Článek
Ta první otázka je vždy: PROČ?
Pořídit si pejska je rozhodnutí, které nám změní život, to víme všichni, a právě tu krásnou změnu ve svém životě chceme, jen je třeba odpovědně zvážit nebo spíše podrobit neomalené kritice své představy o životě s pejskem a přiznat si argumenty reality.
Až příliš často se setkávám s otázkami majitelů „problémových“ pejsků: Proč ta kolie potřebuje tolik pohybu, z jakého důvodu je jejich boxer tak agresivní, za čím ten lovecký pes stále utíká?
Je moc důležité, aby člověk věděl, proč si pejska pořizuje, a podle toho si vybíral plemeno. Nevybírejte jen podle vzhledu, módy a nepřehlížejte charakteristiky plemen. Když si gaučový povaleč pořídí ohaře s představou, že ho ten pes donutí se hýbat, zcela jistě se po počátečním nadšení znovu vrátí na gauč a v následujících letech bude doma mít frustrovaného psa, ten nesoulad povede k problémům a nakolik budou jejich životy spokojené? Životní styl člověka musí odpovídat charakteristickým potřebám pejska.
Chceme lovce, mazlíka, hlídače, sportovce…
Prostě pracovního psa a ano, i mazlíček je práce, i takový pes musí zvládat základní povely, pak tedy tak trochu varuji před představou ideálu, který známe z televize, časopisů, od sousedů nebo podobně, prostě je třeba reálně zvážit, zda já na to skutečně mám, zda já mám ty správné schopnosti a podmínky se psem správně pracovat. Protože i když je pes vyšlechtěný a má své jisté předpoklady, není to totéž, co software, který při dodržení návodu neomylně funguje, naopak pes jako zrcadlo v sobě odrazí vše, co do něj jeho pán výchovou, a především nevýchovou, vloží. Pes je živá bytost, se kterou se musím naučit komunikovat a ovládat ji a rozumět jí. Na 100% spolehlivý program, který by vždy fungoval, neexistuje.
K reprezentaci, místo dítěte, pro starého psa…
Tyto důvody ve mně vzbuzují jen odmítnutí. Ti, co si pořídí krásného, a hlavně drahého psa pro svou reprezentaci, jeho výchovu svěří cizím lidem, protože na to sami nemají čas, schopnosti ani zájem, nemají ke psu žádný vztah, jsou smutné postavy s pejskem, který neví, čí je.
Podobně nedobře se cítí i pes, který je nucen do pozice dítěte, i když tady bývají důvody mnohdy dojemné, nic to nemění na tom, že pes není dítě, cítí se v té pozici nedobře, on ví, že je nedostatečný, že je jen náhražkou, i když milovaný, jeho „výchova“ z něj dělá figurku, stává se šelmou omezovanou ve své přirozenosti.
Velmi bezohledný, a přesto dost rozšířený je názor, že když se ke starému psu pořídí štěňátko, starý pes „ožije“!? Představte si 80tiletého starce, kterému přidělíte tříleté dítě, aby si spolu hráli…stařec se bude snažit, místo důstojného stáří vydá svou poslední energii v souboji s mládětem o vaši pozornost, lásku, cítí se odmítnutý a přetížený. Starý pes si zaslouží hezké, klidné stáří s vaší plnou pozorností, péčí a láskou.
Máme svou představu, co od pejska očekáváme
Ale napadlo nás také zamyslet se, co pejsek očekává od nás? A jsem schopný mu to dát? Kolik ze svého pohodlí a času jsem ochotný obětovat? Nakolik připustím změnu režimu svého života, protože příchod pejska si ji žádá, bez ní to nejde.
Hledám vhodného pejska pro sebe, ale jsem vhodný já pro něj? Jsou moje podmínky, prostory, život vhodné pro psa, kterého jsem si vybral? Mám mu co nabídnout? Budu pro něj dostatečně dobrým pánem, mám sám v sobě dostatečnou autoritu k výchově psa, kterého si vyberu?
Co musím dát svému psu?
Domov, lásku, pravidla a pocit bezpečí. Výchova je o tom umět určit hranice, které naučím pejska respektovat, hranice, které mu určují, co vše je dovoleno, co je vyžadováno a co je zakázáno a postarat se, aby se v těchto hranicích cítil dobře. Je třeba vybudovat dobrou vzájemnou komunikaci, bez ní nebude výchova fungovat, musím se postarat o správný režim psa, časový, odpočinkový, výživový, společenský.
Jiný živočišný druh přišel do lidského domova, života, věřte, že se ze všech sil a inteligence snaží nám, lidem, porozumět, protože na tom závisí jeho život, on nám vkládá svůj život do našich rukou a je na nás závislý a snaha o komunikaci a spolupráci vždy vychází primárně od psa, protože jemu jde o mnohem víc, než nám.
Velká očekávání
Obě strany, pejsek i rodina, která si ho pořizuje, se na sebe těší a jsou plni očekávání a každý, kdo žije s pejskem, ví, jak úžasně se člověku obohatí život přítomností šelmy a sdílením života, radostí i starostí s bytostí, která dokáže bezvýhradně milovat. Jen, prosím, berme s láskou i ty nezdary, protože ony přijdou, bez nich to nejde, občas pejsek zlobí, neposlouchá, zničí pár věcí, někdy nás dokáže i naštvat, ale to k životu patří, ani my nejsme dokonalí, tak se třikrát nadechneme a nebudeme se na našeho pejska zlobit víc, než by bylo vhodné, zkusíme se zamyslet, proč to ten pejsek udělal a možná najdeme příčinu u sebe.
Pejsek se vychovává dvakrát
Na to je třeba se připravit, je to moc podstatná věc, kolem jednoho roku u pejska přichází „puberta“, tak nějak kašle na většinu toho, co se naučil, zkouší překročit hranice, začíná dobývat svět. Nemůže za to, to příroda mu velí dát světu na vědomí, že on/ona je jediný-á samec, samice, který-á se tu teď bude rozmnožovat, jsou v moci hormonů a na člověku je citlivě pejska tímto období druhé, dospělácké výchovy s porozuměním, láskou a respektem provést.
Se svým pejskem máme před sebou třeba i 16 společných let, mysleme na to při pořizování pejska, na to, že se přijetím pejska dlouhodobě vzdáváme některých výhod svého života ve prospěch té šelmy, ale pejsek nám do života přinese mnohem víc, než si dokážeme uvědomit, a tak s ním žijme tak, abychom za těch několik let společného života nemuseli litovat a stydět se za to, co jsme pokazili.
Jsou lidé, kteří se v případě nezdaru prostě psa zbaví a žijí si spokojeně dál, neobtěžkáni povinnostmi, ale co život pejska? Naštěstí jsou i lidé obětaví, kteří jsou ochotni dávat ze svého života část potřebným pejskům kteří se ocitli v útulku, jsou lidé, kteří se s láskou ujmou útulkového pejska a svou láskou překryjí zkušenost psa odmítnutého, odloženého…o těch si napíšeme příště.
