Článek
Kromě T. jsem v dospělosti chvilku působila taky v Praze, kde byly holky v klokánku. Při zamýšlení nad tím, kde bychom společně měly bydlet, za mě v úvahu připadají právě tato dvě místa, nebo přesněji jedno z nich. V Praze víc možností, pokud jde o práci/o brigády, ale zas obří náklady. V T. nájmy nízké, vysoká nezaměstnanost, ale - holky tam mají rodinu. Babičku, mámu, ségry. Jakkoli by se i Praha teoreticky nabízela, asi by logičtější bylo T.
Nájem + energie, jídlo, mobil, internet, drogerie, školní potřeby, MHD, oblečení. Na konci září jim bude sedmnáct; kdyby soud s mámou v létě nedopadl, a holky šly ke mně, vychází to do jejich osmnácti přibližně na rok. Rok tohle financovat, po celou dobu na to mít. S jistotou, že to zvládnu. Jinak bych si je vzít nemohla. Aby se nestalo, že v průběhu přestanu na nájem mít a ony se z tohoto důvodu budou muset vrátit do děcáku. Než tohle, to je už lepší, aby tam rovnou zůstaly.
Je leden, do léta času dost. Musím se rozhlédnout, předběžně zorientovat, zda to lze nějak řešit. Prostě to aspoň zkusit.
„Sponzoři“ oslovení a - je jen na nich, jestli se jimi budou chtít stát. Nejspíš by byl potřeba ještě nějaký další zdroj… Vedle nadací, na které později rovněž dojde, mě napadá (již zmiňovaná) sbírka. Sbírka na Donio, známé úsloví posledních let. Taky jsem jednou na něco přispívala. Aniž bych věděla, jak to vypadá z druhé strany. Na té jsem teď, chtěla bych sbírku založit.
Kromě zdravotních důvodů (léčba, pomůcky) pro děti i dospělé ve velkém frčí sbírky pro zvířata (nejčastěji kočky a psy); lze vybírat také na komerční účely.
Z googlu si nastuduju, co a jak - zdá se to poměrně jednoduché.
Dalším krokem pak bude samotné založení.
Aby svůj poslední rok dětství nestrávily v ústavu. Nazvu to stejně, jako tady. Mají to výborně udělané - k jednotlivým částem konkrétní ukázky (obsah i styl), aby se lidi mohli inspirovat. Snažím se vyplnit to přesně v tom duchu, maximálně se přizpůsobit.
Fotku mám ze dne dětí, kdy jsme s klokánkem byli v aquaparku. Míša se na ní tváří hrozně. Rozhoduju se tedy ji uříznout; Míšu zastoupí jejich sestra. Tehdy jí bylo dvanáct, ale vypadá starší, tak se to ani nepozná. Sebe a Markétu nechám, ostatní děti pryč. Dvě dívky a teta, to by šlo. Formát nesedí; než to konečně systém vezme, musím to zopakovat mnohokrát.
Představit, popsat, u sebe jméno, příjmení, občanku, číslo účtu, u holek stačí křestní jména. Aby to bylo transparentní, používají se skutečné fotky a pravá jména. Není to dvakrát příjemné. Až to zveřejní, může to vidět každý. Prý to u sbírek takhle chodí.
Normální, obyčejné holky, které jen měly smůlu. Problémy v rodině, násilí, závislosti, klokánek, děcák a nápad, že by šly k tetě. Vychválím jejich samostatnost, jako i praktickou stránku (vaření, úklid, péče o mladší sourozence).
K použití peněz uvedu cca roční pobyt u tety - konkrétně nájem, jídlo, ošacení, školní potřeby, jízdné, antikoncepce.
Dál je tu kolonka Kdyby se vybralo víc. „Začátek dospělého, samostatného života těchto dívek“, vyplňuju - aby v těch osmnácti neodcházely s prázdnou. Pak mě napadne ještě něco. To zadám následovně: „Případně, pokud by přece jen v létě směly jít k mámě (čímž OSPOD/soud deklaruje, že na to má), dostane tyto prostředky matka. Pomoct jí, když je „jen“ chudá - bez dalších patologií -, má ten největší smysl. (Dnes to na tento scénář bohužel zatím spíš nevypadá, ale kdo ví, jak to dopadne…).“
Cílová částka půl milionu.
Já jako zakladatel, fotka, popisky - celé to vypadá, myslím, dobře. Seriózně. Podobně jako jiné sbírky. Jasné, stručné proč, na co. Tak, jak se to tady má psát.
Hotovo za jedno odpoledne.
Nejen, že jsem to zvládla po stránce technické, ale i geniálně vymyslela. To různé použití. Mám radost, jak se daří! Teď už jen počkat na schválení. Bývá prý většinou do dvou dnů.
Co se týká okolí, zatím nejlepší zpětná vazba - normální, klidná, pohodová - dorazí z Kanárů, kde žije moje sestra. „Mně to vůbec nepřijde jako divný řešení“, konstatuje. „Vždyť jsem ti dávno říkala, abys dělala pěstounku“. Ségra působí ve dvou oborech naprosto odlišných od sociální sféry. Proto jsem nadšená, že to - bez jakékoli zkušenosti - chápe. Sbírku však nepovažuje za vhodný způsob financování: „Ta je jednorázová, kdežto ty peníze potřebuješ pořád“, vysvětluje. Právem zpochybní moji připravenost, pokud jde o celkovou životní stabilitu (jediné bydlení, které momentálně mám, je - v rámci práce na horách - pokojík pro personál); závěrem navrhuje, abych se z těchto důvodů cestou pěstounství nevydávala hned. I když ten nápad obecně podporuje, být mnou, šla by do toho radši až později. Až budu to zázemí mít. „To přece nemusí být zrovna tyhle konkrétní děti“, myslí si. - „To teda musí“, kontruju. Proto to celé vzniklo. Kvůli těm dvěma holkám.
Znovu jí zopakuju, že by se jednalo o kategorii odlišnou od pěstounství, s nulovou podporou státu (tedy až na přídavky - v součtu maximálně tři tisíce korun měsíčně). Svěření do péče třetí osoby na žádné příspěvky nárok nemá. Tak mi to alespoň právník vysvětloval.
Moji šéfové na e-mail vůbec neodpoví.
Poznámka:
Jedná se o text na pokračování. Tato platforma dnes už bohužel nepřipouští přehledné číslování dílů, tak se to musí obcházet.
Příběh je skutečný; z důvodu ochrany osobních údajů byla jména změněna.
ZDVOP = zkratka pro Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
ZDVOP je příšerné slovo, proto je v tomto významu v textu používáno označení klokánek. Bývají brána jako synonyma. S tím klasickým, známým Klokánkem FOD to nemá nic společného (než to, že se zabývají tímtéž).
Autorka (37) pracuje střídavě v gastronomii a v sociálních službách.
