Článek
Žraloci jsou jedni z nejkrásnějších a nejzajímavějších tvorů, kteří obývají planetu Zemi. Světové oceány brázdí téměř 500 druhů různých žraloků, ale jen několik málo z nich představuje pro člověka reálné nebezpečí. Ještě na začátku minulého století, přesněji do léta 1916, byli lidé přesvědčeni o tom, že žraloci na lidi nikdy neútočí. Nebyli to ale jen obyčejní lidé, dokonce i vědci tvrdili, že žralok nedisponuje dostatečnou silou stisku svých čelistí na to, aby dokázal výrazněji ublížit člověku. Léto roku 1916 ale definitivně přepsalo historii a úplně změnilo náhled na tyto majestátní predátory.
Charles Vansant
Parné léto roku 1916 přímo vybízelo plavce, aby skočili do mořských vln. Do vln, ve kterých bohužel číhala smrt. Prvním plavcem, který velkému bílému žralokovi zkřížil cestu, byl 1. července 1916 Charles Vansant, který se rozhodl jít si zaplavat společně se svým retrívrem. Zatímco jeho pes po chvilce z vody vylezl, Charles ještě chvíli plaval, a to se mu stalo osudným. Byl jen několik metrů od břehu, když začal zoufale křičet. Jeho přítel mu sice přispěchal na pomoc, ale když jej vytáhl z vody, bylo jasné, že jeho zranění jsou fatální. Chyběl mu velký kus svalu na stehně a krvácel natolik, že přímo na pláži zemřel.
Plavčík a Vansantův přítel, Alexander Ott, který jej vytáhl z vody, prý zahlédnul žraločí ploutev. Nikdo tomu ale nevěnoval přílišnou pozornost. Dokonce ani média se o případ nijak zvlášť nezajímala a útok byl přisouzen velké mořské želvě a byl označen za obrovskou náhodu. Žraloci stále byli všeobecně považováni za pro člověka neškodné tvory.
Charles Bruder
Uplynulo ale pouhých 5 dnů. Asi 65 kilometrů severně od místa prvního útoku si šel zaplavat Charles Bruder. Plaval asi 120 metrů od pobřeží, když se hladina zbarvila do červena a Bruder, podobně jako Vansant, zoufale křičel. Byl ale dost daleko od břehu. Jedna z žen na pláži zaznamenala červenou skvrnu na hladině a ohlásila, že se nejspíš na moři převrátil červený kajak. Když pobřežní hlídka dorazila na místo, Charles Bruder byl ještě naživu. Krátce poté, co jej vytáhli do lodi, ale svým zraněním podlehl. Žralok mu způsobil rozsáhle zranění na břiše a ukousnul obě nohy. Neměl tedy nejmenší šanci útok přežít.
Všechny útoky z New Jersey jsou připisovány velkému bílému žralokovi. Je ale pravděpodobné, že žraloků bylo více
Tentokrát už ale o pachateli nebylo pochyb. Hlídka, která Brudera vytáhla z vody, žraloka jasně viděla. Teď už útok nešel hodit ani na želvu a ani na žádné jiné zvíře. Zubožené Bruderovo tělo viděli i lidé na pláži. V tu chvíli se východního pobřeží zmocnila panika. Lidé se báli chodit do moře a obraty z turistického ruchu rázem klesly přibližně o 75 %, i přesto všechny autority veřejnost uklidňovaly, že další útok je prakticky vyloučen. Nicméně tvrzení o neškodnosti žraloků a jejich slabém stisku čelistí si mohli všichni vědci světa ze svých zápisků klidně vyškrtnout. Tělo Charlese Brudera jednoznačně ukazovalo, čeho je žralok schopen.
Lester Stillwell a Watson Stanley Fischer
Lidé ve strachu vyklidili pláže a ti odvážnější se přesunuli do oblasti Matawa creek. Do zálivu, který lidem poskytoval alespoň nějaký pocit bezpečí. Ještě bezpečněji se ale lidé cítili v přílivové řece, která v Matawa creek ústí do moře. Žraloci přece v řekách nežijí, a tak se 12.7.1916 mladí chlapci na toto místo zašli vykoupat. Když zjistili, že je ve vodě žralok, bylo příliš pozdě. Jedenáctiletý Lester Stillwell se stal jeho v pořadí už třetí obětí během několika málo dnů. Kluci křičeli o pomoc a ta skutečně přišla. Lesterovi už bohužel nebylo pomoci. Jeho tělo se vydal do vody hledat čtyřiadvacetiletý Watson Stanley Fischer. Kromě Lestra ale ve vodě našel také jeho vraha, který bohužel stále byl poblíž. Žralok se vrhnul i na něj a ani jemu nedal žádnou šanci.
Hned za další půlhodinu tentýž žralok zaútočil o kousek dále znovu. Tentokrát ukousnul nohu čtrnáctiletému chlapci, Josephu Dunnovi, který se díky pohotové reakci svých přátel stal jedinou přeživší obětí žraločích útoků z New Jersey roku 1916.
Tragédie jako předloha
A že celý příběh až nápadně připomíná děj nejúspěšnějšího žraločího trháku všech dob? Ano, je to tak. Tragické žraločí útoky, které se roku 1916 odehrály u pobřeží New Jersey, se staly inspirací pro slavný Spielbergův film Čelisti, respektive pro jeho knižní předlohu.
Steven Spielberg, režisér nejúspěšnějšího žraločího hororu všech dob
Rok 1916 a tragédie, za kterou zaplatili životem celkem 4 lidé, asi navždy v lidech zasela strach z těchto úžasných paryb. Po celém světě dochází v průměru asi k 80 nevyprovokovaným útokům žraloků na lidi ročně, z nichž smrtí končí pouhých asi 15 %. Žraloci rozhodně nejsou tvorové, kteří by brázdili oceány jen proto, aby nás mohli sežrat. Jsou to spíše ojedinělé a naprosto nepravděpodobné tragédie. Záměrem Spielberga určitě nebylo žraloky v očích diváků proměnit ve stroje na zabíjení lidí, ale Čelisti udělaly takovou díru do světa, že velký bílý žralok se této nálepky asi už chudák nikdy nezbaví.
Zdroje:
