Článek
Mobil, sluchátka, za roh
Procházka se psem je krásný, oddychový čas, prožívání společné přítomnosti, budování důvěry mezi člověkem a psem. Přesto je hodně majitelů, kteří nemají odvahu uvolnit mozek a jednoduše prožívat přítomnost ve společnosti zvířete. Jejich strach z vlastních myšlenek či prázdnoty je nutí mít na uších sluchátka, v ruce mobil, odvést pozornost sám od sebe a samozřejmě i od svého psa. Ti lidé mě nedojímají, ale jejich psi ano, když vidím, jak psí oči hledají kontakt, pozornost svého pána a dostávají jen ignoraci, která je pro psa jednou z nejhůře citově zvladatelných emocí.
Pes se třeba zrovna nachází v situaci, kterou neumí zvládnout, potřebuje pomoct, ale jeho pán je pohlcen v elektronickém světě, nepomůže a pes musí řešit problém sám, nemá svého pána! Až když se pes dostane do hlučného konfliktu, nechá se pán vyrušit a vstoupí do konfliktu, který stejně nevyřeší a na psa se pak ještě zlobí.
Podobné jsou situace, kdy majitel nechává svého pejska většinou na flexi vodítku kráčet před sebou, vcházet za roh jako prvního, bez toho, aniž by měl kontrolu nad tím, co se za rohem odehrává, koho tam může jeho pes potkat. Pokud tam přichází zrovna ne úplně pohodový pes, je konflikt jasný.
I my lidé se lekneme, když někdo vyjde zpoza rohu, pro psy je tato situace mnohem afektovanější. Pes, který vstupuje za roh sám, je vždy v ohrožení, stejně jako ti za rohem!
Malinkej nic neudělá
Zvláštní kapitolou jsou malí pejsci. Znám i výjimky, které u nás na ulici moc ráda potkávám, ale naprostá většina majitelů si o malém pejskovi myslí, že je tak malinkej, že on nic neudělá, není třeba jej vychovávat. A tak vedou na vodítku zmítající se bestii, která útočí na vše kolem sebe, neustále štěká, srdnatě útočí i na velké psy, které musí jejich pán omezovat, odtáhnout či znehybnět, protože majitel malého pejska ho nechá řádit a provokovat a považuje vše za roztomilé. Ten velký pes ale přirozeně reaguje na útok, když mu malý uštěkanec vyběhne přímo proti mordě se svou hysterickou scénou.
Nikdy nepochopím bezohlednost a naivitu majitelů těch uštěkanců, kteří stále spoléhají na sílu a odpovědnost druhých a stále nechávají své malé šelmy poměřovat síly s Goliáši. Co když se stane, že z nějakého důvodu svého velkého psa neudržím?
Nebojte se, on nic nedělá, on je hodný, chce si hrát
Sice v dobré víře, ale nekritičtí mohou někdy být i majitelé hodných psů, kteří nechají v klidu toho svého hodného přiběhnout k druhému psu, aniž by jej znali. Z dálky volají, že se nic neděje, že ten jejich pes je moc hodný, ale neberou v úvahu, že ten druhý pes může mít nějaký problém, může být nemocný, po operaci nebo jednoduše až tak moc hodný prostě není a ve svém chápání situace se může cítit být ohrožený přiběhnuvším psem a pokřikováním jeho pána.
Překvapený pes nečeká na vysvětlení a reaguje, jedná s výstrahou, a naopak jeho pán má pak plné ruce práce se zvládnutím nečekaného a možná nechtěného setkání s hodným psem.
Hladit a krmit cizího psa
Není nic špatného na tom, když majitelé projevují náklonnost jiným psům, ale má to být vždy se souhlasem jeho majitele. Volat k sobě cizího psa, drbat ho, povzbuzovat, nechat ho na sebe skákat a podporovat ho v tom, může majiteli, který se snaží o výcvik a výchovu asi dost vadit a velmi mu to kazí jeho práci. Hodně nevhodné je dávat na ulici pamlsky cizímu psu, už jenom z toho důvodu, že pes může mít dietu, že má zakázáno brát si jídlo od cizích lidí nebo má zakázáno venku cokoli žrát.
Vyřeší to jednoduchý dotaz k majiteli, pokud on dovolí, může pes pamlsek dostat anebo, pokud člověku jde opravdu silně o to, aby se pamlsek k pejskovi dostal, pamlsek nabídnut majiteli, aby jej dal svému psu sám.
Jděte všichni stranou, můj pes je agresivní!
Na opačné straně jsou majitelé problémových psů. Nebudu soudit, proč je pes agresivní, to už jsem zpracovala v jiném článku, ale i takoví psi musejí chodit ven, a tedy hrozí setkání i s nimi. Většina majitelů je soudná a snaží se zlého psa vždy předem udržet, ovládnout anebo odejít jiným směrem, ale v poslední době jsem se několikrát s údivem setkala s pokřikem: „Jděte všichni stranou, můj pes je agresivní!“
Jistě že všichni raději odejdou, ale tohle není v pořádku, omezovat ostatní, šířit kolem sebe strach, místo řešení problému to je jen oddalování konfliktu, který u takových majitelů dříve či později přijde.
Pes bude pouze nástrojem v rukou takového člověka a pokud se potká s tím, který má sluchátka na uších, jak asi dopadne jeho pejsek?
Má hrdost neutrpí
Když se blíží setkání s takovým psem, raději se vyhnu. Má hrdost neutrpí, nechci svého psa vystavovat nepříjemným situacím a zbytečným konfliktům, raději vždy ustoupím. Platí to i v situacích, kdy se blíží pejsek, mezi nímž a mým psem vládou nesympatie. Psi stejně jako mi lidé mají své oblíbence a neoblíbence, tak to je a já mohu pejskům pomoct tím, že se prostě vyhneme.
S druhým pánem si, nikoli zbytečným pokřikem, který by psy znervóznil, ale gesty ukážeme, kdo ustoupí vlevo, kdo vpravo, tím učíme i psy určitým ohledům a zvládání situace.
Ale já se chci jen v klidu projít se svým psem
Ne vždy můžeme počítat s tím, že druhý pán je naladěn na komunikaci. Při ranní procházce má třeba plnou hlavu povinností, které má před sebou a odpoledne je unavený z práce a potřebuje si odpočinout a chce se jen v klidu projít se svým psem. I to je třeba mezi páníčky respektovat, nikdo nemá povinnost vyhovět požadavku, že druhý zrovna potřebuje socializovat svého psa, málokomu je příjemné odpovídat na pokřikování, zda je to fenka, a ne každý má náladu se zájmem poslouchat nadšené vyprávění o výjimečnosti cizího psa.
Na psích procházkách je třeba brát ohledy i na lidské pocity, naštvaný člověk může být zdrojem konfliktu stejně jako nezvládnutý pes.
Miluji procházky se svým psem, těším se na ně stejně jako on, téměř vždy prožíváme hezká setkávání, kde jsme k sobě všichni ohleduplní, laskaví a hodní a my lidi i naši psi se rádi vidíme. Určitě by bylo možné, se při troše zamyšlení zbavit i těch nemnoha nepříjemných a konfliktních podnětů a z nich plynoucích problémů. Držím nám všem palce a pacičky.
