Článek
Každé čtyři roky se v České republice konají parlamentní volby. Někoho tato událost naprosto míjí a vlastně ani nemá tušení, kdo se o vedení našeho státu uchází, jiní o svém rozhodnutí sáhodlouze přemýšlejí a rozhodují se, kdo je hoden jejich volby. V roce 1990 se konaly první svobodné volby po pádu komunismu. Tehdy se zúčastnili prakticky všichni Čechoslováci a od té doby je volební účast, až na drobné výkyvy, stále nižší a nižší. Jak je to možné? Zjištění, že skoro polovině české populace je úplně jedno, kdo naši zemi povede, je skutečně tristní. Vyjádřit svůj názor je jedním ze základních práv v demokratické zemi a je mi ctí, že mohu vždy do volební urny vhodit hlasovací lístek s kandidátem, o kterém si myslím, že je ten správný. Je to můj názor, a já jej chci prezentovat. Stejně by to měli udělat i všichni ostatní.
Všichni jsou stejní, není koho volit
Rozumím tomu, proč jsou lidé za poslední roky celou politikou naprosto znechuceni. Atmosféra v parlamentu kolikrát připomíná spíše tržiště a koalice s opozicí se nejsou schopni shodnout ani na složení jídelníčku v poslanecké kantýně. Velcí hráči na sebe navzájem kydají hnůj jak je to jen možné a z rozhodnutí komu dát přednost, dělají lidem neřešitelný problém. A přesto všichni stejní nejsou. Vlastně nejsou stejní ani trochu, jen to celé tak nějak zapadá v té nepřehledné změti bahna, kterou vytrvale občany České republiky zásobují. Lidé, kteří získají ve volbách silný mandát a sestaví budoucí vládu, budou po čtyři roky držet pevně v rukou kormidlo České republiky. I přes oprávněné znechucení by se lidé měli více zamyslet nad tím, jak vyjádřit svůj svůj nesouhlas s aktuálním politickým děním. Inteligentnímu člověku by tedy mělo velmi rychle dojít, že bojkot voleb je spolehlivě ta nejhorší a nejvíce krátkozraká možnost.
I když si člověk není jistý, koho by vlastně volil, vždy existuje alespoň možnost menšího zla. Není to nejšťastnější řešení, ale je lepší než se na to vykašlat. Když si řekneme, že jsou všichni stejní a k volbám nepůjdeme, je to voda na mlýn pro strany, které nechceme určitě. Takoví komunističtí voliči obvykle bývají velmi disciplinovaní a volební místnosti berou útokem. No, a když příznivci demokratických stran, ať už by ve volební urně skončil lístek se jménem Fiala, nebo Babiš, místo voleb půjdou do hospody, vliv komunistů to citelně posílí. Není tedy nutné hledat ideálního kandidáta, který bude naprosto souznít s úplně všemi našimi přáními. Vždy je ale lepší svým hlasem vyjádřit alespoň směr, kterým bychom chtěli jít. Ať už jsou současní kandidáti jací chtějí, minimálně směr je u každého celkem zřetelný.
Kdo nevolí, ať nenadává
Pokud si lidé nevyberou z nabídky tradičních stran, pořád stojí alespoň za prostudování volební program menších stran nebo třeba úplně nových uskupení. Vždy lze z nabídky vybrat alespoň ten, kdo je nám blíže než někdo druhý, a to je strašně důležité. Tím alespoň zamezíme tomu, aby se nám k moci drali komunisté nebo extremisté, tedy pokud jejich volba není většinovým názorem. A věřím, že není. Jejich úspěch je zapříčiněn pouze lhostejností českých voličů. Volby nezaberou mnoho času. Volební místnosti jsou doslova na každém rohu a není na tom nic složitého. Ignorace voleb tedy rozhodně nepramení z toho, že by na to lidé například neměli čas, je to určitý postoj. Je to nějaký naschvál a vyjádření nesouhlasu. Ale nesouhlas lze vyjádřit i volbou a je to dokonce daleko účinnější. Lidé, kteří nejdou k volbám a potom v hospodě u piva nadávají na to, jak jsou drahé energie, že představitelé státu lžou a po D1 se nedá jezdit, by se měli konečně chytit za nos. Tyto stesky lidí, kteří u voleb jasně neřekli, co si myslí, jsou naprosto liché a tito lidé by měli začít u sebe, než budou nadávat na všechny ostatní.
Zdroje:
