Článek
Mezinárodní geopolitická rovnováha, kterou budovalo několik generací všech národů, dostává v posledních dnech značné trhliny. Kormidlem Spojených států jejich staronový lodivod Donald Trump otočil o sto osmdesát stupňů a rázem máme z obra, který nade všemi držel ochrannou ruku obra, který je naprosto nečitelný a nikdo netuší, na čí straně vlastně stojí. Každopádně náš dosavadní ochránce odhodil veškerou morálku, pošlapal vše, co minulé generace Američanů budovaly a vydal se cestou většího zisku. A nejspíš se vrtne tam, kde kalkulačka ukáže vyšší výnosy bez ohledu na to, že tím vážně ohrozí světovou rovnováhu.
Je nutné hned změnit strategii
Ne že by Evropa byla vedle Ruska úplným trpaslíkem, ale bez případné podpory USA se stává pro Rusko daleko lákavějším soustem. Aktuálně probíhající zelená transformace představuje pro rozpočty evropských států obrovskou zátěž. Vůči Green Dealu mám spoustu výhrad, ale ty pro tentokrát nechám stranou. I kdybych přijal, že je potřeba co nejrychleji, a klidně za cenu ztráty konkurenceschopnosti, přejít na co nejzelenější zdroje energií a houfně přesednout do vozů s elektromotory, v současné situaci už to není jen ekonomická sebevražda. Teď už to může být sebevražda i v pravém slova smyslu.
Elektromobily počkají, Putin by čekat nemusel
Na východní Evropské hranici se rozkládá stát, o kterém se nedomníváme, že představuje riziko. My to víme stoprocentně, protože nám už Rusové dokázali, že státní hranice jsou pro ně jen čáry v bahně a veškeré dohody cáry papíru. A tito Rusové posledních pár let zbrojí jako o život. Tito Rusové otevřeně přiznali, že touží po geopolitickém uspořádání Evropy tak, jak bylo před rokem 1997. A pokud toho chtějí dosáhnout, tak do Evropy prostě musí a odklon USA od zavedených konvencí jim dává důvod k oslavám.
Největší problém teď není ekologie, ale Rusové
Evropská unie by měla pořádně zvážit své ekologické cíle v nejbližší budoucnosti. Zatvrzelé lpění na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 je v tuto chvíli rozhodnutí s ještě apokalyptičtějšími následky než kdy dříve. Evropa se musí probudit z krásného snu, kdy jsme se mohli přít o tom kolik CO2 vypustí do vzduchu Oktávka za každý ujetý kilometr a jestli největším bubákem je právě CO2, oxidy síry nebo nějaké další mikročástice. Už někdo někdy řešil emise tanku, obrněného auta nebo stíhačky? Protože by se nám za pár let také mohlo stát, že mezi Teslami a e-Golfy se budou prohánět v ulicích ruské tanky. A Rusové ekologii nebudou řešit ani u tanku ani v průmyslu a ani nikdy nikde jinde.
V současné době není prioritou potěšit srdce Gréty Thunbergové, ale uhájit její život a svobodu společně se životy a svobodou všech ostatních. Ubránit se katastrofě, která začíná mít reálné obrysy. Nemůžeme se dále spoléhat na odstrašující efekt americké armády a to ani kdyby to Donald Trump svato svatě slíbil. Donaldu Trumpovi svěřit do rukou vlastní osud by byl nejvyšší stupeň hazardu s vlastním životem a vlastní svobodou. V tuto chvíli je třeba Green deal odsunout na vedlejší kolej a zajistit si bezpečnost.
Z investic do zbrojení nejsem nijak nadšen a považuji to za selhání celé lidské společnosti, že musí vynakládat tak obrovské prostředky na něco tak hloupého a povrchního jako je nákup zbraní. Ale bohužel to nejde jinak. Ač nejsem zastánce Green Dealu, raději bych peníze viděl investované v ochraně životního prostředí než ve vojenské technice. Jenomže vojenská technika je v tuto chvíli ochranou našeho životního prostředí, protože Rusové by jej dokázali celkem spolehlivě svojí přítomností otrávit. I přesto, že Evropská komise právě trochu uvolnila evropským státům ruce, co se týká investic do obrany, domnívám se, že velká část prostředků určených na realizaci ekologických cílů by v tuto chvíli měla být přesunuta také do obrany. Jinak by zanedlouho nemuselo být kde a proč ekologických cílů dosahovat.
Zdroje:
