na veškeré pastorační pracovníky. Což jsou v podstatě všichni, kdo šíří víru.
Prezidentská smlouva vlastně garantuje respektování zpovědního tajemství každému, na koho církev ukáže
Dá se říci, že tato smlouva legalizuje církevní mlčení ohledně trestných činů, páchaných jejími členy. Stačí vše označit za zpovědní tajemství. A protože i v preambuli této smlouvy je odkaz na kanonické právo, tak fakticky může toto právo být podle Jana Rozka, bývalého církevního soudce, nadřazeno zákonům České republiky. Vzhledem k praktikám, které se kněží nezdráhají používat a jejich nadřízení se nezdráhají je krýt, se velmi obávám, že tato smlouva jim jen dá do ruky velmi účinný nástroj, jak ututlat v podstatě všechno a „dobrou pověst církve“ uchránit za každou cenu na úkor obětí zvrácených kněží.
Zdroje:
