Článek
Mezi pejskaři jsou zastoupeny oba názory stejnou měrou a diskuze je to nekonečná. Zabývám se rehabilitací agresivních psů, poznala jsem jich desítky a odpovědně musím zhodnotit, že víc problémových případů k nám přichází z řad majitelů, kteří si pořídili štěně, mají jej od malička, ale nezvládli jeho výchovu.
Nesoudím, snažím se vždy pomoct a nevidím rozdíl v tom, zda pejskovi svou špatnou výchovou, nedobrým přístupem, ublížil majitel, který ho má od štěňátka nebo vinu nese neznámý člověk z minulosti pejska, nic z toho není pro pejska a jeho potíže podstatné.
Myslím, že stojí za to, namísto rozlišování psů na útulkové a odchované, především posoudit sebe, člověka, zda zrovna on bude vhodným pánem pro vybraného psa, zda on, budoucí majitel má dostatečnou autoritu, schopnosti a vůli být dobrým vychovatelem a pánem svému psovi. Nebát se upřímně a zodpovědně posoudit své možnosti, schopnosti a neschopnosti, protože až si psa přivedete domů, bude už pozdě na vlastní hodnocení, budete mít skvělého psa, ale co když právě vy budete tím, kdo selhává?
Když jste na začátku a rozhodujete se, dobře vybírejte rasu! Zaměřte se na to, co od svého budoucího psa očekáváte a chcete, a především na to, co jste mu schopni dát vy, zhodnoťte své životní podmínky, styl, možnosti, protože tomu všemu by měla rasa a naturel psa odpovídat a být v souladu s rytmem vašeho života, bez ohledu na původ psa z útulku nebo chovu.
Vždy je tu riziko! Chceme žádat záruky dobrého zdraví, povahy a návody snadné výchovy, ale nikdo vám nezaručí, že váš výběr je ten nejlepší, že vás nečekají žádné problémy, že nebudete muset řešit třeba i věci nepříjemné nebo bolavé, rozhodujete se přijmout živého tvora, spojit vaše životy, na to vám nikdo žádné záruky nedá, útulek ani chovatel. Nenechte snahu o to mít věci „pod kontrolou“, aby přehlušila hlas srdce, protože já jsem přesvědčena, že ten je spolu s odpovědností a pokorou tím nejpodstatnějším. Nebojte se prozkoumat i tu variantu, kterou jste původně zavrhovali, co když zrovna ona je pro vás ta nejlepší?
To zmíněné rozhodnutí je jaksi všeobecně nastaveno tak, že pořídit si psa = pořídit si štěně. Proč, když útulky jsou plné psů, kteří čekají na svého pána, potřebují pomoc, proč přehlížíme jejich potřeby, vždyť oni mají srdíčka stejně schopná lásky jako ti nově produkovaní, jsou stejně moudří, šikovní a oddaní člověku, jen se jim prostě stalo něco, co jim vzalo domov a za co v naprosté většině případů nemohou.
Pokud vás vaše představa a rozhodnutí jasně směřuje k malému, chlupatému mláďátku, poznáte, že soužití se štěňátkem, jeho nezkušenost, objevování světa, tvárnost a odevzdanost jsou opravdu okouzlující a výjimečné. Pro nezkušené štěňátko to budete vy, kdo mu bude ukazovat svět, kdo bude jeho jistotou v tomto velkém světě. Hravost, bezprostřednost a líbeznost malého voňavého štěňátka nelze zažít jinak, než si prostě to štěně pořídit! Zvažte, budete-li mu stačit, máte-li dost energie pro nekonečnou energii štěňátka, zda jste ochotni se smířit s určitými ztrátami na majetku, protože štěňátko prostě ničí, jeho nekonečná energie si žádá vyžití a vy u toho musíte sekundovat a umět vše zvládnout. Buďte, ale připraveni, že to vše je jen na chvíli, za pár měsíců se z něj stane velký pes s vlastním názorem, ovšem, neztratí tím pro vás kouzlo?
Dost často slýchám: „Zachránil jsem psa z útulku“, neslyším to ráda, protože 1). Člověk sám sebe tak může vidět a pak se „zachránce“ cítí být nadřazený, automaticky očekává nadstandartní odevzdání a podřízení se, ale pro pejska je to už uzavřená záležitost, on neřeší, co bylo, nevzpomíná na obdivuhodný čin zachránce, pro něj je věc vyřešená, chce prostě jít dál životem se svým novým pánem bez nějakého cejchu nebo vyznamenání, a ty odlišné pohledy obou zúčastněných mohou zachránce frustrovat a vést k nesouladu ve výchově a v soužití. 2). Nehorší pozice je ta: „Chudák pejsek“, dobrý pán nikdy svého psa nelituje, je to emoce, které pes nerozumí, je mu nepříjemná, pes jen pozná, že on není v pořádku, že ve svém pánovi vzbuzuje nelibý pocit, pes se necítí dobře, má pocit, jako by stále selhával, cítí se nedostatečný, a protože pes vždy zrcadlí, začne se těm nepříjemným emocím bránit, začne nelibý pocit svému pánu oplácet.
O útulkových pejscích se také často říká, že jsou svému pánovi vděční. Nesouhlasím s takovým označováním, ale rozumím tomu, proč to lidé říkají, i když to tak není, protože pes žije současností, nevrací se, a především není takové abstraktní emoce schopný.
Nicméně, má už nějaké zkušenosti, umí už zpracovávat podněty, které k němu přicházejí, je už zvyklý na lidskou řeč a mnoha věcem rozumí, má svou osobnost, dost toho už zažil a neřeší. Pokud jste s útulkovým pejskem připraveni budovat vztah, pes vás ohromí svou přímočarostí a vstřícností, protože on tam na vás čekal, on už se k lidem chovat umí, přes počáteční ostych, někdy připomínající až agresi, se brány obav prolomí a on už neřeší a miluje. Útulkový pejsek vám ukáže svou povahu, přednosti, osobnost, víte, koho si berete, zda si sednete, budete si rozumět. Přivítá vás: „No konečně jsi tady, kdes byl tak dlouho?“ Člověk si mnohdy jeho vyrovnanost a vstřícnost vyloží jako vděk.
Když to klapne na obou stranách, dostanete od pejska nandáno plnou měrou všeho, protože pes chce především milovat svého pána a žít svůj spokojený život, neptá se po vaší minulosti jste jeho a on váš, pes vždy žije současností a v té je útulkový pejsek připraven milovat hned, bez otázek, naplno.
Pokud se rozhodnete pro štěňátko, neznamená to, že to bude snazší. U štěňátka budujete vztah od začátku, ono opustilo maminku a sourozence, nic jiného doposud neznalo, vzali jste ho od nich do svého domova a pro něj je to nový svět, ze kterého má strach, ocitlo se samo v cizím prostředí. Je na vás, abyste si dokázali získat jeho důvěru, protože bez ní bude výchova velmi složitá, ne-li nemožná. U štěňátka musíte projít fází budování, ono řeší svou pozici ve světě, k vám, k jiným psům, štěně se ještě hodně zaobírá samo sebou, prochází různými fázemi, je třeba mu se vším pomoci a zodpovědně dbát o jeho zdraví. Tohle je úžasné období objevování světa, protože i člověk začne jaksi vidět svět očima toho svého štěňátka a když je štěně dobře vedené, po čase vytryskne vztah, vazba pána a jeho psa. Pak je čas na budování komunikace, dorozumívání, učení se, buďte připraveni na jeho psí reakce, které pracují v jiné struktuře než lidský mozek.
Dovolím si velmi důrazně žádat všechny současné i budoucí majitele psů: Nikdy nejednejte se psem, jako by byl dítě! Pes je šelma, není dítě a pokud ho do té role z jakýchkoli nevhodných důvodů zmanipulujete, pes v roli dítěte nikdy nebude šťastný a přijdou problémy!
Útulkový pes je vždy útulkem, který se ho ujal prověřený, očipovaný, zaléčený, útulek nikdy nepředá nemocného pejska, a pokud má pejsek nějaké chronické zdravotní problémy, zavazuje se většinou útulek i do budoucna hradit jeho lékařskou péči a mnohdy i příspěvek na stravu. Z útulku si berete psa, o kterém vše víte, znáte jeho minulost, povahu, zdraví! Tak, jako mnoho trenérů po celé republice i my s mým asistentem Conanem spolupracujeme s útulky, pokud přijde pejsek s psychickými problémy, agresivitou, špatným chováním, je naší prací pejska rehabilitovat a do adopce jde takový pejsek až po vyřešení všech svých problémů a my trenéři zůstáváme pro pejska a jeho nového majitele stále k dispozici.
Zažila jsem bohužel i nejednu zkušenost, kdy bylo koupeno štěně od chovatele, který se holedbal oceněními z výstav a svými úspěchy, chovatel prodal štěně, které mělo velké zdravotní problémy, nejednou muselo dojít k uspání anebo si pejsek nesl do života poškození fyzické, či psychické. Osobně ty případy znám, nikoho neobvinuji, jen potřebuji uvést, že i to se stává. Zároveň je jasné, že ani ten nejsvědomitější chovatel nedokáže zaručit 100% zdraví štěňat která produkuje, to prostě není v jeho silách, i když udělá vše, co může, je to příroda, která má všechny karty ve svých rukách.
Naše téma zde je jiné, a tak v tomto článku věc nezodpovědného prodeje více neřeším, ani citovou a finanční újmu lidí, kteří si tím prošli, stejně jako množírny, před kterými mohu jen moc, moc důrazně varovat, ale jsme schopni je vždy rozpoznat?
Období se štěňátkem je úžasné, avšak prožití toho krásného období je vykoupeno nástupem puberty, kdy se vše mění, otřepaná věta: „Do teď byl skvělý, ale najednou se bez důvodu chová úplně jinak…“, mě vždy uvádí v úžas nad tak elementární neznalostí vývoje živočicha. Ano, to období přijde, pejsek je zahlcený hormony, vše se v něm mění, je na pánovi, aby dokázal toto období citlivě a s respektem prožít se svým dospívajícím psem. U štěňátka je celá výchova o tom, co do něj vložíte, jak se k němu chováte, pokud s nelibostí nesete jeho změny, ono vám pak tu nelibost vrátí.
Útulkový pejsek vám přinese sám sebe, mnohé vám odkryje, hodně vás naučí, obohatí váš život, do kterého přinese svou osobnost a třeba se i musíte poprat s něčím negativním, čím je zatížen, ale to vám o vás hodně řekne, možná budete muset zvládnout nechtěné staré zlozvyky či strachy psa, které si přinese od cizích, neznámých lidí, budete muset třeba předělávat, co bylo pokaženo, ale spolu to vše zvládnete, a to dá vztahu neskutečnou sílu. Pes vám odhalí, kdo jste, jaké máte schopnosti, poučí vás, svou osobností vás zušlechtí a vychová stejnou měrou jako vy jeho. V převážné většině je to ale vztah na první dobrou, pán si z útulku odvádí psa a už v tu chvíli jsou parťáci.
Musím uvést moc důležitou věc, upozornit všechny potenciální pejskaře, že každý pes se vychovává dvakrát. Už jsem to zmínila, jde o zlomové období v životě pejska, v jeho zrání, výchově a vztahu ke svému pánovi a naopak. Obrovský podíl na vzniku špatného vztahu pán pes má neznalost, či podcenění dospívání psa! Dle rasy psi dospívají zhruba kolem jednoho až dvou let svého věku, to je období, kdy se mění i jeho vztah k sobě samému, a i ke svému pánu. Když pes projde svou pubertou, začne si sám sebe uvědomovat jinak, on ví, že je dospělý, cítí se být nejsilnějším ze všech a chce svou dospělost demonstrovat jiným. Nemůže za to, to jeho hormony, příroda, mu velí dát všem najevo svou dospělost, musí si ujasnit své pozice se svým pánem, ale stejně tak to musí udělat i na ulici a jinde, při setkávání se psy s lidmi.
Do puberty je to štěně, které je na nás závislé, po pubertě je s to samostatný dospělý pes, který se chce prosazovat. To, co se naučil do tohoto období potřebuje podrobit zkoušce, vypadá jako by vše zapomněl, že na vše kašle, ale on jen hledá, jak se ke všemu postavit ze své nové pozice dospělého psa a je na pánovi, aby mu s tím citlivě a s důsledností pomohl. Je třeba umět dospět i se svou výchovou, přestat se chovat ke psu jako ke štěňátku, stanovit hranice a začít jednat s dospělcem s velkým respektem, jako s rovnocenným partnerem.
Při soužití a výchově pejska zcela jistě děláme všichni chyby, je to přirozené, bez nic to nejde, niko není neomylný. Špatné ale je, když chyby bagatelizujeme, zastíráme, neřešíme, protože ony nezmizí, naopak problémy z nic vzniklé budou narůstat a při tom každá z nich, řešení má, jen je třeba si někdy říct o pomoc, kvůli sobě, a především kvůli tomu svému pejskovi a vždy napravit to, co se nedaří.
Měla jsem pejsky z útulku i od chovatele, samí úžasní pejskové, jeden byl ovšem Pan pes! Od první chvíle, kdy jsem si pochovala jeho buclaté tělíčko jsem věděla, že jsem obdarovaná překrásnou bytostí, byl to výjimečný pes a vztah a díky němu vím, jak silné může být souznění dvou odlišných živočišných druhů, vím, o čem je život s úžasným štěňátkem, psem a mé díky patří i skvělé chovatelce, od které jsem jej pořídila. Už navždy se v přítomnosti jakéhokoli štěňátka stávám infantilní obdivovatelkou, nemůžu se dovymazlit a dolaskat s každým krásným, voňavým, šťastným zvířátkem.
Před pár lety jsem do svého života přijala všemi odmítnutého, odsouzeného psa, nevím, jaký on byl jako štěně, ale prošla jsem s ním závěrem jeho náročného dospívání, našla cestu k jeho dospělosti a dodnes mě nepřestává překvapovat, jak moc mi dokázal změnit život, kolik nečekaného do mého života přinesl, co vše mě naučil, jak silně jsme k sobě poutáni, jak úžasně mě převychoval.
Takže já vám radu nedám, pejska od chovatele nebo z útulku…?
www.budedobrej.cz
