Článek
Kdysi perla Kypru, dnes strašidelná kulisa postapokalyptického filmu. Varoša, kdysi pulzující letovisko plné života, smíchu a hudby, je dnes městem duchů, kde se ozývá jen šumění moře a křik ptáků. Písečné pláže omývané tyrkysovým mořem, luxusní hotely s výhledem na nekonečný horizont, rušné ulice plné obchodů a restaurací. Tak vypadala Varoša v 70. letech minulého století. Tento kyperský ráj přitahoval turisty z celého světa. Dovolenou si zde rády užívaly i hollywoodské hvězdy jako Elizabeth Taylor, Richard Burton nebo Brigitte Bardot. Varoša byla právem považována za jednu nejlepších dovolenkových destinací na světě. Dnes je opuštěným městem duchů, obehnaným ostnatým drátem, které hlídají vojáci. Čas se zde v roce 1974 zastavil a zanechal za sebou tichou a bolestnou vzpomínku na to, co kdysi bylo.
Spor mezi Řeky a Turky
V roce 1960 Kypr sice získal nezávislost na Velké Británii, napětí mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky však stále přetrvávalo. Část kyperských Řeků podporovala myšlenku „enosis“, to znamená sjednocení Kypru s Řeckem. To se ale ani trochu nelíbilo jejich tureckým sousedům. Spor vygradoval natolik, že v roce 1974 došlo na Kypru ke státnímu převratu, při kterém byl svržen dosavadní kyperský prezident Makarios III.
Varoša bývala symbolem luxusu, dnes je to místo, které vyvolává úzkost
Makaria, který byl zastáncem samostatného Kypru, nahradil řeckou juntou násilně dosazený Nikos Sampson, který plně podporoval připojení Kypru k Řecku. Turecká reakce na sebe nenechala dlouho čekat a už za 5 dnů po tom, co se Sampson prohlásil Kyperským prezidentem, se turecká vojska vylodila na Kypru. Krátce na to Sampson rezignoval a byl odsouzen ke dvaceti letům vězení. Koncem roku 1974 se do prezidentské funkce vrátil Makarios III. a ve funkci zůstal až do své smrti.
Sever, jih a Varoša
Výsledkem celého sporu bylo rozdělení Kypru na severní část, ovládanou Turky a jižní Kyperskou republiku. Oddělenou Severokyperskou Tureckou republiku všek dodnes celosvětově uznává pouze Turecko. Mezi oběma částmi Kypru je stále úzké pásmo, které je kontrolováno OSN. Zvláštní kapitolou celého nešťastného rozdělení je město Varoša, ve kterém před tureckou invazí žilo přibližně 39.000 lidí.
Varoša je hlídána vojáky. Do žádné z budov se nesmí
Jen několik hodin před příchodem turecké armády opustili své domovy všichni kyperští Řekové, obývající Varošu a odešli na jih. Domnívali se, že se situace za krátko uklidní a oni se budou moci vrátit do svých domovů. V jejich bytech a domech tedy zůstala velká většina jejich osobních věcí, s sebou si vzali jen to nejnutnější. Do Varoši se ale nikdo nevrátil dodnes, 50 let po jejím vylidnění.
Rezoluce OSN z roku 1984 vyzývá k návratu Varoši pod správu Kyperské republiky a k usídlení původních obyvatel, ale Turecko toto usnesení ignoruje. Město duchů tak chátrá a rozpadá se, zatímco příroda si pomalu bere zpět to, co jí kdysi patřilo. Z kdysi luxusních hotelů zbyly jen skelety, ulice zarůstají vegetací a po plážích se prochází hrstka turistů, kteří tuto divnotu chtěli vidět na vlastní oči
Z budov ve Varoši zůstávají jen torza, která připomínají zašlou slávu, zničenou lidskou hloupostí
Smutná připomínka zašlé slávy
Varoša je smutným mementem lidské neshody a politického konfliktu. Je to místo, kde se čas zastavil a kde se minulost prolíná s přítomností. Je to také symbol rozděleného Kypru a naděje na jeho sjednocení. V roce 2020 Severní Kypr zpřístupnil část Varoši veřejnosti. Přestože tento krok byl mezinárodně ostře odsouzen, dodnes je možné si město duchů prohlédnout. Prázdné chátrající domy, vegetací zarostlé vstupy do kdysi luxusních hotelů, všudypřítomné ticho nasáklé pachem lidské hlouposti a chamtivosti, která negativně ovlivnila tisíce životů.
Nelze se ubránit úzkosti, když si člověk představí, že ve zchátralých budovách je ve skříních oblečení, které někomu patřilo, v kuchyních jsou hrnce a pánvičky, na kterých místní obyvatelé vařili a v dětských pokojích jsou stále hračky, se kterými si kdysi dnes již dospělí Kypřané hrávali. To vše je součástí Evropy. Dnešní moderní, vyspělé Evropy plné empatie a pochopení. Člověku dá hodně práce si toto ve vlastní hlavě srovnat.
Zdroje:
