Článek
Pokud je známo, tak první slovní projevy neměly, a ani nemohly mít nějakou gramatickou formu. Písmo ještě nebylo a nemohla být ani gramatika. Nejsem proti gramatice! Jenom si matně vzpomínám, že při hodnocení mé slovesné práce ve škole, jsem dosti často dostal za 1, ale s dodatkem, vzhledem ke slohu.
Svého času jsem psával do Blog Respekt, kde jsem měl často umytou hlavu, právě kvůli gramatice. Měl pravdu kritik M.M. Jen když jsem si četl některé jeho články, byly gramaticky perfektní, ale akademicky suché.
Zřejmě popudím znalce gramatiky, ale když já vždycky upřednostňuji obsah sdělení před gramatickou formou. Když jsem upozorněn, „bacha, uhni“ před jedoucím autem, uhnu a je mi fuk, jestli je to gramaticky správně. Prostě sdělení v pravý čas.
Napadá mě analogie s vládnutím. Myslím, že gramatika je i v přeneseném smyslu metodika vládnutí. No jo, ale co je tedy obsahem toho vládnutí? Snad ne tedy ta metodika (potažmo gramatika) jako konečná! Ale nikdy! Obsahem je přeci vždycky moc a její použití především pro sebe či blízké. Nejde vždycky o konkrétní osoby, ale konečný výsledek, je vždycky konkrétní, tedy pokud se zadaří.
Takže, ač gramaticky správné, ti, kteří se nezúčastňují, mají prostě pech. No jsou zkušenosti třeba z agory, kdy účastníků byly přehršle a konečný výsledek tedy nic moc.
Vypadá to, že jsem zaujatý proti gramatice, jako nějakým pravidlům slovesným. Trochu jsem byl, než když jsem se dostal k následujícím slovům:
„Popravit nelze osvobodit!“ A tak teď rozhodujte o smrti nebo životě posunutím interpunkce.
Žena konstatuje, že zase blábolím. Nerozporuji to. Když já vždycky hodnotím, to slovesné sdělení, co mi třeba něco říká, před tím, jestli je to gramaticky správné.
No každej sme ňákej…
